Nikdo nedokáže říct, jak dlouho bude napjatá situace v Hongkongu ještě panovat, naší vůlí je ale dosáhnout demokracie. Budeme proto pokračovat v boji, uvedl v pořadu Události, komentáře jeden z vůdců protivládních protestů v Hongkongu Wong Yik Mo. Podle něj se policie k ostré střelbě začne uchylovat častěji. Reagoval tak na případ, kdy bezpečnostní složky při úterní demonstraci střelily do hrudníku osmnáctiletého studenta. Ten nyní čelí obvinění z napadení policisty a výtržnictví. Rozhovor vedl Michal Kubal.
Čekáme, že bude hůř. Padne-li Hongkong, padne symbol svobody, říká vůdce protestů
Jak moc mění situaci při demonstracích použití ostré munice?
Je to poprvé, kdy byla použita ostrá munice v Hongkongu, a očekáváme, že situace bude o dost horší. Když poprvé použili slzný plyn, pak už se nezastavili a používali ho dál. Takže teď očekáváme, že asi policie bude těchto prostředků používat i do budoucna. Říkají, že jen chrání své životy, tak doufejme, že se z toho poučí.
Viditelně Peking zesiluje svůj tlak. Odstrašuje to lidi v Hongkongu, anebo to naopak přivádí další demonstranty, kteří podporují vaše protesty?
Snaží se lidi odstrašit, ale ve skutečnosti jenom vyprovokovali větší emoce u lidí v Hongkongu. Viděli jsme během tří až čtyř měsíců, že lidí v ulicích přibývá, takže oni nás do těch ulic vyvolávají.
Jak dlouho podle vás může vydržet tato výbušná situace, tohle napětí v současném patu, který se ale stále někam posouvá?
Odpověď je, že nevím, a nikdo to neví. Na samotném počátku jsme neočekávali, že do ulic vyjdou dva miliony lidí, ale byl to milion už po jednom týdnu. Mysleli si, že když se lidé unaví, zůstanou doma, ale lidé chodí dále. Každý den vycházejí do ulic. Jde tedy o odvahu lidí a jejich vůli dosáhnout demokracie. Nevíme, budeme jen pokračovat v boji.
Tlačíte čínské vedení do kouta. Svět vidí, jak se jim situaci nedaří dostat pod kontrolu. Nehrozí podle vás, že nakonec opravdu sáhnou po síle, po tvrdé brutální síle?
Na samotném počátku to Carrie Lamová a Peking mohly zastavit, když vyšel milion lidí do ulic. Mohli říct, že stáhnou ten návrh zákona (umožňující vydávat lidi podezřelé z trestných činů do pevninské Číny) a bylo by to. Vždy, když tedy Carrie Lamová nebo Peking jedná, tak jednají velmi pomalu a příliš pozdě. Oni sami se vehnali do situace, která vládne nyní v Hongkongu. Mysleli si, že mohou dosáhnout toho, abychom šli domů. Ale nedělají to, co je k tomu zapotřebí.
Teď je to 30 let od pekingského zásahu na náměstí Nebeského klidu, nebojíte se, že dojde k podobnému masakru i v Hongkongu?
Samozřejmě se toho obáváme, ale v Pekingu měli armádu, teď mají i policii, ozbrojenou policii a myslíme si, že už působí různé síly. Máme důkazy, že někteří příslušníci armády jsou přítomni v Hongkongu, že jsou to také policisté z pevniny. Takže opravdu se obáváme, máme strach. Když jednou bylo vystřeleno ostrou municí, tak se všichni bojí a bojíme se ještě víc, že naši přátelé, naši bratři a sestry budou v nebezpečí a my je chceme zachránit.
Jak si vysvětlujete to, že se protesty ani náznakem nedostaly do pevninské Číny?
My samozřejmě na pevninu nejdeme. Před třemi nebo čtyřmi lety byly případy knihovníků, kteří byli uneseni do Číny mimo naši hranici, a jsou politici, kterým je zakázáno tam vstupovat. Myslíme, že situace kolem návrhu zákona je velmi nebezpečná. Nyní všichni protestujeme a chováme se jako disidenti. Čína bude dávat pozor, aby se protesty nepřenesly, a my tam nepůjdeme.
Oficiální čínská média často zdůrazňují scény z násilných střetů, házení zápalných láhví a podobně. Jak moc to násilí při demonstracích ubližuje vašemu obrazu? Je vůbec možné se něčemu podobnému vyhnout v té fázi protestu, ve které už Hongkong teď je?
Čínský tisk, to je prakticky propaganda, každý to ví. Ale ne třeba v cizině. Když vycestujeme do ciziny, zjišťujeme, že ne všichni to vědí. Nyní jsou maskovaní policisté mezi protestujícími a ti například házejí cihly nebo zápalné láhve a potom se to svaluje v reportážích na demonstranty, ale ve skutečnosti takovéto incidenty provokuje policie, která spolupracuje s příslušníky mafie.
Už to trvá měsíc, dva měsíce, tři měsíce a my můžeme dělat jenom jedno, kontaktovat se mezi sebou. My využíváme minimální síly, když to srovnáte s policií, ta střílí ostrou municí. Tak kdo mluví o násilí?
Jste tady na pozvání Knihovny Václava Havla. Během protestů velmi často zaznívají české nebo československé paralely. V čem je ta obdoba mezi situací v komunistickém Československu a v současném Hongkongu?
Jedni i druzí jsme se postavili proti komunistické straně a zažili jsme velký útlak a surové zákroky. Nebyla svoboda projevu. Když se disidence nebo disent pokládá za zločin a můžete se dostat do vězení, pak se to může opakovat i jinde. Tehdejší lid v Československu a my v Hongkongu jsme se postavili totalitnímu režimu, který se snažil udržet si totální kontrolu i nad naším myšlením. Chtěli vládnout terorem, a to my nechceme.
Tehdejší Československo usilovalo o demokracii a my máme také takovou naději. Naději, za kterou bojujeme. Lidé chtějí ochránit svou domovinu a budoucí generace a o to nám jde. Může se stát, že nějací lidé zemřou, Čína je nyní velmocí srovnatelnou s Ruskem, ale my chceme celému světu říct, že jestliže padne Hongkong, padne symbol svobody a budou poškozeny univerzální hodnoty demokracie a svobody, a proto musíme ochránit všechny na světě.