Čínský prezident Si Ťin-pching v pátek uvedl do funkce nového správce Hongkongu Johna Leeho. Bývalý šéf místních bezpečnostních složek řídil v roce 2019 potlačení prodemokratických protestů, po nichž Peking převzal nad městem přísnější kontrolu. Čínský vůdce přicestoval do bývalé britské kolonie u příležitosti 25. výročí od návratu oblasti pod správu Číny.
Čínský prezident uvedl do čela Hongkongu Johna Leeho, který potlačoval prodemokratický odpor
Lee při inauguraci slíbil, že bude dodržovat městskou ústavu a bude Hongkongu věrný. Zároveň slíbil, že se bude zodpovídat ústřední vládě v Pekingu. Obhajoval také kontroverzní bezpečnostní zákon, který čínským úřadům pomohl potlačit prodemokratické hnutí, podle Leeho však Hongkongu přinesl především stabilitu.
Čínský prezident v pátečním projevu řekl, že není důvod měnit zásadu „jedna země, dva systémy“. Podle ní měl Peking ponechat na padesát let v platnosti hospodářský a politický systém zanechaný v Hongkongu Brity. Si také řekl, že v Hongkongu nyní panuje „skutečná demokracie“, která začala až poté, co město opustila britská správa.
Zpravodajka Barbora Šámalová k 25. výročí od návratu Hongkongu pod správu Číny (zdroj: ČT24)
Siho cesta mimo pevninskou Čínu
Si dorazil do Hongkongu ve čtvrtek. Je to jeho první cesta za hranice pevninské Číny od počátku pandemie nemoci covid-19, do Hongkongu se vrátil po pěti letech.
„Přijel vlakem v podvečer, měl krátký projev přímo ve stanici v podzemí a navštívil vědecko technický park, ale nocoval už opět v sousedním Šen-čenu v pevninské Číně, což ukazuje, že generální tajemník a Čínská komunistická strana nevěří občanům Hongkongu,“ komentovala návštěvu zpravodajka ČT Barbora Šámalová.
Páteční inaugurace Leeho následovala po dopoledním slavnostním vztyčení vlajky, kterého se zúčastnila také končící správkyně města Carrie Lamová a několik stovek dalších lidí.
Poté, co policie potlačila prodemokratické protesty, jsou jakékoli nesouhlasné pochody fakticky zakázány. Volební reformy v metropoli také zajistily, že v hongkongské Legislativní radě nejsou žádní opoziční poslanci, ale pouze ti, které Peking považuje za „vlastence“. V hongkongských školách se musí žáci navíc učit o vlastenectví a národní bezpečnosti a některé nové učebnice popírají, že byl Hongkong někdy britskou kolonií.
Předání Hongkongu Číně
Před pětadvaceti lety Británie předala Hongkong do čínské správy. Podle Šámalové ho vrátit musela, protože po 99 letech vypršela nájemní smlouva. „K předání došlo na základě britsko-čínské deklarace podepsané už v roce 1984. O podmínkách se jednalo několik let. Zapojili se do něj představitelé britské správy i hongkongští politici,“ připomněla zpravodajka.
Hongkongu byla na padesát let garantována vysoká míra autonomie. „Existuje jako zvláštní administrativní území Číny. Má tedy velké pravomoci s výjimkou obranné a zahraniční politiky. Má vlastní ‚miniústavu‘, ve které je zakotveno právo na všeobecné a svobodné volby nejvyššího představitele města. Toto právo ale Peking vzápětí městu odebral,“ sdělila Šámalová. Obyvatelům byla garantována i vysoká míra demokratických svobod, a to včetně svobody shromažďování a projevu.
Podle zpravodajky si Hongkong velmi dobře poradil s asijskou krizí v roce 1998. „I v těch následujících letech dále prosperoval a bohatl. V prvních letech čínské správy se z hlediska obyvatel nedělo nic neobvyklého. Vláda je nechala existovat. Dokonce mnoho lidí, kteří před rokem 1997 v obavách z toho, co přijde, emigrovali, se po roce 2000 opět vrátilo, nebo se vrátily jejich děti,“ popsala.
Protesty obyvatel města
Posilování vlivu Číny v Hongkongu bylo možné pozorovat už v roce 2014, kdy také začaly první protesty obyvatel města. Šámalová připomněla, že přitvrzování politiky vůči Hongkongu přišlo s nástupem nového generálního tajemníka čínské komunistické strany Si Ťin-pchinga. „Rok 2014 byl skutečně zlomový, protože to byl rok, kdy Peking odebral Hongkongu právo na svobodné volby,“ uvedla.
Peking navrhnul volební reformu, která by sice zaručovala všeobecné volby, ale jenom z předem vybraných a centrální vládou schválených kandidátů. „To tehdy obyvatelé Hongkongu odmítli. V roce 2014 také kvůli tomu došlo k prvním velkým protestům. V ulicích byly statisíce lidí. Skoro tři měsíce studenti blokovali hlavní tepny ve městě,“ připomněla.
Další velké protesty začaly v roce 2019, tehdy se do nich zapojily až dva miliony lidí. Důvodem byl extradiční zákon, který navrhovala tehdejší správkyně města Carrie Lamová. Podle Šámalové se tehdy do protestů zapojily všechny skupiny obyvatel, nejen studenti.
Zákon o státní bezpečnosti
Drtivou ránu demokratické opozici uštědřilo v roce 2020 schválení kontroverzního bezpečnostního zákona. „Zákon o státní bezpečnosti skutečně účinně ukončil jakékoliv protesty z jednoduchého důvodu – šíří strach ve společnosti. Je tak vágně formulovaný, že není jasné, co je v rámci zákona, a co nikoliv. Místní tvrdí, že nevědí, kudy vede červená linie. Státní bezpečnost zákon zneužívá proti lidem, se kterými si chce vyřídit účty,“ komentovala Šámalová s tím, že jde o největší kritiky Pekingu.
Zpravodajka upozornila na to, že Čína zákon zneužívá také proti politikům tamního parlamentu, ale i proti těm lokálním. Mnozí jsou podle ní ve vězení a není vůbec jasné, zda se z něj někdy dostanou. „V poslední době ho využívá i vůči dalším vlivným členům společnosti, například vůči příslušníkům katolické církve,“ řekla.