Bezpečnost, migrace i nespokojenost občanů se směřováním Evropské unie jsou hlavní témata v řadě evropských zemí pro nadcházející volby. Na situaci tentokrát v Itálii, Rakousku, Litvě a Nizozemsku se zaměřila speciální debata ČT24 s názvem Předvolební Evropa.
Migrace či bezpečnost platí za dominantní témata eurovoleb v Itálii, Litvě, Nizozemsku i Rakousku
Předvolební Evropa (zdroj: ČT24)
Zpravodajové České televize se shodli, že stejně jako v Německu, Francii, Polsku a na Slovensku, jejichž situaci rozebírali minulý týden, tak i v Rakousku, Itálii, Litvě a Nizozemsku je mezi dominantními tématy bezpečnost a migrace.
V Itálii to podle zpravodaje ČT Jana Šmída platí dvojnásobně. Zmínil, že Itálie je první zemí EU, kam se migranti dostávají. „Premiérka Georgia Meloniová žádala Brusel několikrát o pomoc, takže jde o téma, které tu rezonuje a bude hlavním tématem voleb do europarlamentu,“ zmínil s tím, že strana premiérky Bratři Itálie si vede v průzkumech nejlépe.
Překladatelka a spolupracovnice Římských listů Věra Krejčíková podotkla, že volby do Evropského parlamentu budou určitým referendem o vládě Meloniové. „Ona svou kandidaturu zdůvodnila tak, že chce vědět, zda jsou italští voliči spokojeni s její prací,“ přiblížila s tím, že se její strana nevyjadřuje k tomu, že by se v Evropském parlamentu chtěla spojit s extrémní pravici.
Krejčíková rovněž dodala, že ačkoliv je migrace jedno z hlavních témat, není nejdůležitější. „Velkým tématem je bezpečnost a hlavně bezpečnost v rámci Evropské unie – jednotlivých zemí, což je velmi důležité téma, o kterém se hovoří. Další téma je podpora Ukrajiny, bezpečnost nejen z hlediska vojenského, ale i z hlediska energetické bezpečnosti, (...) toto jsou témata, která mají stejnou váhu,“ dodala.
V Nizozemsku je tématem migrace nejen azylová, ale i pracovní nebo studijní. „Nizozemsko je velmi populární mezi lidmi z jiných států EU, kteří sem míří za prací nebo na univerzity. Ale Nizozemce zajímají i další témata – ekonomika, životní úroveň,“ uvedl zpravodaj ČT Petr Obrovský s tím, že chronickým problémem, který země řeší, je také bytová krize a nebo náklady zelené transformace. Politické scéně podle něj stále dominuje euroskeptická strana Geerta Wilderse.
S tím souhlasil i politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Tomáš Cirhan, který v zemi působí. „Wildersova strana je tvrdě proti. (...) Propojují to s dalšími tématy, například spolubydlení – argumentují tím, že zde není dostatek místa, že je Nizozemsko z jejich pohledu malá a přelidněná země a nemá kapacitu na přijetí více migrantů,“ podotkl Cirhan s tím, že se strana zaměřuje převážně na muslimskou migraci, což bylo Wildersovo hlavní téma v minulosti. „Na rozdíl od Česka, kde to bylo v minulosti uměle vytvořené téma, tak tady to skutečně rezonuje a má vliv. Několikrát se stalo, že ten systém přijímání uprchlíků zkolaboval, stát nemá kapacitu na to to řešit,“ dodal s tím, že nyní to však není jen o muslimské migraci, ale také studentské.
„Je to z toho důvodu, že univerzity jsou ve větších městech, kde je drahé bydlení, a pro studenty je obtížné tu hledat pronájem. Řada univerzit, i když by se stěží daly označit za populistické, posílaly dopisy, že pokud nemají studenti zařízené bydlení, tak ať nejezdí, i když jsou přijati ke studiu,“ dodal. Naopak podle něj došlo u Wilderse k obratu, kdy nefiguruje v tématech do voleb odchod Nizozemska z EU, ačkoliv Wilders dříve o odchodu hovořil. Stejně tak je v programu explicitně zmíněna podpora Ukrajiny, silná pozice v NATO a také to, že agresorem je Rusko.
Také v Litvě je podle zpravodaje ČT Andrease Papadopulose zcela základním tématem bezpečnost. Stejně tak je tomu podle něj i v dalších pobaltských zemích – v Lotyšsku a Estonsku. „Je to pro ně důležité téma, které prostupuje naprosto všemi aspekty řešených problémů, počínaje začátkem války na Ukrajině, ale samozřejmě bezpečnost jako aspekt naprosto klíčový politiky pobaltských států je už minimálně od roku 2014, ruského vpádu na Krym,“ uvedl.
S tím souhlasil i velvyslanec ČR v Litvě a bývalý náčelník Generálního štábu Aleš Opata. „Otázku obrany a bezpečnosti Litva vnímá velmi silně a velmi citlivě, protože sousedí s Běloruskem a sousedí s Ruskem v oblasti Kaliningradu, takže oni tu hrozbu cítí bezprostředně,“ podotkl Opata s tím, že se obavy o bezpečnost propisují třeba do stavby infrastruktury nebo posilování litevské armády. Zmínil také, že přítomnost šesti členských států Severoatlantické aliance na území Litvy je v litevských očích velice silně oceňována.
Podle něj působí v zemi také silný aspekt toho, že investice do Ukrajiny je investicí do vlastní bezpečnosti a jde i o investici do oslabení vojenských kapacit Ruska. Zmínil, že by politická reprezentace mohla jít příkladem pro celou EU a celý blok, protože je shoda v podpoře a pomoci Kyjeva napříč všemi stranami. „Když jsme se bavili s premiérkou Litvy, tak nám řekla, že ve volbách, ať prezidentských, nebo do Evropské unie nebude vlastně tématem bezpečnost, ale že volba bude o osobnostech,“ podotkl Opata a dodal, že Litva má v problematice jasno, ale bude hledat jen nejvhodnější kandidáty pro dané pozice.
Ani Rakousko není v daných tématech výjimkou. „Migrace a bezpečnost jsou témata, která určují charakter a ráz rakouských eurovoleb. Ukazuje se, že právě tato témata jsou celoevropská, že to se vztahuje skutečně na všechny země,“ podotkl zpravodaj ČT Pavel Polák. Rakousko má ale podle něj ještě jedno téma a to je nespokojenost s tím, kam se EU vyvíjí. „Je to jistý euroskepticismus, který zaznamenávají průzkumy. Podle toho posledního je 63 procent rakouských občanů, kteří jsou nespokojení se směrem, kam se EU vyvíjí,“ uvedl. V zemi podle průzkumů vede populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která je protiimigrační, národně-konzervativní a krajně pravicová.
Novinář rakouského deníku Der Standard Gerald Schubert uvedl, že jde o typický populistický vzor, kdy na složité otázky hledá strana zdánlivě jednoduché odpovědi. „Vezmeme například válku na Ukrajině. Říkají, že chtějí mír, mír chtějí asi všichni. Žádají, aby se EU v konfliktu chovala neutrálně, ale zároveň se pod tím trošku skrývá skutečnost, že dlouhodobě mají docela blízký vztah s Ruskem,“ uvedl s tím, že také strana žádá vytvoření pevnosti Rakouska a pevnosti Evropy. „Je otázka, do jaké míry je to vůbec reálné.“ Podotkl, že síla FPÖ je zároveň slabostí ostatních stran, protože ty mají často vnitrostranické boje a problémy.
Současná nespokojenost občanů podle něj souvisí i s historickým kontextem. „Rakousko vstoupilo do EU v roce 1995, tedy o devět let dříve než Česko. (...) Zároveň neprožilo tu hlubokou transformaci, jak to bylo třeba v Česku nebo v jiných zemích takzvaného bývalého východního bloku. Už bylo bohatou stabilní demokratickou zemí dávno předtím,“ podotkl Schubert s tím, že nyní je svět složitější, propojenější a nepřehlednější. „Možná, že hodně lidí má touhu po starých časech, i když ty staré časy byly dobou studené války a dobou bez výhod, které nám dnes garantuje EU.“