Při železničním neštěstí, které se stalo 18. září 1941 na nádraží v Brně-Židenicích, zahynulo osmnáct lidí a mnoho dalších bylo zraněno. Opožděný rychlík ve směru od Prahy zde v časných ranních hodinách najel do velké skupiny dělníků, která čekala na vlak do nedalekých Adamovských strojíren.
Protože na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava platilo z bezpečnostních důvodů zatemnění, byla kolem páté hodiny ranní viditelnost na nádraží omezena jen na několik metrů. „Stáli jsme potmě, namačkaní u plotu a čekali jsme, až se z pravé strany od Brna objeví tlumená světla osobního vlaku,“ popsal v pořadu Osudové okamžiky v roce 2006 Josef Janeček.
Dělníci, kteří v adamovské zbrojovce pracovali jako nuceně nasazení, se mylně domnívali, že blížící se vojenská souprava je jejich očekávaný vlak do práce a vkročili do kolejiště. V tu chvíli je však smetl vlak projíždějící v protějším směru.
„Tehdy jsem se z toho šoku vzpamatovával týdny, nemohl jsem jíst ani spát. Bylo to jako horor. Tomu hororu se nevyrovná ani to, co vidíte dnes ve filmech. Byla to skutečnost, holá a surová,“ popsal pamětník, který událost přežil. Z místa utekl a v práci ho považovali za jednu z obětí. „Když jsem druhý den přišel, oslavili jsme to jako moje znovuzrození.“
Vlak dělníky doslova rozmetal
Rychlík číslo 148 tehdy zhruba na 150 metrech usmrtil osmnáct lidí a jeho strojvedoucí údajně nehodu ani nepostřehl a teprve v cílové stanici zjistil, že předek lokomotivy vláčí lidské ostatky. Části těl ležely všude kolem.
Vyšetřování případu gestapem bylo po několika dnech uzavřeno, neboť čekající na vlak vstoupili do kolejiště na vlastní nebezpečí. Protektorátní vláda pozůstalé odškodnila, finančně přispěl i prezident Emil Hácha a říšský protektor Konstantin von Neurath.
Vůbec největší železniční neštěstí na území ČR se stalo 11. listopadu 1960, kdy při srážce dvou osobních vlaků u stanice Stéblová na Pardubicku zahynulo 118 lidí.
