Miliony párů punčoch značky Elite vyvážela firma z Varnsdorfu v 80. letech do celého světa. Loni ale společnost zanikla. Teď by takzvaná Elitka oslavila sto let fungování. Umělkyně Kateřina Šedá s kolegy se během roční práce spojila se sedmi sty bývalými zaměstnanci firmy a uspořádala třídenní děkovnou a vzpomínkovou akci, při níž zorganizovala originální setkání zaměstnanců s „vedením“. „Myslím, že máme obrovský problém se loučit se zaměstnanci,“ popsala v Interview ČT24.
Cílem projektu Elitka 100 je nejen zavzpomínat na dřívější slávu továrny, ale hlavně poděkovat zaměstnancům, kteří v ní strávili profesní život. „Snažím se trochu napravit křivdu, která často zaznívala na mnoha schůzkách takzvaných Eliťáků, že roky v Elitce byly krásné, ale nejhorší byl konec, kdy se s nimi nikdo nerozloučil a ze dne na den dostali vyhazov,“ řekla umělkyně v Událostech v kultuře.
Tým, který za projektem stojí, rozmístil po městě a okolí schránky, aby se mohli bývalí pracovníci přihlásit sami. „Jedna z věcí, která mě nejvíc zarazila, bylo to, že nám často ti lidé říkali, že dvacet let čekali, až zavoláte,“ řekla Šedá. Podle ní si totiž její respondenti zřejmě mysleli, že je nová ředitelka.
Vrcholem třídenní akce Šedé byl tak happening nazvaný Poslední směna, kdy se továrna ještě jednou a naposledy otevřela bývalým zaměstnancům. Výtvarnice v Interview ČT24 popsala, že zaměstnanci neustále řešili, co se s firmou stalo a proč skončila tak neslavně, proto se rozhodla, že z nich samotných udělá „elitu“. Nejvíce si prý cení vzpomínek, proto jim rozdala bankovky s jejich podobiznami v hodnotě tří set tisíc korun, které znázorňovaly i jejich historii.
„Všichni, kdo přišli, byli postupně zváni k řediteli, ten jim za práci poděkoval a dostali odstupné. To odstupné je tři sta tisíc korun. Bankovky samozřejmě nejsou platné, v jejich součtu je to zhruba hodnota Elitky v devadesátých letech. Asi 210 milionů korun. Ty jsme tam rozdávali,“ popisuje.
Umíme se loučit?
Šedá do role ředitele obsadila herce Otakara Brouska – řada lidí byla prý ze známé osobnosti v šoku, důležité pro ni ale prý bylo, aby vyvolával pozitivní dojem z odcházení. „Bylo to strašně dojemné a krásné, všichni tam brečeli, děkovali,“ popisuje s tím, že projekt předčil očekávání.
Elite byla v 70. až 90. letech jedním z největších výrobců punčoch na světě. Někdejší člen vedení společnosti Petr Krauskopt loni deníku Mladá fronta Dnes řekl, že za rozhodnutím o ukončení provozu stál prodej areálu, kde firma sídlí. Ten totiž podniku nepatřil a výroba by se musela stěhovat. Výrobu a distribuci punčoch převzala zhruba před rokem Schindlerova pletárna v Krásné Lípě.
V roce 1924 se továrna nejmenovala Elite. Založila ji místní německá rodina Kunertových, až později dostala jméno, pro které je známá dodnes. V době své největší slávy zaměstnávala firma okolo tří tisíc lidí, po roce 2000 to bylo okolo 250. V továrně se loni uskutečnil den otevřených dveří, kterého se účastnila také Šedá. Krátce na to vyšlo oznámení o ukončení produkce.
„Mě to tehdy zaujalo a říkala jsem si, že Elitka by mohla být klíč jak spojit generace,“ uvedla autorka. Projekt Elitka 100 vznikl za podpory grantů z norských fondů, které získala iniciátorka projektu Tereza Swadoschová. Část peněz přispěla také radnice, podle Šedé se však zapojilo celé město, místní podnikatelé i studenti.
„Myslím, že máme obrovský problém se loučit za zaměstnanci. Nevíme, jak to máme dělat. Když někdo řekne ‚loučení s někým, kdo pracoval ve firmě celý život‘, tak vidíme okamžitě socialismus a nějaké medaile,“ míní. Jedním z jejích cílů prý bylo přijít na to, zda se dá zajímavě poděkovat, aby to rezonovalo v obří skupině seniorů, bývalých zaměstnanců. S komunitou je prý ale třeba pracovat dál, o co se prý bude snažit. Důležité podle ní ale je, aby i města investovala do komunitního života.
Šedá, označovaná někdy za performerku či sociální architektu, se dlouhodobě věnuje projektům na rozhraní různých uměleckých forem a společenského aktivismu. Často pracuje s jednotlivci i velkými skupinami lidí, jejich vztahy a stereotypy. Připravila například Národní sbírku zlozvyků, uspořádala Největší československé rande nebo do londýnské Tate Modern přestěhovala jihomoravskou obec Bedřichovice.
