Soudní dvůr Evropské unie v úterý zamítl žaloby Polska a Maďarska proti unijní směrnici, podle níž mají zaměstnanci vyslaní do jiné členské země dostávat stejnou mzdu jako místní pracovníci. Soud konstatoval, že předloni schválená směrnice neporušuje princip volného pohybu služeb, což tvrdily žalující země.
Novela unijní normy zajišťující práva zaměstnanců dlouhodobě vysílaných do ciziny rozdělila členské země na dva tábory. Zatímco západní státy v čele s Francií prosazovaly přijetí pravidel, která by co nejvíce ochránila jejich firmy před konkurencí ze zemí s nižšími mzdovými náklady, zejména státy východního či jižního křídla EU chtěly dopad směrnice omezit.
Budapešť a Varšava se kvůli rozšíření normy na oblast služeb obrátily na nejvyšší orgán unijní justice. Soudci v Lucemburku však žaloby zamítli. Směrnice podle nich „neodstraňuje případnou konkurenční výhodu, ze které by měli prospěch poskytovatelé služeb z některých členských států“. Podle soudu může směrnice chránit sociální práva pracovníků, aniž by porušovala princip volného pohybu služeb.
Oběma zemím původně vadil také fakt, že se nová pravidla týkala například i řidičů kamionů. Ti však byli letos ze směrnice vyňati poté, co evropští zákonodárci schválili takzvaný silniční balíček.
