Berlín - V noci na 13. srpna 1961 začala na dělicí čáře mezi východní a západní částí Berlína vyrůstat zeď - stavba, která neměla chránit obyvatele před napadením města, ale zabránit jim v pohybu mezi oběma částmi. Stavba, která se dodnes stala symbolem železné opony, vznikla na popud států Varšavské smlouvy, „aby byl na hranici západního Berlína zaveden takový pořádek, který by účinně překazil podvratnou činnost proti zemím socialistického tábora“. Východoněmecké orgány se pak ochotně usnesly, že "uchování míru si vyžaduje skoncovat s rejdy západoněmeckých revanšistů a militaristů". Železobetonové monstrum a řada kontrolních opatření měly zamezit "nepřátelské činnosti západoněmeckých a západoberlínských revanšistických a militaristických sil".
Nicméně skutečným důvodem pro stavbu Berlínské zdi byla vzrůstající emigrace východních Němců. Přecházelo jich tehdy až tisíc denně. Jen od ledna do srpna 1961 uprchlo 160 tisíc lidí. Do 12. srpna 1961 byly hranice mezi západními sektory Berlína a jeho východní částí, která se stala hlavním městem NDR, zcela otevřené a pohyb obyvatelstva volný. Jen na několika přechodech se formálně prováděla kontrola vozidel.
Pro obyvatele NDR představoval Berlín jedinečnou příležitost k nahlédnutí za železnou oponu, a to zejména poté, co byla vnitroněmecká hranice počátkem 50. let obehnána plotem a stala se prakticky neprostupnou. Dostat se do Západního Berlína bylo naproti tomu jednoduché. Stačilo nastoupit na nadzemní dráhu a za několik minut se člověk ocitl na druhé straně hranice. Řada obyvatel východní části Berlína tak například pravidelně dojížděla do západní části za prací. Ne všichni se vrátili zpět.
„Nikdo nemá v úmyslu stavět nějakou zeď,“ znělo z východního Berlína, ale…
„Západní rozvědky přinášely zprávy o záměru postavit zeď už od počátku léta 1961. Stranický a státní šéf NDR Walter Ulbricht však tuto myšlenku ještě v červnu popíral a na přímý dotaz západoněmecké novinářky odpověděl, že “nikdo nemá v úmyslu stavět nějakou zeď", a tvářil se, jako by mu takovou myšlenku z Bonnu podsouvali. Věc pak spadla z čistého nebe a zaskočila prý i tehdejšího západoberlínského starostu Willyho Brandta.
Jednotky východoněmecké policie, vojska a lidových milicí vyrazily do berlínských ulic v noci na 13. srpna a během několika hodin rozdělily spící město kotouči ostnatého drátu a kamennými náspy. Západ budování zdi jen bezmocně přihlížel. K přechodu mezi americkým a sovětským sektorem Checkpoint Charlie sice najely americké tanky, ale spokojily se s namířením děl nad pancéřové věže sovětských protějšků. Poslední díra v železné oponě tak začala 13. srpna 1961 rychle mizet. Veškerý provoz přes demarkační čáru se najednou zastavil. Za pár hodin zůstalo z původních 80 přechodů mezi sektory v činnosti jen 12.
Po zavedených opatřeních mohli občané NDR překročit hranice do Západního Berlína jen na zvláštní povolení, „pokojní občané Západního Berlína“ pak mohli do tzv. demokratického Berlína vstupovat po předložení západoberlínského osobního průkazu. „Revanšistickým politikům a agentům západoněmeckého militarismu“ nebyl vstup do hlavního města NDR povolen.
9. listopad 1989 - za noc postavili, za noc spadla
V první etapě byla postavena 45,1 km dlouhá zeď, vysoká až 3,7 metru. V průběhu dalších let dovedli východoněmečtí komunisté stavbu ke zrůdné dokonalosti. Postupně bylo vybudováno ochranné vojenské zařízení podél celé hranice Západního Berlína v celkové délce 165,7 km. Podél zdi vyrostlo opevnění, skládající se z příkopů, překážek a zátarasů z ostnatého drátu, minových polí a samostřílných zařízení.
S betonovým monstrem skoncovali obyvatelé Berlína až 9. listopadu 1989, o den později se otevřely hraniční přechody. V euforii pak začali lidé do Berlínské zdi vyrážet průchody. Symbol studené války padl a cesta ke znovusjednocení Německa byla otevřená. Zeď byla po svém pádu rozebrána, úlomky z „antifašistického valu“ si lidé odnášeli jako suvenýry. Velké dílce se prodávaly, východoněmecká vláda tak získala asi dva miliony marek, které byly věnovány na dobročinné účely.
Přestože, až na pár pietně uchovávaných úseků, Berlínská zeď fyzicky padla, v mysli řady Němců přežívá dodnes. Podle nedávno zveřejněného průzkumu si 83 procent obyvatel někdejší NDR myslí, že mezi Východem a Západem stále existuje „neviditelná zeď“.
