V osvobozených ukrajinských městech zůstávají po ruské armádě tanky i další vojenská technika. Mnohdy ještě funkční. „To je důsledek korupce, která je v Rusku všudypřítomná,“ vysvětluje zahraniční reportér Jan Moláček. V Rusku působil jako zpravodaj v polovině nultých let. „Ve srovnání s tím, co se tam děje posledního půl roku, to tehdy byla v uvozovkách svobodná země,“ říká v podcastu Background ČT24 novinář, který nyní píše pro Deník N.
Dělat novinářskou práci jde v Rusku špatně. Korupce je všudypřítomná, říká reportér Moláček z Deníku N
S myšlenkou stát se novinářem si Jan Moláček pohrával už od třinácti let. Dlouhou dobu ale zůstalo jen u té myšlenky. Studoval angličtinu, pracoval jako překladatel a učitel. Pak se ale rozhodl pro změnu a vrátil se ke svým dětským úvahám. Z Brna se odstěhoval do Českých Budějovic, obešel pár redakcí a novinářskou kariéru odstartoval v krajské redakci televize Nova.
Motivaci uspět měl tenkrát velkou, zaplaceno totiž dostal jen za reportáže, které se objevily v hlavní zpravodajské relaci. V jihočeském městě byla ale ještě jedna další krajská redakce, se kterou závodili o to, kdo zpracuje téma jako první.
„Pro mě bylo snazší nabízet témata z Rakouska, kde jsem žádnou konkurenci neměl,“ vzpomíná. Znalost jazyků mu pak otevřela dveře do zahraniční redakce Novy. Nakonec tam zůstal jen měsíc a po stěhování Novy na Barrandov odešel do České televize.
V Rusku se novinařina dělá špatně
Jako zahraniční reportér působil nejprve v Německu. „Pro německé politiky nebyla Česká televize tak zásadní. Mohli jsme na tiskovky, ale udělat rozhovor s německým kancléřem nebyla až tak všední záležitost,“ hodnotí svou zkušenost.
Vstřícnější byli k reportérům ČT v Rakousku: „Tam jsme dělali rozhovor s prezidentem, ministry. Brali nás jako sousední zemi a chápali náš zájem.“
Do Ruska se vydal v roce 2005. „Předčasně jsem ukončil misi v Německu, vrátil jsem se do Prahy, kde jsem se tři měsíce intenzivně učil ruštinu,“ vrací se reportér v čase. V Rusku ho ale čekal nelehký úkol, i když zkušenost rozhodně nehodnotí negativně.
„Mně se tam pracovalo strašně špatně, protože se tam strašně špatně dělá novinářská práce. Zároveň je to ale země plná fascinujících témat a výzev. To mě na tom bavilo,“ objasňuje. Rusko musel opustit už po roce, neprodloužili mu víza a akreditaci.
Díky svým zkušenostem z Ruska má náhled i na aktuální ruskou agresi na Ukrajině, odkud letos také, už pro Deník N, přinášel zprávy. Kromě všudypřítomné korupce, která se dotýká i ruské armády, chybí podle reportéra ruským vojákům výcvik. „Ruská armáda není v dobrém stavu. Když si odmyslíme nejelitnější vojenské jednotky, není to profesionálně vycvičená armáda. Důsledkem jsou otřesné zločiny proti lidskosti,“ říká. „Vraždit civilisty se svázanýma rukama nemá z vojenského hlediska žádný smysl,“ dodává reportér.
Reportáž vzniká i díky náhodě
S kamerou v minulosti pokrýval i izraelsko-palestinský konflikt nebo válku v Sýrii. V každé zemi se setkal s jiným přístupem místních obyvatel a odlišná byla také míra svobody, co se smělo a nesmělo natáčet.
Všechny Moláčkovy zkušenosti mají ale jednoho společného jmenovatele – náhodu. „Rozhodující je z určité části. Musíte samozřejmě odvést svou práci, kontaktovat lidi. Jestli se vám ale nějaká klíčová osoba rozhodne něco říct, to už můžete ovlivnit jenom do jisté míry,“ vysvětluje.
Před čtyřmi lety začal psát pro Deník N. Přiznává, že i po této době se má pořád co učit. Na svět má totiž pořád ještě tendenci nahlížet televizníma očima. „Musím se vyrovnat s tím, že čtenář nevidí to, co já,“ míní.
V Deníku N je, jak sám říká, už od dob, kdy se tam šrouboval nábytek. Samotnou existenci novin vidí jako důkaz, že lidé i v době, kdy na ně ze všech stran útočí dezinformace, vnímají podstatu seriózního tisku. „Lidé si začínají uvědomovat, že seriózní nezávislá média jsou důležitá. Já jsem nikdy v životě nezažil takovou podporu své práce jako v posledních letech. Vyjádření podpory je sama existence Deníku N, což je projekt, který stoji pouze na podpoře čtenářů.“
Moláček působí v médiích už přes dvacet let. Na začátku se musel naučit všechno kolem natáčení pro televizi. Teď zase čelí výzvám psané novinařiny. Na otázku, kdy měl v kariéře nejvíc práce, ale jednoznačně odpovědět nedokáže. „Nejvíc práce mám teď, ale možná, kdybyste se mě zeptali někdy dřív, tak bych taky odpověděl teď,“ usmívá se Moláček. Na hru na své milované bendžo si ale prý čas našel vždycky.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na YouTube, Spotify, Soundclound, Podcasty Google a Apple Podcasts.