Vrchní zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem udělil doživotní trest pravicovému extremistovi Stephanu Ernstovi za předloňskou vraždu hesenského politika Waltera Lübckeho. Obžaloba žádala doživotní trest, obhajoba naopak požadoval změnu klasifikace činu na zabití. Lübckeho případ platí za první vraždu politika motivovanou pravicovým extremismem v dějinách spolkové republiky.
Pravicový extremista Ernst dostal za vraždu německého politika doživotí
Události ČT: Doživotí pro vraha politika Lübckeho (zdroj: ČT24)
V rámci procesu byl Stephan Ernst obžalován i z pokusu o vraždu iráckého uprchlíka z roku 2016, jehož těžce pobodal. V této části obžaloby byl ale osvobozen.
Odsouzení na doživotí se mohou v Německu dostat na svobodu nejdříve po 15 letech. V případě Ernsta to ale nebude možné, neboť soud označil jeho vinu za mimořádně závažnou a vyhradil si právo následné ochranné vazby. Jde o preventivní opatření, které není považováno za trest, protože slouží k ochraně veřejnosti před mimořádně nebezpečnými zločinci.
Spoluobžalovaný v případu Lübckeho vraždy Markus H. dostal jeden a půl roku se zkušební lhůtou tří let za nedovolené držení plně automatické zbraně, informuje server Die Welt. Z obvinění ze spoluúčasti na vraždě Lübckeho byl osvobozen.
Walter Lübcke byl nalezen mrtvý se střelnou ranou na hlavě na terase svého domu v obci Wolfhagen-Istha v červnu 2019. Křesťanskodemokratický politik byl vysoce postaveným úředníkem místní správy v Hesensku. Působil jako přednosta okresního úřadu ve městě Kassel, a byl tak zástupcem hesenské vlády v oblasti Severního Hesenska.
Podle státního zástupce šlo o pravicově extremistický útok, jehož motivem byl Lübckeho vstřícný postoj k přijímání uprchlíků. Oba odsouzení jsou známí svou předchozí aktivitou mezi pravicovými extremisty.
Walter Lübcke na snímku z roku 2012
Ernst se k činu přiznal
Státní zástupce požadoval pro Ernsta doživotní trest. „Byl to útok na náš právní stát a demokratické hodnoty, o které se doktor Lübcke obzvlášť zasazoval,“ uvedl žalobce Dieter Killmer v prosinci.
Ernst se k vraždě přiznal již krátce po činu, později ale přiznání odvolal a tvrdil, že střílel jeho komplic. Později však znovu uvedl, že střílel on. Oba obžalovaní podle něj chtěli Lübckeho pouze vystrašit a výstřel padl omylem. Markus H. podíl na činu celou dobu odmítal.
Ernsta, který během procesu několikrát vyměnil obhájce, nakonec zastupoval Mustafa Kaplan, právník tureckého původu, jenž dříve zastupoval třeba oběti neonacistické skupiny Národněsocialistické podzemí (NSU). Kaplan žádal překlasifikování činu z vraždy na zabití, neboť Ernstův čin podle něj znaky vraždy nenese. V případě pobodání iráckého uprchlíka žádala obhajoba zproštění viny, protože se podle ní obžalovaný činu nedopustil.
Obhájci Markuse H. požadovali jeho osvobození. Argumenty proti němu vycházejí z velké části z výpovědi Ernsta, který se podle obhájců Markuse H. už v minulosti snažil svalit vinu za své činy na jiné. Markuse H. v procesu zastupoval Björn Clemens, jenž často obhajuje pravicové extremisty, a Nicole Schneidersová, právní zástupkyně obžalovaných v procesu s neonacisty z NSU.
Zlomový rok 2015
Lübcke byl mezi pravicovými radikály nenáviděnou osobou od roku 2015, kdy na čtrnáctitisícovém shromáždění občanů v severohesenském Lohfeldenu obhajoval přijímání uprchlíků a plán na postavení ubytovny pro běžence ve městě. Na hanlivé výkřiky z publika tehdy Lübcke reagoval prohlášením, že „musíme hájit hodnoty, a kdo tyto hodnoty nezastává, může kdykoliv tuto zemi opustit, když s tím nesouhlasí, to je svoboda každého Němce“.
Tohoto shromáždění, po kterém dostával křesťansko-demokratický politik nenávistné e-maily, se účastnili i oba obžalovaní. Právě na této akci upoutal Lübcke Ernstovu pozornost. Ernst sice tehdy vedl na první pohled spořádaný život, dříve se ale dostal několikrát do konfliktu se zákonem kvůli činům namířeným proti cizincům.
Už v roce 1989, ještě jako teenager, založil požár ve sklepě domu obývaného lidmi tureckého původu. Později pobodal imáma, nastražil trubkovou bombu do auta před ubytovnu pro azylanty, ve vyšetřovací vazbě napadl nohou od židle spoluzadrženého cizince a v roce 2009 se účastnil útoku neonacistů na levicový prvomájový průvod v Dortmundu. Poté se údajně stáhnul do ústraní a také úřady už ho dále nesledovaly. Kontakty na lidi z pravicově extremistické scény ale udržoval stále, vyšlo najevo během procesu.
Také Markus H. je známým pravicovým extremistou, Ernst ho popsal jako svou „kotvu“. Podle jedné ze svědkyň měl na Ernsta zásadní myšlenkový vliv a podle zástupců obžaloby to byl právě on – i skrze společná cvičení ve střelbě – kdo měl rozhodující podíl na tom, že Ernst útok nakonec spáchal. Při domovní prohlídce zajistila policie u Markuse H. řadu pravicově extremistických materiálů.
První vražda politika s pravicově extremistickým motivem
Lübckeho případ je ojedinělý tím, že je to poprvé, co útoku pravicových extremistů podlehl politik. Dosud se jejich terčem stávali veřejně neznámí lidé neněmeckého původu, jako například při žhářských útocích v Möllnu a v Solingenu v devadesátých letech.
V roce 2011 pak byla odhalena neonacistická skupina Národněsocialistické podzemí, která v letech 2000 až 2007 zavraždila v Německu deset lidí. Osm z nich bylo tureckého původu, jeden řeckého, desátou obětí byla německá policistka. Právě kvůli původu obětí bylo řádění skupiny dříve médii označováno jako „kebabové vraždy“.
Skupině jsou připisovány i dva bombové útoky v přistěhovaleckých čtvrtích Kolína nad Rýnem, které si vyžádaly přes dvacet zraněných, a patnáct přepadení bank, ze kterých financovali svůj život v ilegalitě. Někteří z dosud žijících členů či pomocníků NSU v čele s Beate Zschäpeovou byli odsouzeni v procesu v roce 2018.
Náznaky vazeb na NSU se objevily i během procesu v případu Lübckeho vraždy. Obžalovaní byli v kontaktu s přibližně šedesátkou lidí z pravicově extremistických kruhů, přičemž minimálně čtyři z těchto kontaktů byly vyšetřovány v souvislosti s vraždami spáchanými NSU, napsal investigativní portál Correctiv. Zároveň ale podle úřadů neexistuje důkaz, že by Ernst či Markus H. příslušníkům NSU pomáhali či se s nimi stýkali, uvádí web stanice Deutsche Welle.
Vnitro: Pravicový extremismus největším nebezpečím
Útoky na politické činitele se v Německu odehrávají častěji až v posledních letech, kdy mnozí čelí výhrůžkám v souvislosti s migrací. Právě postoj politiků k migraci, což je motiv, který pro svůj čin dříve uváděl i Ernst, byl důvodem napadení i ve dvou dalších známých případech.
V roce 2015 byla v Kolíně nad Rýnem pobodána tamní nezávislá primátorka Henriette Rekerová, která při útoku málem přišla o život. Pachatele soud poslal za pokus o vraždu na čtrnáct let do vězení. Taktéž za útok nožem dostal podmíněný trest za těžké ublížení na zdraví a ohrožování muž, který o dva roky později napadl starostu západoněmecké obce Altena Andrease Hollsteina (CDU).
Výhrůžkám čelil i Lübcke, jehož jméno údajně už několik let figurovalo na „seznamech nepřátel“, které na extremistické scéně kolovaly. Jeho vraždu označil web stanice Deutsche Welle za „alarmující přelomový bod“, neboť „v očích svého vraha či vrahů ztělesňoval stát“. Také státní zástupce se vyjádřil v tom smyslu, že pro Ernsta byla Lübckeho vražda veřejně vnímaným signálem proti současnému státnímu zřízení, které odmítá.
Po vraždě Lübckeho následovaly útoky pravicových extremistů v Halle a v Hanau. Německý ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) loni prohlásil, že právě pravicový extremismus je pro Německo největším nebezpečím. Politicky motivovaných trestných činů spáchaných pravicovými extremisty totiž v roce 2019 přibylo, zvýšil se i počet takových činů ze strany krajní levice. Činů provedených krajní pravicí je ale stále dvojnásobek.