Stále intenzivnější boje mezi izraelskou armádou a teroristy z hnutí Hamás už probíhají i na jihu Pásma Gazy. Jeruzalém vyzval civilisty, aby se přesunuli k hranici s Egyptem. Tam se tísní statisíce Palestinců v podmínkách, které se rychle zhoršují. Podle OSN hladoví polovina z dvou milionů obyvatel enklávy.
Ještě před měsícem bylo na jihu relativně bezpečno, Izrael soustředil své operace na sever Pásma Gazy. A Chán Júnis přijímal uprchlíky z této oblasti. Teď už se bomby a boje nevyhýbají ani největšímu městu na jihu palestinské enklávy. Kdo může, míří do Rafahu. K jedinému hraničnímu přechodu s Egyptem dorazily jen minulý týden desetitisíce lidí.
„Lidé jsou opravdu zoufalí. Ve vzduchu je cítit strach. Nevědí, kam jít. Nemají kde zůstat,“ tvrdí zástupce ředitele Světového potravinového programu Carl Skau.
Podle svědectví je ale situace v Rafahu neúnosná, město se s takovým přívalem utečenců nedokáže vypořádat. Všechny budovy jsou přeplněné. Lidé spí v chladném počasí v ulicích nebo lehkých stanech. Chybí voda a stále víc i jídlo. Hlad žene hlavně mladé muže k tomu, že naskakují na kamiony s humanitární pomocí hned, jakmile vjedou do Pásma Gazy.
Dny čekání na jídlo
Většině ostatních civilistů pak nezbývá než celé dny čekat, až na ně u skladů neziskových organizací vyjde řada. Podle OSN válka vyhnala z domovů skoro dva miliony obyvatel Gazy. Jen desetina z nich má každý den co jíst.
„Přišel jsem pro mouku pro sedm lidí. Na řadu jsem se nedostal skoro dva týdny. Každý den jsem se po šesti hodinách čekání vracel s prázdnýma rukama. Teď konečně zaznělo mé jméno,“ popisuje svou zkušenost Gazan Abdal Salam Maždaláví.
Do astronomických výšin se vyšplhaly ceny všech léků a potravin, které se v tamních obchodech objeví. Navíc je bombardování už slyšet i v Rafahu. Izraelská armáda během tažení proti teroristům z Hamásu nepřestává oznamovat Gazanům, kam se před boji schovat. Za bezpečnou zónu teď označila okolí Mavasí, tedy asi 20 kilometrů čtverečních písečného pobřeží.
„Nejsou tu žádná přístřeší, žádné stany, žádné záchody, nic, ani voda. Lidi se tu hádají kvůli malému prostoru,“ zoufá si uprchlice Sáda Hothutová. Žádná mezinárodní humanitární organizace, včetně OSN, v tamním táboře nepůsobí. V okolí se sice podle nich opravdu nebojuje, ale právě kvůli nedostatečnému zázemí místo nemohou považovat za bezpečné. Pracovníci organizací v Gaze opakují, že pomoci může jen obnovení příměří. K takové dohodě teď ale mají obě válčící strany daleko.
