Gorbačov je věrný svým zásadám i iluzím, oceňuje režisér nového dokumentu Manskij

Nahrávám video

V kinech je od čtvrtka dokument o Michailu Gorbačovovi. Jediný prezident Sovětského svazu, jeho poslední vůdce, muž, který svými rozhodnutími změnil svět, je dnes devadesátiletým důchodcem. Žije osamocený v domě na okraji Moskvy. Ve filmu Gorbačov. Ráj bilancuje dění dvacátého století, svůj život i kariéru. S režisérem snímku Vitalijem Manským natáčela Pavla Sedliská.

Proč jste natočil dokument o Gorbačovovi, když jste s ním už natáčel před dvaceti lety? Co bylo teď tím motivem?

Já jsem s Gorbačovem nechtěl točit proto, že už jsem ho znal, že máme přátelské vztahy a známe se dlouho. Ale rozhodl jsem se točit proto, že jsem viděl, že se dožil naprostého krachu všech idejí, které nabídl svému národu. A to se mi zdálo jako dramaticky velmi zajímavý moment. On je člověk, který žije v izolaci, přitom emocionálně ve velmi těžké situaci. Je de facto obklopený národem, který nejenže mu není vděčný, ale národem, který ho ještě proklíná a považuje ho za viníka veškerých svých současných utrpení. To mi tedy připadalo nosné.

Dozvěděl jste se, co jste chtěl? Gorbačov často na zásadní otázky neodpovídá, třeba na svoji roli při rozpadu Sovětského svazu.

Já nejsem investigativní novinář, točím dokumentární film a tam je ten úkol jiný. Pro mě je mnohem cennější jako pro dokumentaristu zaznamenat to hledání odpovědí, strach tu odpověď formulovat. Nebo to, že ji respondent nenalézá, případně se odpovědi vyhýbá. To je předmětem filmu, právě to je pro snímek zajímavé. Snaha člověka něco pochopit, uvědomit si, i když mu to uvědomění uniká. Otázky jsou pro mě, pro dokumentaristu cennější než odpovědi. To neznamená, že si nevážím práce novináře, ale úkol dokumentaristy je jiný.

Jak u něj vnímáte ten rozpor? On na jednu stranu vyznává svobodu a demokracii, ale zároveň o sobě prohlašuje, že je stále socialista a Lenina považuje za boha.

Pro mě je mnohem důležitější to, že Gorbačov nezrazuje své zásady, své ideje a zůstává věrný i svým iluzím a omylům. Je to rozhodně člověk, který se nepodřizuje dobové konjunktuře. Zůstává vždycky sám sebou. A to je vlastnost, která je obzvlášť u politika výjimečná. Je to jedinečné nejen u politika v minulosti, ale i současnosti, protože politici se velmi často řídí dobovou poptávkou a tomu se Gorbačov naprosto vymyká. A zdálo se mi, že je nutné takto jedinečného člověka zachytit právě v tomto okamžiku.

Překvapil vás něčím?

Ano, on mě překvapil velmi tím, že ačkoliv je spoutaný svým pokročilým věkem a chatrným zdravotním stavem, tak nicméně zůstává naprosto nespoutaným tím, jak je vnitřně živý a svobodný. A to ve mně vzbuzuje obrovský lidský obdiv. Pokud se dožiji tak požehnaného věku, také bych chtěl takto neustrnout a do konce svých let si zachovat svoji vnitřní svobodu a schopnost žít.

Čím si vysvětlujete, že v Rusku není za hrdinu?

Protože každodenně probíhá mediální masáž a veškerá oficiální média lidem neustále vtloukají do hlavy, že právě Gorbačov je ten člověk, který je viníkem a příčinou veškerého jejich utrpění a běd. Že to, jak se dnes v Rusku žije, tak za to nemůže to, že nemáme demokracii, svobodu, že nemáme ani legální předávání moci, ale že za to může Gorbačov. Člověk, který jim před třiceti lety dal možnost svobody, je nyní označován velkou mediální každodenní masáží za viníka všeho, co je v Rusku špatně. A ti lidé, kteří volí Putina, nevidí, že by za to mohl Putin, ale vidí viníka v tom, na koho Putin ukazuje prstem.

Gorbačov ve filmu říká, že ten dokument musí být dodělán, že v něj věří. Pokud už ho viděl, jak ho okomentoval?

Ta vaše otázka má dvě části. Za prvé, Gorbačov s námi dlouho nechtěl natáčet, argumentoval věkem, zdravím a tím, že už také všechno řekl. Ale my jsme mu vysvětlili, že právě o tohle nám jde, že v tom vidíme hodnotu, proč točit teď. On přijal naše argumenty a pochopil, že je důležité realizovat film starého, nemocného člověka a jeho názory v tomto životním okamžiku. A ve chvíli, kdy to přijal, tak se stal spoluautorem našeho filmu.

A to se dostávám k tomu druhému bodu odpovědi. Gorbačov je naprosto svobodný v tom, že to jak ho ve filmu zobrazujeme, přijal bez komentáře. Jeho skutečně nezajímá, jak vypadá nebo působí na plátně, to ho nechává klidným. Jakmile souhlasil s natáčením, tak si nekladl absolutně žádné podmínky, aby měl vliv na obsah filmu nebo že ho musí schválit, než ho někomu ukážeme.

A to je v současné době naprosto výjimečné, protože dnes každý taxikář, uklízečka nebo číšník, se kterými točíte, vyžaduje právo ovlivnit, jakým způsobem bude ve filmu představován, má svoje právníky, musí vám dát svolení, abyste mohli záběry s nimi publikovat. A Gorbačov naopak v tomto zůstává nezávislý a svobodný a to i v tom, že tu svobodu dá těm druhým. To, že film viděl, že se mu líbil, to je naprosto vedlejší, protože on by ho nezakázal. To si myslím, že je poselstvím filmu:  buďme svobodní, protože to je na každém z nás. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Varšavská výstava představuje surrealismus jako politickou zbraň proti fašismu

Nová výstava ve Varšavském muzeu moderního umění představuje surrealismus nikoli jako snovou fantazii, ale jako politicky angažované hnutí, které vzniklo v přímém protikladu k fašismu, nacionalismu a kolonialismu. Výstava potrvá od 26. června do 10. ledna 2027.
před 21 hhodinami

Janssonová zůstala především autorkou mumínků

Od úmrtí finské spisovatelky a kreslířky Tove Janssonové uplynulo 27. června čtvrtstoletí, její dílo však stále žije a s velkou určitostí i bude žít – v příbězích o mumíncích totiž přivedla na svět postavy, jež od svého zrodu nepřestávají oslovovat stále nové generace čtenářů.
27. 6. 2026

O Vánocích se na ČT vrátí David Švehlík jako Krakonoš

Divácky úspěšná pohádka Krakonošovo tajemství bude mít o letošních Vánocích pokračování. Coby vládce hor se opět vrátí David Švehlík. Nový příběh s názvem Krakonoš a básník se v těchto dnech natáčí ve studiích na Kavčích horách i v blízkosti Krkonoš. Režie se i tentokrát ujal Peter Bebjak.
26. 6. 2026

VideoV nové opeře bojuje o přežití lidstva i Horst Fuchs

Největší ostravský park a také tenisové kurty se staly místem pro premiéru nové opery. Dystopické sci-fi dílo Bílá smrt napsal slovenský hudební skladatel Miroslav Tóth a poprvé ho uvedl na festivalu Dny nové opery Ostrava. Odehrává se v době, kdy lidstvo bojuje o přežití poté, co se Země vychýlila ze své osy. V současném operním kusu vystupuje mimo jiné pomyslný král teleshoppingu Horst Fuchs.
26. 6. 2026

Betonová zeď se mění v galerii street artu pod širým nebem

V ulici Vlastina v Praze aktuálně vzniká umělecké dílo s názvem Mural Ruzyně, které promění více než 700 metrů dlouhou betonovou stěnu patřící ministerstvu obrany v galerii současného street artu pod širým nebem. Projekt, na kterém se podílejí tři desítky streetartových umělců z Česka i zahraničí v rámci festivalu Urban Pictus, bude vznikat do 30. června. Výsledné dílo o rozloze přibližně 1800 metrů čtverečních propojí téma „Krása města v pohybu“.
25. 6. 2026

Zpívala a navíc bez hidžábu. 74 ran bičem připomnělo tlak na Íránky

Jsem dívka, která chce zpívat pro zemi a lidi, které miluji, napsala pod video se svým koncertem íránská zpěvačka Parastu Ahmadíová. Soud této hudebnici i osmi členům kapely a produkčního týmu uložil trest sedmdesáti čtyř ran bičem. Za to, že vůbec zpívala veřejně – a navíc bez hidžábu. Kritici islámské republiky i některá média vnímají rozsudek jako doklad sílícího tlaku íránských úřadů proti ženám a svobodě uměleckého projevu.
24. 6. 2026

Na Goethově stezce v Karlových Varech byla odhalena monumentální plastika AJ VANA BE

Téměř sedm metrů vysokou sochu sestávající z třiceti dvou vintage van je možné nyní spatřit před Galerií umění Karlovy Vary na Goethově stezce. Autor díla Benedikt Tolar jím reaguje na téma vody jako vzácného zdroje, které spojuje s principy upcyklace zastaralých smaltovaných van, jež neodmyslitelně patří k socialistickému bydlení v panelácích. Tvar těchto van pak tvoří prostor pro světelnou show synchronizovanou s hudbou. Hudební báseň inspirovanou umístěním sochy i návštěvami německého básníka Johanna Wolfganga Goetha, kterou speciálně pro Karlovy Vary zkomponoval Vladimír Štambach, se rozezní každou půlhodinu vždy mezi 9. a 22. hodinou.
24. 6. 2026

Obsluhoval jsem anglického krále, říkají i v divadle Mana

Příběh obyčejného českého číšníka na pozadí velkých dějin dvacátého století převypravuje Vršovické divadlo Mana. Na pražské jeviště převedlo novelu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále.
24. 6. 2026
Načítání...