Lékařům z ostravské městské nemocnice se podařilo zachránit autistického chlapce, který přestal přijímat potravu. Na jednotce intenzivní péče strávil celkem dva týdny. Teď už znovu potravu přijímá. Podle psychologů se jeho stav zlepšil hlavně díky skvělé spolupráci mezi lékaři a matkou hocha. Případ by se mohl stát i příkladem pro další zdravotnická zařízení.
Lékařům v Ostravě se podařilo zachránit autistu, který odmítal jíst. Pomohla přítomnost jeho matky
Lékaři pomohli autistovi, který odmítal jíst (zdroj: ČT24)
Šestnáctiletý Erik trpí těžkou poruchou autistického spektra, mentálně je na úrovni ročního dítěte. V prosinci loňského roku přestal na sedm týdnů přijímat potravu. Skončil na jednotce intenzivní péče, nyní už je zpátky ve škole.
„Má prostě některé prvky chování, které nejsou běžné pro ostatní děti. Dostal se do ústavu, nebyl schopen chodit ani se hýbat,“ popsala Erikova matka Ondřejka Langrová. „Když naposledy Erikovi brali v šesti nebo sedmi letech krev, tak ho drželo šest dospělých lidí. Sestřičky ho hladily po ruce, všechno mu vysvětlovaly, nakonec ho držela jen jedna sestřička, která mu krev odebírala,“ přidala historku z Erikova dětství.
Poté, co Erik přestal přijímat potravu, strávil na jednotce intenzivní péče ostravské městské nemocnice 14 dní. Matka Ondřejka s ním zůstávala v nemocnici nepřetržitě. Právě i díky její přítomnosti se lékařům podařilo autistického chlapce naučit znovu jíst.
„Podařilo se to díky skvělé mamince, která nám strašně v té péči pomohla. Ve své podstatě není téměř den, kdy by nějaké takové dítě tady neleželo. Je to přizpůsobení se tomu pacientovi, někdy je to legrace, někdy musíme být přísnější,“ uvedla primářka dětského oddělení Městské nemocnice Ostrava Alice Nogolová.
Návod pro další zdravotníky?
Podle spolku ADAM pro rodiny s autistickými dětmi, který jen v Moravskoslezském kraji pomáhá asi 130 rodinám, je takový přístup spíše vzácný. Teď o úspěchu v ostravské nemocnici informuje i další lékaře a sestry. Erikův případ by tak mohl sloužit jako návod, jak v podobných situacích postupovat.
Podle psychologa z organizace ADAM Přemysla Mikoláše by v péči o dítě měl být rodič partnerem lékařů. „Protože rodič mívá nejčastěji cenné informace, které pro zdravotnický personál můžou být zásadní v redukci úzkosti a nejistoty, zpracování senzorického přetížení, které vyplývá z lékařského prostředí,“ sdělil.