Německo si v sobotu připomíná třicet let od pádu Berlínské zdi. Na přelomovou historickou událost z 9. listopadu 1989 vzpomínají lidé po celé zemi, hlavní akce se konají v německé metropoli. Podle německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera sice Berlínská zeď v roce 1989 padla, ale v zemi od té doby vyrostla řada nových zdí – z frustrace, nenávisti i odcizení. Němci je musejí strhnout. Steinmeier, který spoluobčany vyzval k ochraně demokracie, to řekl v projevu u Braniborské brány v Berlíně, kde vrcholí oslavy.
„Ta velká zeď, tato nelidská stavba, která si vyžádala tolik obětí, už nestojí. Tato zeď je pryč, jednou provždy,“ řekl desetitisícům shromážděných lidí Steinmeier, který zalitoval, že onu magickou noc a její neuvěřitelnou sílu nezažil na vlastní kůži.
„Ale napříč naší zemí vyrostly nové zdi: zdi z frustrace, zdi z hněvu a nenávisti. Zdi oněmění a odcizení. Zdi, které jsou neviditelné, ale přesto rozdělují. Zdi, které stojí v cestě naší soudržnosti,“ prohlásil německý prezident. Narážel tak na sílící rozdělení německé společnosti v posledních letech.
Zatímco Berlínskou zeď postavil bezprávný režim Německé demokratické republiky (NDR), ty nové si lidé postavili sami. „A jen my sami je můžeme strhnout. Takže nepřihlížejme, nestěžujme si: strhněme konečně tyto zdi,“ vyzval své spoluobčany Steinmeier, podle něhož pro to každý jednotlivec může něco udělat.
Třiašedesátiletý politik také připomněl, že 9. listopad není v německé historii jen šťastným datem, onou „nocí, po které už nic nebylo jako dřív,“ ale také dnem, kdy v roce 1938 nacisté po celé zemi během takzvané křišťálové noci ničili židovské synagogy a obchody. Nejpozději od říjnového útoku pravicového radikála na synagogu ve východoněmeckém Halle je podle Steinmeiera jasné, že německá zodpovědnost bojovat proti rasismu a antisemitismu nikdy nepomine.
Právě 9. listopad je podle německého prezidenta dnem protikladných vzpomínek. „Snášet ambivalence, světlo a stín, nést v srdci radost a smutek, to k tomu patří, když je člověk Němec, když je součástí této země a její historie,“ prohlásil.
Merkelová: Hodnoty svobody nelze brát jako samozřejmost
Hlavní vzpomínkový akt se konal dopoledne u památníku Berlínské zdi v ulici Bernauer Strasse, která je jedním z hlavních symbolů někdejšího rozdělení Berlína v době studené války.
Piety se kromě německého prezidenta Steinmeiera a jeho protějšků ze zemí visegrádské skupiny zúčastnila i německá kancléřka Angela Merkelová. Všichni během ceremoniálu do mezer ve zdi zasunuli růže. Ve stavbě, která si od roku 1961 vyžádala 140 životů, tak symbolicky udělali otvory.
Ve svém projevu pak kancléřka citovala bývalého českého a československého prezidenta Václava Havla, mluvila o obětech komunismu i budoucnosti demokratické Evropy.
Poznamenala, že hodnoty svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv nelze brát jako samozřejmost, ale že je zapotřebí, aby je Evropa hájila, zejména v dnešní době technologického pokroku.
V závěru projevu Merkelová řekla, že „žádné, zdi, které rozdělují lidi a omezují svobodu, nejsou tak vysoké ani tak dlouhé, aby nemohly být zničeny“. Merkelová pronesla svůj projev v Kapli smíření, která stojí v místě někdejšího „pásma smrti“ mezi dvěma řadami berlínské zdi. Po skončení jejího projevu zapíval český písničkář a bývalý disident Jaroslav Hutka.
Steinmeier: Svoboda Evropy je také zásluhou Čechů a Slováků
Prezidenti se poté přesunuli k památníku, jenž připomíná příspěvek zemí Visegrádu k pádu Berlínské zdi. „Společně s našimi přáteli si připomínáme historické události z doby před 30 lety,“ řekl na místě Steinmeier české hlavě státu Miloši Zemanovi a prezidentům Slovenska, Polska a Maďarska.
„Dlouhý a vytrvalý boj za svobodu a nezávislost ve vašich zemích, zemích ve středu Evropy, patří k historickým předpokladům tohoto 9. listopadu před 30 lety,“ uvedl Steinmeier.
Sváteční den začal před desátou dopoledne, kdy českého prezidenta a jeho kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska, tedy visegrádských zemí, uvítal německý prezident na zámku Bellevue.
Steinmeier na schodech zámku pod deštníkem tak postupně přivítal slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou, hlavu polského státu Andrzeje Dudu a maďarského prezidenta Jánose Ádera.
Český prezident před zámkem vidět nebyl, dorazil k němu z druhé strany budovy, kde je jednodušší přístup. Všichni prezidenti zemí Visegrádu se pak zapsali do památeční knihy.
Večerní multimediální akce u Braniborské brány
Po pietní akci hlavy států čekal pracovní oběd na zámku Bellevue, na programu bylo jednání o zahraničněpolitických tématech.
„Maďaři, Poláci, Češi a Slováci se chopili svobody. Chopili se svobody pro Evropu a skoncovali s rozdělením kontinentu. Svoboda Evropy je jejich zásluhou,“ zdůraznil na společném obědě na zámku Bellevue.
Prezident ČR Miloš Zeman zase vyjádřil přesvědčení, že konec berlínské zdi byl impulzem pro sametovou revoluci. „Jako Čech, který se aktivně účastnil listopadové revoluce, mohu prohlásit, že právě pád berlínské zdi byl výrazným impulzem pro tuto revoluci,“ řekl na společném obědě. „Já si myslím, že po třiceti letech se nad tím vším už můžeme ohlédnout s úsměvem, protože i úsměv patří k hodnocení“, uvedl také podle přepisu projevu, který večer zveřejnil Hrad.
Večerního vyvrcholení oslav u Braniborské brány se už Zeman účastnit neměl, Česko tam zastupoval ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD), který pád berlínské zdi označil za jeden z mezníků na cestě k „naší vlastní svobodě“. Odpoledne také ministr na pozemku českého velvyslanectví v Berlíně zasadil strom smíření vypěstovaný ze semínek stromu, který v roce 1943 v Terezíně zasadily židovské děti. „Je to připomínka toho, že i ony se snažily žít normální život, a především připomínka nevinných obětí,“ uvedl Petříček.
Multimediální akce návštěvníkům během dvou hodin nabízela proslov prezidenta Steinmeiera, ale třeba také vystoupení punkové kapely z bývalé Německé demokratické republiky (NDR) nebo klasických hudebníků pod taktovkou světoznámého dirigenta Daniela Barenboima.
Pád berlínské zdi a železné opony mezi komunismem a svobodným světem si lidé připomínají i podél celé hranice mezi někdejším východním a západním Německem.
Berlínský symbol studené války si vyžádal 140 životů, vnitroněmecká hranice dalších zhruba 330. Nejméně 180 lidí zemřelo, když se z NDR pokusili utéct přes Baltské moře.
