Blízký východ sužuje už pátým rokem nebývalé sucho. Přírodní zásobárny za tu dobu klesly na historické minimum. Mezinárodní konference v izraelském Tel Avivu teď dospěla k závěru, že krize se dá přečkat, jen pokud se spojí síly více zemí v regionu. Ten je ovšem rozdělen náboženskými konflikty. Nové recepty v boji proti suchu mapoval zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Na tobogány a bazény v izraelském akvaparku u břehu Mrtvého moře se dříve stávaly dlouhé fronty, dnes je vše pryč. „Tuto oblast, co se týká vody, nic dobrého nečeká. Dokud nezačneme spolupracovat na regionální úrovni,“ říká Oded Eran z Institutu pro národní bezpečnostní studia.
O mnoho lepší totiž není asi situace v sousedním pásmu Gazy, kde mořská voda kvůli přílišnému čerpání kontaminovala 98 procent podzemních zásob vody. Na Západním břehu pak pokračují spory mezi židovskými osadami a Palestinci, kteří vinou izraelských omezení, zastaralé vodovodní sítě i ilegálního čerpání dostávají 3,5krát menší příděly vody na hlavu.
„Nemůžeme ignorovat nedostatek vody u Palestinců nebo dál za hranicemi, když se všichni dělíme o stejné vodní zdroje,“ podotkl Gidon Bromberg z ekologické organizace EcoPeace Blízký východ.
Na pátý rok sucha už nestačí ani izraelský vodní zázrak. Přes nejefektivnější recyklaci na světě (z 90 procent) intenzivní opravy potrubí nebo kapénkové zavlažování klesly přírodní rezervy pod historická minima.
Pět gigantických odsolovacích stanic nyní Izraeli poskytuje bezmála 600 milionů kubíků pitné vody ročně, což pokryje jeho potřeby ze dvou třetin. Do roku 2025 má sice vyrůst pět dalších, odsolování ale není samospásné, jelikož je nesmírně náročné na energii a dosud není známý jeho dopad na světové oceány.
