Národní kulturní památka Ploština na Zlínsku, která připomíná vypálení pasekářské osady v závěru druhé světové války, se otevřela po téměř tříleté rekonstrukci. V areálu je nové návštěvnické centrum, opravená je budova číslo 23. Nové jsou i expozice nazvané Tragédie na Ploštině a Nová Ploština, řekl jejich autor, historik a etnograf Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Ondřej Machálek. Muzeum je správcem památky. V areálu je upravený také betonový památník z roku 1975. Obnova stála 151 milionů korun, necelých 110 milionů pokryla evropská dotace, zbytek financoval Zlínský kraj.
Osadu 19. dubna 1945 kvůli spolupráci tamních lidí s partyzány vypálili nacisté. Zavraždili 24 lidí, další čtyři zabili cestou. Události na Ploštině před přestavbou desítky let připomínal komplex budov s jednoduchou expozicí. Obnova začala v září 2020.
Na místě amfiteátru vzniklo návštěvnické centrum zapuštěné do terénu. Je v něm expozice představující Ploštinu jako typickou pasekářskou osadu zasazenou do krajiny Vizovických vrchů. Pasekáři se říkalo drobným zemědělcům v horských oblastech. Pasekářské osady roztroušené po Vizovických vrších se na přelomu let 1944 a 1945 staly útočištěm členů partyzánského hnutí.
„Chtěli jsme zde návštěvníkovi dát zažít kontext celé Ploštiny včetně života, jak se na valašských pasekách žilo a hospodařilo, také o vlastní tragédii 19. dubna 1945 a aby návštěvnické centrum nabízelo i symbolický pietní prvek. To jsou sloupy věnované každé z 28 obětí. Expozice končí momentem pohřbu zavražděných a tím, že Ploština nebyla jediná. Chtěli jsme ji zasadit do souvislostí, nejen regionálních, ale i celoevropských,“ uvedl Machálek.
Po zkáze Ploštiny se podobné akty nenávistné msty ze strany nacistů opakovaly na konci války také na obyvatelích nedalekého Prlova nebo Vařákových pasek.
Svědectví pamětníků
V expozici se využívají různé projekce, nechybí například reproduktory se zvukovým svědectvím pamětníků. Centrem expozice jsou světelné sloupy s fotografiemi a informacemi o obětech nacistického řádění na Ploštině. Jsou tam i jména dědy, pradědy a strýce starosty nedalekého Vysokého Pole a bývalého náměstka hejtmana Josefa Zichy (STAN).
„Za bývalého režimu to bylo o něčem úplně jiném, nebyla to žádná úcta, pokora, pieta. Doba se změnila a jsem rád za to, že bylo vybudováno pietní místo, které jde podle mého názoru důstojné Ploštině. Jak jeden z řečníků dnes řekl, když se začínalo stavět, tak pršelo, dnes, když se místo otevírá, tak svítí sluníčko. A i mě hřeje na srdci a doufám, že i někdo z té naší rodiny to ucítí jako já,“ řekl Zicha.
Dům číslo 23 byl postaven jako replika původního stavení, které vzniklo na místě vypálené osady v roce 1947 společně s dalšími třemi domy. Představuje bydlení na Ploštině, jak se pozůstalé rodiny snažily žít v 50. a na začátku 60. let.
Přístup k památce zemřelých ovlivňovala i politika
Důležitou linkou expozice je podle Machálka to, jak se měnily přístupy k památce zavražděných. „Od spontánní piety ze strany pozůstalých i místních, březové kříže, zavěšování fotografií na torza domů až po velké organizované slavnosti, jako byly národní tryzny. Pak nás to přivádí do 50. let, kdy pohled na období druhé světové války byl deformován komunistickým režimem. Do toho přichází v 60. letech velmi občerstvující pohled Ladislava Mňačky a jeho románu Smrt si říká Engelchen. V 70. letech se vrací politicky zabarvené akce. Končíme současností,“ popsal.
V neděli se na Ploštině uskuteční pietní akt, kterého se bude moci zúčastnit i veřejnost. Pro návštěvníky bude areál plně otevřen příští víkend. Od května do září bude přístupný denně kromě pondělí od 10:00 do 17:00, v říjnu o víkendech. Podle starostů okolních obcí, muzea i kraje je důležité, aby Ploština ožila a našli do ní cestu i mladí lidé a školáci.
