Silnice umějí zahrát Beethovena i Happy Birthday

Každý řidič, který vjede na dálnici vedoucí do města Fudžajra ve Spojených arabských emirátech, může zahrát Beethovenovu Devátou symfonii. Umožňuje to nově tamní vodorovné dopravní značení. Akustický efekt vyluzuje jinde ve světě i úryvky z Mozarta, anime seriálu i ruskou zlidovělou písničku.

Tóny z Deváté symfonie lze přesněji slyšet v délce téměř kilometru a půl na dálnici E84, v pravém pruhu do Fudžajry. Hudbu vytváří speciální drážky vozovky v kombinaci s rychle se otáčející pneumatikou auta. Ideální rychlost, aby melodie zněla přesně, je prý kolem sto kilometrů za hodinu.

„Hrající“ silniční značení vzniklo ve spolupráci místních úřadů a Akademie výtvarného umění ve Fudžajře, hlavním městě stejnojmenného emirátu na břehu Ománského zálivu. Ředitel akademie Ali Obaid Al Hefaiti věří, že „hudební silnice“ pomůže k šíření umění do běžného života.

Devátou symfonii složil německý komponista Ludwig van Beethoven jako svou poslední dokončenou před dvěma sty lety a patří k nejznámějším z děl klasické hudby. Rukopis symfonie byl v roce 2001 jako vůbec první notový záznam zařazen do programu Paměť světa, který založilo UNESCO na ochranu světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech.

Řidiči na E84 si mohou nechat z Deváté symfonie zahrát její nejznámější část, tedy závěrečnou Ódu na radost, mimo jiné hymnu Evropské unie. Al Hefaiti se domnívá, že jde o první takové ozvláštnění silniční bezpečnosti v arabských zemích. Volbu evropského skladatele přelomu osmnáctého a devatenáctého století vysvětlil tím, že své studenty vždy povzbuzuje k poznávání různých kultur.

Silniční atrakce vzbudila zájem a podle agentury AP řidiči při příjezdu do města zpomalují, aby si mohli hrající pásy vyzkoušet – ať už pro radost, jak slibuje slavná óda, nebo pro sociální sítě.

První v Dánsku

Ve světě se silnice poprvé „rozezpívala“ v polovině devadesátých let v Dánsku. Ve vesnici Gylling dva dánští umělci vytvořili, jak ho sami nazvali, „asfaltofon“. Hrál zatím jen arpeggio, tedy rozložený akord.

Z evropských silnic „zpívají“ ještě třeba ty maďarské. Vodicí čáry tam upozorní řidiče kupříkladu zhruba půlminutovým úryvkem z písně 67-es út (Silnice 67), a to na památku zesnulého zpěváka Lászlóa Bódiho.

Nápad na silniční povrch, který hraje hudbu, se docela zalíbil Japoncům, a v roce 2007 ho rozvinuli. Šlo prý o dílo náhody. Dělník totiž buldozerem jednou vyhloubil do silnice jisté zářezy, a když přes ně pak přejel, zjistil, že vytvářejí rozmanité tóny. Myšlenku poté dotáhl tým z ústavu průmyslového výzkumu na ostrově Hokkaidó. Vyvinul systém drážek vyrytých v určitých odstupech do povrchu silnice. V závislosti na tom, jak jsou tyto rýhy od sebe vzdálené, produkuje automobil pohybující se přes ně řadu vysokých či nízkých tónů, jež se skládají v požadovanou melodii.

Optimální rychlost pro dosažení správné melodie, mimo jiné japonského popového hitu, bylo tenkrát čtyřicet pět kilometrů za hodinu, a ani tak podle svědků nebylo vždy snadné kýženého tónu dosáhnout. „Musíte mít opravdu dobře zavřená okénka. Když pojedete příliš rychle, bude to znít jako zrychlené přehrávání, zatímco jízda kolem dvaceti kilometrů za hodinu zase znamená přehrávání zpomalené, z něhož se vám dělá skoro špatně,“ napsal jeden japonský blogger.

Podle informace z roku 2023 existuje v Japonsku na tři desítky hudebních silnic, hraje na nich třeba melodie z populární anime televizní série Šinseiki Evangelion, ovšem není třeba najíždět na vodicí čáry, „hraje“ přímo asfalt, a jde tedy spíš o turistickou atrakci.

V Indonésii naopak zpívající silnici postavili zejména z bezpečnostních důvodů, aby přitáhli pozornost řidičů a snížili nehodovost. Volba melodie v tomto kontextu působí trochu zvláštně – zpoza kol auta je možné slyšet narozeninový popěvek Happy Birthday To You.

Někdy píseň opotřebením už drhne

Ve Spojených státech vznikla první „hudební silnice“ v Lancasteru v roce 2008, vyhrávala část Rossiniho opery Vilém Tell. O šest let později se pod koly rozezněla i slavná Route 66 v úseku Tijeras v Novém Mexiku, aby projíždějící nabádala k dodržování správné rychlosti. Obnovení silnice není kvůli velké nákladnosti v plánu, tedy vlastenecká píseň America the Beautiful už čím dál tím víc drhne.

Novinkou je zpívající asfalt v Turecku – upozornění na blížící se krajnici ozvláštňuje Mozartovým Tureckým pochodem. Ministr dopravy Abdulkadir Uraloglu doporučuje k ideálnímu hudebnímu zážitku dodržovat rychlost kolem sto kilometrů v hodině. A vysvětlil, že pro umístění „hudebního“ dopravního značení jsou nejvhodnější silnice, kde není hustý provoz kamionů, ty totiž speciální povrch rychleji opotřebují.

Na ruských silnicích na bezpečnou jízdu upozorní Kalinka. Píseň dlouho považovaná za lidovou, ale ve skutečnosti napsaná hudebním skladatelem a literátem Ivanem Larionovem koncem devatenáctého století, je popularitou srovnatelná s Kaťušou. Po světě ji mimo jiné šířil soubor Alexandrovci.

Ne všichni jsou z tónů vyluzovaných silnicí nadšeni. V Nizozemsku museli speciální bezpečnostní pás odstranit, obyvatelé blízké vesnice si totiž stěžovali, že je neustálé vyhrávání přivádí k šílenství. Zvláště když si řidiči zkouší „přehrát“ hymnu provincie Frísko zrychleně. Úřady tak silniční produkci ukončily vzápětí po oficiálním otevření.

V Česku vodicí čáry zatím nic konkrétního „nezpívají“.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Do cen Magnesia Litera se nejvíce hlásí próza a překlady

V letošních cenách Magnesia Litera se k posouzení sešlo 631 knih, další si ještě vyžádali porotci. Vyhlášení vítězů se uskuteční 18. dubna v přímém přenosu České televize. O výběru nominací mluvil ve Studiu 6 Pavel Mandys z pořádajícího spolku Litera.
před 4 hhodinami

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
včera v 16:10

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
včera v 13:07

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026
Načítání...