Podle dokumentaristy Vitalije Manského se v Rusku vede o kulturu boj, protože proti její části stojí kremelská moc. Filmař, jehož dokumenty Svědkové Putinovi a Roura byly oceněny na MFF Karlovy Vary, mluví v rozhovoru i o tom, proč je důležité točit snímky o obyčejných Rusech.
Manskij mluvil o tom, jak současná česko-ruská krize může ovlivnit spolupráci na úrovni kultury. „Myslím, že teď nemáme jednoznačný výklad, kdo je to ruský umělec. Ruský umělec se rozdvojil. A stojí na obou stranách barikády,“ míní sedmapadesátiletý filmař, jenž se narodil v ukrajinském Lvově a první snímky začal natáčet na konci 80. let.
„Myslím, že s některými ruskými umělci proto Česko pracovat nedokáže, protože se nachází v opačné estetické, etické, politické a morální realitě. Ale s lidmi, kteří souzní s evropskými hodnotami a mají úctu k občanským právům a svobodě, jež je pro Česko důležitá, bude spolupráce pokračovat. Budeme si dál vyměňovat zkušenosti a pomyslně žít v jednom světě,“ doplňuje Manskij.
Dokumentarista stojí od roku 2006 v čele známého moskevského filmového festivalu Artdokfest, který se částečně koná i v Petrohradě a v lotyšsské Ryze, a nabízí necenzurovaný výběr dokumentárních snímků. To je ale podle Manského často trnem v oku ruským úřadům. Letošní ročník byl podle webu The Moscow Times napaden prokremelskými aktivisty, vadilo například uvedení snímků o protestech v Ingušsku, nebo situaci homosexuálů v Čečensku.
Tlak odpůrců festivalu Artdokfest stoupá
„Filmy, které se promítají třeba na Artdokfestu, natáčeli ruští dokumentaristé. Ale vůbec nikde v zemi je nepouštějí. A když je pak na Artdokfestu promítneme, tak buď zruší festival, anebo nás napadají všelijaké prokremelské teroristické skupiny. Takže se přibližně vracíme k sovětské cenzuře a diktatuře,“ popisuje Manskij.
Tlak jeho odpůrců prý stoupá. „Všichni, kteří útočí na umělce, patří buď ke státním, nebo nestátním institucím. Dělají to se silným přesvědčením. Vůbec nepochybují o tom, že se chovají správně, a stát s jejich chováním souhlasí. Proto se začínají chovat surověji a radikálněji. Nikdy dřív mě nenapadli fyzicky,“ uvedl Manskij v rozhovoru s tím, že současná kremelská moc stojí proti „představitelům kreativní vrstvy“.
Manskij, který podpořil například opozičního politika Alexeje Navalného, již v Rusku nežije. „Po anexi Krymu jsem odjel žít do Lotyšska. Nemám žádný projekt podporovaný ruskou vládou. Přesto ruský stát prostě nestrpí existenci mých filmů. Po mém odjezdu se v ruských kinech nebo televizi nepromítal ani jeden z mých filmů,“ říká dokumentarista.
Manskij se jako kameraman dostal až k Putinovi
V Česku je nejvíce známý jeho snímek Svědkové Putinovi, jenž se před třemi lety stal vítězem dokumentární sekce na festivalu v Karlových Varech. Vrací se do roku 1999 a sleduje vzestup současného prezidenta Vladimira Putina. Tehdy se Manskij jako dvorní prezidentský kameraman dostal až do nitra kremelské politiky. Nyní natočil snímek o Michailovi Gorbačovovi, chtěl by točit ale i o obyčejných Rusech.
„Připadá mi velmi důležité natáčet filmy o obyčejných ruských lidech. Včetně těch, kteří podporují Putina. Takové filmy jsou velmi pronikavé, působivé a nejlépe odhalují tuto státní moc,“ myslí si filmař. Dělat takové filmy je pro něj ale složité, protože žije v zahraničí a má „status nepřítele lidu.“
„Nemohu jen tak přijet do Ruska a natáčet obyčejné lidi. Pochopitelně mají internet, kde si přečtou, co o mně říká vláda. Sotva budou dost odvážní na to, aby účinkovali ve filmu, jehož režisér je nepřítel lidu,“ myslí si Manskij.
