Před třiceti lety, v době občanské války na území někdejší Jugoslávie, zahynuli dva čeští příslušníci jednotek OSN – Luděk Zeman z Hodonína a Petr Valeš z Rožmitálu. Na jejich stanoviště zaútočilo chorvatské dělostřelectvo. Zraněni byli další tři vojáci, mezi nimi i Jiří Suda. Exploze ho odmrštila několik metrů daleko. Byl to pocit, jako když do mě narazí auto, vzpomíná na událost.
K ostřelování mezi městy Karlovac a Gospič došlo ráno 5. srpna 1995, podle OSN se jednalo o přímý dělostřelecký útok chorvatské armády. Zraněno bylo pět českých příslušníků UNPROFOR. Dva z nich později na následky zranění zemřeli.
Luděk Zeman z Hodonína patřil na pozorovacím stanovišti Tango-23 Repetitor k nejstarším. „Vzpomínám na něj jako na klidného, bodrého Moraváka. Už to nebyl žádný klučina, bylo mu sedmatřicet let. Vnášel do té naší party klid, pohodu a rozvahu. Byl to prostě dobrý parťák,“ vzpomíná Jiří Suda.
Bez šance na přežití
Zeman neměl šanci výbuch přežít i podle pozdějšího šetření lékařů. „Zdraví kluci, kteří byli schovaní v tu dobu v krytu, samozřejmě vyběhli, když slyšeli křik, snažili se pomoci. Ale to už bylo k ničemu,“ říká válečný veterán.
Suda měl po zásahu v těle patnáct střepin. „Granáty dopadly tři čtyři metry od nás, v těsné blízkosti. A tam opravdu padaly velké ráže. To byly minometné granáty sto dvacet milimetrů. Výbuch byl ohlušující. Exploze mě odmrštila několik metrů zpět ke krytu. Pocit to byl, jako když do mě narazí auto. Měl jsem neprůstřelnou vestu, která mi zachránila život,“ popisuje Suda.
Vesta naštěstí zachytila střepiny. „Od spodních zad jsem měl v těle mnoho střepin, naštěstí žádná nebyla taková, aby mi jako Luďku Zemanovi utrhla obě nohy nad koleny,“ pokračuje Suda.
Pro přeživší vojáky to byl prý šok. „My jsme tam byli na mírové misi, nikdo nečekal, že se tam stane taková věc,“ říká Suda.
Přátelství, které nikdy neskončilo
Památku kamaráda si stejně jako on přijelo do Hodonína o víkendu připomenout hned několik jeho spolubojovníků. „My se rádi sejdeme, rádi na ně zavzpomínáme. Tentokrát přijali pozvání i naši velcí generálové a celý ten akt měl takovou důstojnost. Opravdu to bylo letos na úrovni,“ poznamenal Suda.
Váleční veteráni z Jugoslávie se potkávají každý rok. Společně se před časem podívali i na místo, kde před třiceti lety bylo jejich kontrolní stanoviště Tango-23 Repetitor. I tam mají čeští vojáci svoji pamětní desku.
Tango-23 Repetitor je také název výstavy, kterou v regionálním centru v Hodoníně k připomínce třiceti let od úmrtí Luďka Zemana uspořádali. Nese podtitul Přátelství, které nikdy neskončilo. Potrvá do 15. srpna. K vidění jsou dobové předměty i fotografie. Výstava ale představuje především osudy těch, kteří se z mise nevrátili.
Padlí vojáci Zeman a Valeš obdrží 3. října na pražském Vítkově od ministryně obrany Jany Černochové (ODS) in memoriam čestný pamětní odznak UNPROFOR.
Dvacet devět padlých na zahraničních misích
Od rozdělení Československa přišlo o život při výkonu služby v české armádě na zahraničních misích dvacet osm vojáků a jedna vojákyně. Během operace v Kosovu přišel o život například Luděk Severa při dopravní nehodě obrněného transportéru v roce 2002. Zraněním způsobeným dopravní nehodou při službě v Iráku podlehl v nemocnici v Praze v roce 2003 Pavel Mauer. V Afghánistánu v roce 2008 padl Radim Vaculík, když pod jeho vozidlem explodovalo výbušné zařízení.
Na pomoc rodinám padlých vojáků vznikly loni Vojenský fond solidarity a Agentura pro podporu válečných veteránů. Resort obrany další pomoc plánuje.
