Země NATO pracují s možností, že v řádu několika let by Rusko mohlo zaútočit na alianční zemi. Hovořil o tom německý ministr, přičemž sousední země se na takový scénář připravuje. Aliance jako odstrašující prostředek uspořádá největší cvičení od konce studené války, podle expertů ale musí také nastartovat svůj obranný průmysl. Nechybí nám zdroje, ale vůle, Rusku chybí zdroje, ale nechybí mu vůle, shrnul situaci analytik Otakar Foltýn.
Alianční země se musejí připravit na možný budoucí ruský útok, zní z Německa. Zdroje máme, chybí vůle, míní analytik
90' ČT24: NATO se připravuje na možný ruský útok (zdroj: ČT24)
O možném ruském vojenském útoku na některou ze zemí NATO hovořil německý ministr obrany Boris Pistorius v interview pro deník Der Tagesspiegel. Bezprostřední napadení podle něj nehrozí, Německo ale musí být připravené. „Chci naši společnost probudit,“ vysvětlil Pistorius a varoval před mocenskými ambicemi Kremlu.
„Každému musí být jasné, že když (ruský vůdce Vladimir) Putin tuto válku vyhraje a obsadí Ukrajinu, tak se samozřejmě zvýší hrozba pro alianční území,“ upozornil německý ministr.
Mezi nutná opatření dle něj patří úprava branné povinnosti, posílení obranných kapacit, zefektivnění zbrojního průmyslu či možné otevření armády pro ty, kteří dosud nevlastní německý pas.
Už v pondělí nejprodávanější německý list Bild zveřejnil podrobnosti o tajném německém rizikovém scénáři, podle nějž by se od letošního února mohlo začít zvyšovat napětí mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskem, což by v létě 2025 vyvrcholilo bezprostřední hrozbou války. Moskva by dle německého scénáře mohla k rozdmýchání konfliktu využít hybridní hrozby v podobě propagandy, kyberútoků, dezinformací či ruské menšiny v Pobaltí.
Bezpečnostní analytik Foltýn přikládá varováním „poměrně vysokou váhu“. Evropa podle něj v posledních patnácti letech po agresích Ruska v Gruzii a na Ukrajině zaspala, nebyla dostatečně aktivní a neinvestovala do vlastní obrany.
Rusku je imperiální politika vlastní od devatenáctého století, vidí se jako mesiáš a Pobaltí je v nebezpečí, je přesvědčen historik Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „Appeasement nikdy nefungoval ve chvíli, kdy imperiální mocnost nemá žádná pravidla,“ zdůraznil.
Aliance uspořádá největší cvičení od studené války
Severoatlantická aliance hodlá ukázat jednotu, sílu a odhodlanost se navzájem chránit – jak to popsal americký generál a jeden z nejvyšších velitelů NATO Chris Cavoli – během největšího vojenského cvičení, do nějž se od příštího týdne zapojí na devadesát tisíc vojáků ze všech států Aliance a také Švédska. To sice ještě není členem NATO, protože čeká na schválení ze strany Turecka a Maďarska, ale už je zváno na některá jednání spojenců.
Cvičení vyšle jasný vzkaz, že Aliance je připravena posílit a udržet bojovou sílu, míní český velvyslanec při NATO Jakub Landovský. „Myslím, že Rusko to vidí a ví, co to znamená,“ dodal.
Foltýn: Máme zdroje, ne vůli. Rusko nemá zdroje, ale má vůli
Bez ohledu na pravděpodobnost ruského útoku jsou podle Foltýna jeho možné důsledky natolik závažné, že Aliance se musí připravit a Moskvu kromě cvičení odstrašit například úrovní svých obranných výdajů, kapacitou obranného průmyslu, schopností nabírat vojáky či prací s armádními rezervami.
Jak upozornil, obranný průmysl ale nelze nastartovat pouze jednoduchým navýšením počtu směn v továrnách. Výroba vyžaduje specifické komponenty, subdodavatelů je málo a připravit celý proces není otázkou pár měsíců.
Zároveň Foltýn dodal, že Evropě a Spojeným státům nechybí zdroje, ale vůle. Naproti tomu Rusku chybí zdroje a bojové schopnosti, ale vůli má, což si uvědomují hlavně státy s historickou zkušeností jako Polsko a Pobaltí.
Prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek je přesvědčen, že český obranný průmysl na napadení Ukrajiny reaguje od prvního dne, vyrábí víc a připravuje nové technologie. Narazil ale na to, že dvě až tři dekády se Evropa zbavuje „špinavých provozů“ a průmyslu a je závislá na dovozu komponent. V některých oborech se v posledních dvou letech výroba navýšila o dvacet až třicet procent, v jiných se to nepodařilo, podotýká Hynek.
Poznamenal, že k výraznému navýšení kapacit je potřeba zdrojů, a postěžoval si, že banky ani po ruském útoku na Ukrajinu převážně nezměnily přístup a straní se financování obranného průmyslu.