Velká Británie a Írán si během července navzájem zadržely tankery a obviňují se z porušení mezinárodního práva na moři. Podle právníka Vladimíra Balaše nebude snadné nalézt řešení, jelikož Teherán v minulosti nepřijal některé důležité úmluvy týkající se pravidel na moři. Řešení vidí ve vytvoření nestranné mezinárodní komise, která by incidenty posoudila. S jejím vznikem by však musely souhlasit obě strany.
Právní expert: Írán nepřijal klíčové úmluvy, zadržení tankerů by měla posoudit nestranná komise
Právník Balaš: Incidenty, které vedly k britsko-íránské roztržce, by měla posoudit nezávislá komise (zdroj: ČT24)
Londýn a Teherán se obviňují z pirátství
Zkraje měsíce byl u Gibraltaru s pomocí britských sil zadržen íránský tanker Grace 1 kvůli podezření, že převáží íránskou ropu do Sýrie. To by znamenalo porušení unijních sankcí proti Damašku. Írán ale popřel, že by loď mířila k syrským břehům a zadržení plavidla označil za pirátství.
Minulý týden pak íránské revoluční gardy zadržely v Hormuzském průlivu tanker Stena Impero plující v mezinárodních vodách pod britskou vlajkou. Teherán tvrdí, že plavidlo nerespektovalo zásady námořní plavby. Britové ale mluví o chybné a nelegální zámince a požadují okamžité propuštění lodi i její posádky. Teď pro změnu hovoří o pirátství Londýn.
„Protiopatření zjevně přijatá Íránem nejsou v mezinárodním právu ničím neobvyklým. Írán si patrně vzal tu loď trochu jako rukojmí a chce přimět Spojené království, aby se řešily obě věci současně,“ myslí si Balaš.
Teritoriální vs. mezinárodní vody
Situace je komplikovaná kvůli pravidlům, jež platí pro různé mořské zóny. Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982 definuje „teritoriální vody“ maximálně 12 námořních mil (zhruba 22 kilometrů) od pobřeží dané země.
„Bez ohledu na to, jestli jste v pobřežním pásmu, nebo na otevřeném moři, tak existuje svoboda plavby. Je ale pravda, že pobřežní stát v pobřežním pásmu může stanovit nějaká pravidla, která by měla zejména zvýšit bezpečnost dopravy, a případně může stanovit i další omezení,“ podotkl Balaš.
Hormuzský průliv jako strategické místo
V mezinárodních vodách je však situace odlišná. Dle Úmluvy o volném moři podepsané v roce 1958 žádný ze států nesmí usilovat o to, aby některá část volného moře, respektive mezinárodních vod podléhala jeho jurisdikci. Země naopak mohou tyto oblasti volně užívat k výzkumu, rybolovu, pokládání kabelů a potrubí nebo k plavbě a přeletu.
„Rozdíl je v tom, jestli je loď zadržena kvůli nějaké kontrole na volném moři, nebo v teritoriálních vodách nějakého státu. V takovém případě tu pravomoc postihovat nedodržování pravidel mají orgány teritoriálního státu. Při porušení pravidel na volném moři je to výlučně orgán státu vlajky té lodi,“ konstatoval Balaš.
Rozsoudit Brity a Íránce bude podle něj složité. „Írán není smluvní stranou ani ženevských smluv z roku 1958 ani úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982, takže je vázán jen obyčejovými pravidly. A v mezinárodním právu neexistuje obligatorní jurisdikce,“ upozornil Balaš.
„V tomhle případě by asi bylo na místě, kdyby se strany shodly na nezávislé vyšetřovací komisi, která by vyšetřila okolnosti incidentů a vydala nějaký svůj verdikt,“ míní expert.
Nestranné vyšetřování
Podle Balaše metody vyplývají z haagské úmluvy o pokojném řešení mezinárodních sporů z roku 1899. „Stalo se tak poté, co byla v havanském přístavu potopena loď Maine. Smluvní státy úmluvy to vedlo k tomu, aby načrtly, jakým způsobem má vypadat vyšetřování – základní princip je, že musí být nestranné, nezávislé,“ uvedl Balaš. Írán tyto úmluvy ratifikoval v roce 1900.
Sankce za nedodržení mezinárodního mořského práva závisí na tom, kde k incidentu došlo a kdo by mohl být postihován, vysvětluje expert.
„Pokud jde o kapitána lodi, tak toho lze postihnout disciplinárně nebo trestně za porušení pravidel. Pokud jde o incident, který se týká porušení pravidel státem, tak tam přichází v úvahu mezinárodně-právní odpovědnost, ale nejprve to musí někdo vyšetřit a konstatovat bez pochybností, že bylo, případně nebylo porušeno mezinárodní právo,“ poznamenal Balaš.
„Možná je náhrada škody, ale spíš se jedná o nějakou formu satisfakce. Pokud byla loď neoprávněně zadržena, tak nejde jen o skutečnou škodu, ale také o ušlý zisk,“ doplnil expert.
V případě britsko-íránské roztržky Balaš očekává, že nyní nastoupí diplomacie. „Jednání se může delší dobu táhnout. Nepředpokládám, že strany budou mít velkou ochotu zahájit ho hned, na druhou stranu asi nebudou mít zájem to prodlužovat, protože situace samozřejmě může eskalovat a dojít k nějakému konfliktu. Věřím, že diplomatické jednání nakonec uspěje,“ uzavírá Balaš.
Paříž, Londýn a Berlín v současné době plánují námořní monitorovací misi v Perském zálivu, která by uvolnila napětí kolem Íránu. Zájem mají i další evropské země. Už dříve podobný projekt ohlásily Spojené státy.