Arménie se snaží začlenit sto tisíc běženců, kteří před šesti týdny uprchli z Náhorního Karabachu a nepočítají s tím, že by se v dohledné době mohli vrátit do svých domovů. Podle spolupracovníka ČT Tomáše Vlacha je nenávist mezi Armény a Ázerbájdžánci tak obrovská, že vedle sebe nemohou žít. Nejen mezi běženci v Arménii zároveň sílí odpor k Rusku, které podle uprchlíků Karabach zradilo. Jerevan se nyní snaží přiklonit k Západu, čelí ale překážkám, řekl ČT Vlach, který byl hostem pořadu Události, komentáře.
Nenávist mezi Armény a Ázerbájdžánci je obrovská, uprchlíci mluví o ruské zradě, říká reportér
9 minut
Události, komentáře: Arménští uprchlíci z Karabachu viní ze situace i Moskvu
Po devítiměsíční blokádě a jednodenní válce arménská komunita v Náhorním Karabachu koncem září fakticky kapitulovala. Enklávu obsadily ázerbájdžánské ozbrojené složky. Desetitisíce lidí pak oblast opustily.
„Narodil se za války ve Stěpanakertu. Náš dům vůbec neviděl. Vzali jsme ho rovnou z nemocnice a přivezli,“ říká o svém vnukovi Aram, který nyní žije se svou širší rodinou ve vesnici nedaleko arménské metropole.
Z Náhorního Karabachu odjelo během několika málo dnů prakticky všechno arménské obyvatelstvo. Ačkoli ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev slíbil lidem občanství a bezpečnost, nikdo ze zdejších Arménů tomu nevěřil. „Šedesát kilometrů jsme jeli dva dny, 48 hodin. Stačila by malá provokace a podřezali by všechno arménské obyvatelstvo,“ je přesvědčen Aram.
Davový efekt
Podle Vlacha existovaly náznaky, že by mohlo dojít k etnickým čistkám. „Ázerbájdžánští vojáci vyháněli obyvatelstvo, chovali se hrubě v opuštěných arménských domech, které zabrali. Případy masového zabíjení zatím dokázané nejsou. Vypadá to spíš, že šlo o jakýsi davový efekt, že ti lidé nechtěli žít s Ázerbájdžánci v jednom státě. Nenávist mezi Armény a Ázerbájdžánci je taková, že se nesnesou vedle sebe,“ říká novinář.
Snahy o integraci běženců
Triumfální ázerbájdžánskou přehlídku v ulicích hlavního města Náhorního Karabachu Stěpanakertu, přejmenovaného na Chankendi, sledovali běženci s hořkostí v televizi nebo na internetu. Je jim jasné, že domů se rychle nevrátí. „Uprchlíci mi říkali, že je jim jedno, co je s jejich domy. Pozice Ázerbájdžánu je teď tak silná, že to (na návrat uprchlíků) nevypadá,“ podotkl Vlach.
Arménie se běžencům snaží zajistit práci, oni sami si ale stěžují na vysoké náklady na bydlení. Ty vzrostly poté, co do Jerevanu utíkali vesměs movití Rusové, kteří se obávali povolávacího rozkazu do války proti Ukrajině.
„Teď už dva týdny pracuji jako učitelka, ale jestli nebudu mít kde bydlet, nebudu moct tu práci dělat,“ stěžuje si uprchlice Asyl. Podle Vlacha se právě učitelé poměrně dobře integrují, snahy jsou také u vojáků karabašské domobrany, sportovců nebo státních zaměstnanců. „Zemědělci by v budoucnu měli být přesídleni někam, kde dostanou půdu, které ale v Arménii není úplný dostatek,“ konstatoval Vlach.
Rostoucí skepse vůči Rusku
Vzniká tak napětí mezi karabašskými a původními Armény, kteří uprchlíky „nepřijímají příliš rádi“, popisuje situaci v zemi reportér. Výčitky karabašských uprchlíků se nyní obrací proti vlastní vládě, ale i Rusku, na jehož takzvané mírotvorce karabašští Arméni spoléhali. „Jako křesťanský svět jsme jim věřili, ale oni nás zradili,“ konstatoval Aram.
Podle Vlacha není jasné, proč se Rusko za karabašské Arménce nepostavilo. „Buď tam byla nějaká dohoda Putina s Erdoganem, to znamená Turecka s Ruskem, anebo už na to neměli dost sil, spočítali si, že kvůli válce na Ukrajině pro případnou intervenci v tom konfliktu nemůžou přesunout dost sil, takže postupovali tak, že problém nechali na Ázerbájdžánu,“ vysvětluje novinář.
Nejen mezi uprchlíky z Náhorního Karabachu, ale i mezi obyvateli samotné Arménie se nyní objevuje skepse ze spojenectví s Ruskem i z toho, že Moskva má v zemi na tři tisíce vojáků. „Rusko odchází nerado. Odchází jen pod tlakem okolností. Tento tlak okolností vytvoříme de iure i de facto,“ poznamenal arménský politolog a bloger Ruben H. Mehrabjan.
„Někteří lidé v Arménii odmítali mluvit rusky a mluvili se mnou anglicky,“ popisuje Vlach změnu ve vnímání Moskvy mezi obyvateli Arménie.
Vláda arménského premiéra Nikoly Pašinjana teď hledá spojence na Západě. Vojáci cvičí s Američany a země nedávno nakoupila radiolokátory z Francie. Arménie také posiluje domobranu, jelikož se obává snah Ázerbájdžánu a Turecka zajistit si pozemní koridor přes její území z Nachičevanské enklávy u tureckých hranic, kterou spravuje Baku.
„Arménie se chce transformovat v demokratickou zemi, jako to činila v posledních patnácti letech Gruzie. Naše zkušenosti by byly velice cenné. Je to také turistika, která se tam teď úspěšně rozvíjí,“ komentuje Vlach možnou českou pomoc tomuto státu.
