Arménie hledá partnery na Západě, tradiční spojenectví Jerevanu s Moskvou se drolí. Může za to ruská nečinnost ohledně dění v Náhorním Karabachu a nenaplněné smlouvy o dodávkách zbraní, ale i příklon Arménie na stranu Kyjeva v rusko-ukrajinském konfliktu. Z Moskvy znějí jako odpověď výroky proti arménskému premiérovi Nikolu Pašinjanovi. Ten zároveň čelí i domácímu tlaku – protestům s násilnými střety, které se odehrávaly před sídlem jeho vlády.
Mezi Arménií a Ruskem panuje napětí. Spojenectví zemí prochází krizí, kterou ještě prohloubily zářijové události v Náhorním Karabachu, kde po jednodenní vojenské operaci obnovil svou svrchovanost Ázerbájdžán.
Ve sporné enklávě žilo zejména arménské obyvatelstvo, podle mezinárodního práva však spadala pod Ázerbájdžán. Arménie a Ázerbájdžán vedly spor o toto území desítky let. Nyní má kontrolu nad oblastí Baku – karabašské úřady kapitulovaly, z enklávy uprchly v obavách před etnickými čistkami desítky tisíc etnických Arménů a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev v Náhorním Karabachu osobně vyvěsil ázerbájdžánskou vlajku.
Arménský premiér Nikol Pašinjan, jehož slabá armáda by nebyla schopná čelit ázerbájdžánským silám vybaveným moderní technikou, odmítl do oblasti vyslat vojáky. V říjnu pak Pašinjan oznámil, že je s Baku připravený podepsat dohodu o míru. Ve čtvrtek zopakoval své naděje o brzkém uzavření dohody a navázání diplomatických vztahů mezi znesvářenými zeměmi.
Problémy Arménie souvisí s její polohou – z východu sousedí s nepřátelským Ázerbájdžánem, ze západu s Tureckem, které dlouhodobě podporuje Baku. Relativně přátelské vztahy udržuje Jerevan s Íránem na jihu a Gruzií na severu, obě tyto země však mají vlastní komplikovanou zahraniční politiku.
V důsledku dlouhého konfliktu o Náhorní Karabach tak Arménie hledala spojence o něco dále – a našla jej v Moskvě.
Arménie je jedinou postsovětskou zemí, kde vliv Ruska od rozpadu Sovětského svazu neustále rostl. Jerevan je s Moskvou spojen hospodářskou aliancí i vojenským spojenectvím, spolu s dalšími čtyřmi postsovětskými státy například tvoří Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB).
V roce 1992 byla na arménských hranicích s Íránem a Tureckem rozmístěna ruská pohraniční stráž, o tři roky později byla v arménském městě Gjumri otevřena velká ruská vojenská základna. A v roce 2020 byla do Náhorního Karabachu vyslána ruská mírová mise.
„Hádejte, jaký osud ho čeká“
Vše se však změnilo v únoru 2022 s plnohodnotnou ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu, která pohltila veškerou pozornost Kremlu. Ázerbájdžán toho využil už na podzim téhož roku, kdy zaútočil na svrchované arménské území. Výsledkem střetu u města Jermak bylo asi tři sta mrtvých na obou stranách. Podle Jerevanu se navíc ázerbájdžánští vojáci dopouštěli na zajatých obráncích i obránkyních zvěrstev.
Rusko, zaměstnané svým tažením na Ukrajině, však zůstalo nečinné. Pro Arménii to bylo zklamání.
Rusko-arménské vztahy pak postupně korodovaly, když Jerevan odvolal svého zástupce v OSKB a odmítl být spojencem Moskvy v invazi na Ukrajině. Napadené zemi naopak poslal humanitární pomoc a později i ratifikoval Římský statut Mezinárodního trestního soudu, který vydal zatykač na ruského lídra Vladimira Putina.
Pokud by tak Putin cestoval do Arménie, měla by země povinnost jej zatknout. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov označil ratifikaci za „extrémně nepřátelský“ krok.
Jerevan zároveň kritizoval, že mu Moskva nedodává již zaplacené zbraně a nutí zemi, aby se obrátila na indické výrobce, aniž by peníze vrátila. Manželka arménského premiéra se navíc na začátku září v Kyjevě zúčastnila fóra prvních dam, které pořádala Olena Zelenská.
Moskva tyto kroky nesla přinejmenším nelibě. Při zářijové operaci ázerbájdžánské armády v Náhorním Karabachu tak opět zůstala nečinná, přestože při ní zemřelo pět příslušníků ruského kontingentu, kteří se dostali pod ázerbájdžánskou palbu. Podle některých zpráv Rusko o plánovaném útoku navíc dopředu vědělo, ale Jerevan nevarovalo.
Ruská propaganda tvrdí, že ztráta Náhorního Karabachu je trestem pro Arménii za to, že neposlouchá Kreml. Ruská agentura TASS citovala vysoce postaveného úředníka, podle kterého se Pašinjan vydal na cestu ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a snaží se z Arménie udělat „další Ukrajinu“. Státní televize pak odvysílala speciál s názvem „Nikol Pašinjan, předzvěst katastrofy“.
Do arménského premiéra Pašinjana se po dění v Náhorním Karabachu také na sociálních sítích opřel ruský exprezident Dmitry Medvěděv. „Prohrál válku, ale kupodivu zůstal v křesle. Pak se rozhodl, že za svou porážku bude vinit Rusko. Pak se vzdal části území své země. Pak se rozhodl koketovat s NATO a jeho žena demonstrativně zamířila k našim nepřátelům s koláčky. Hádejte, jaký osud ho čeká…“ napsal.
Pašinjan hledá spojence na Západě
Arménie se tak poohlíží po jiných spojencích. Pašinjan, bývalý novinář a politický vězeň, kterého do premiérského postu vynesly protivládní demonstrace v roce 2018, svoji pozornost obrátil k Západu.
Arménie tak pořádala vojenské cvičení se Spojenými státy a oznámila, že s Francií uzavřela smlouvu o dodávce zbraní. Do kavkazské země mají směřovat radary protivzdušné obrany a v budoucnu i protiletadlové komplety Mistral.
V rozhovoru pro The Wall Street Journal pak Pašinjan řekl, že nevidí žádné výhody v pokračující přítomnosti ruských vojenských základen v Arménii. „Musíme diverzifikovat naše vztahy v bezpečnostní oblasti. A o to se nyní snažíme,“ řekl listu.
Jen málo na výběr
S Pašinjanovým vedením země však část obyvatel nesouhlasí. Po začátku bojů v Náhorním Karabachu začali lidé v Jerevanu přicházet k oficiálnímu sídlu arménského premiéra a požadovali, aby vyslal do oblasti arménskou armádu. Poté, co Pašinjan takový krok odmítl, skandovali „Nikol je zrádce“.
Na jerevanském Náměstí republiky došlo k potyčkám s policií, protestující se navíc snažili dostat do budovy vlády. „Situace je na bodu zlomu,“ řekl pro server openDemocracy politolog Armen Manasyan. „Shromáždění, i ta nejradikálnější, obvykle v Jerevanu končí zpíváním, tančením a grilováním. Teď ale vidíme, že mohou skončit i násilným střetem,“ popsal.
Protestů se navíc snaží využít proruské síly, které od moci v zemi odstavila revoluce v roce 2018. K účasti například vyzýval jerevanský bloger, který byl obviněn z práce pro ruské velvyslanectví a ilegálního obchodu se zbraněmi. „Neprotestují ale jen ti, kteří byli vybičováni proruskou opozicí, ale i obyčejní obyvatelé Jerevanu, kteří jsou rozhořčeni a znepokojeni,“ dodal Manasyan.
Podle politologa však v zemi neexistuje k Pašinjanovi demokratická alternativa. „Lidé nemají příliš na výběr: buď návrat do ruské zóny vlivu, nebo Pašinjan s nejasnými vyhlídkami a téměř žádnými prostředky,“ řekl Manasyan.
„Pašinjan se lidem sice nelíbí, ale přiznávají, že všechny ostatní možnosti jsou ještě horší,“ vysvětluje šéf Evropské strany Arménie Tigran Chzmaljan.
