Cenu Arnošta Lustiga za rok 2025 převzal herec Ondřej Vetchý. Udělována je za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. Vetchému se výbor rozhodl ocenění udělit za jeho dlouhodobý občanský postoj, obranu demokratických hodnot a prokazování osobní odpovědnosti za stav společnosti.
Vetchý přiznal, že se u něj po obdržení informace, že je letošním laureátem ceny, dostavil pocit nedostatečnosti, nepatřičnosti a obrovské odpovědnosti. „Když tu teď stojím, vůbec nevím, jak s tím naložit, jak to přijmout. Nedělám nic unikátního, jen přijímám zodpovědnost za čas a prostor, který s vámi sdílím. A jen mi to prostě není jedno,“ uvedl.
„Pochopil jsem, že díky té práci můžu ovlivňovat svět kolem sebe. To znamená, že primárně se necítím být hercem, primárně se cítím být občanem, chci přispět širokospektrálně. Jsem herec, fajn, ale není to, kudla, málo?“ podělil se o svůj pohled na dění ve společnosti v rozhovoru pro Českou televizi.
Za občanskou povinnost považuje poukazování na to, pokud se mění vnímání věcí, které nás obklopují. „Spousta lidí a politiků pracuje s věcmi, které by slušné lidi ani nenapadly, jako s faktem. A na to je třeba dávat pozor,“ doplnil konkrétní příklad. „Přál bych si, aby politici měli vizi, aby byli stateční, aby se vydali z toho, čím chtějí prospět téhle zemi, a jestliže nemají čím, tak mají opustit svou pozici. Strašně mi vadí kariérní politika,“ přiznává.
Pomoc Ukrajině i charitativní projekty
Vetchý je vedle své umělecké práce dlouhodobě aktivní i ve veřejném prostoru. V posledních letech se výrazně angažuje v pomoci Ukrajině, která více než čtyři roky čelí ruské invazi. Součástí jeho veřejného působení je také dlouhodobá podpora charitativních a společensky prospěšných projektů.
„Jeho činy by vydaly za tři laureáty,“ podotkl předseda výboru ceny a kardiochirurg Jan Pirk. „Říkal mi, že jeho hlavním posláním, proč je na světě, je to, aby se nám v české zemi žilo dobře, aby tady byla demokracie. Zasloužil se například o zdůstojnění pohřebiště, kde byli naši popraveni za druhé světové války, za minulého režimu,“ doplnil. Podotkl, že k věcem, které se o herci obecně nemusí vědět, patří i to, že Vetchý je patronem Českého národního registru dárců dřeně.
Prezident ocenil, že to Vetchý se svou zemí myslí vážně
Cenu Vetchý převzal v rezidenci pražského primátora, předávání se zúčastnil i prezident Petr Pavel. Ten ve svém proslovu zdůraznil potřebu lidskosti, statečnosti i spravedlnosti ve společnosti.
„Ztělesňuje přesně ty hodnoty, které jsou mottem Ceny Arnošta Lustiga, to znamená odvahu, statečnost, spravedlnost, lidskost, nejenom ve svých rolích, ale především v životě. Věnuje se spoustě prospěšných činností, ochraně slabších nejen u nás, ale i v zahraničí, vyjadřuje se k aktuálnímu společenskému dění, což k člověku, který to se svou zemí myslí vážně a zodpovědně, prostě patří,“ řekl Pavel o letošním laureátovi.
Byl Čech a lidská bytost, říká Vetchý o Lustigovi
Vetchý se s Lustigem znal osobně. „Kdybych řekl o někom, že byl Čech jako poleno, tak bych řekl Arnošt Lustig. To, že byl schopen vykračovat napříč spektrem věcí, které spojují Českou republiku. A jako spisovatel byl úžasný, i když od něj čtete něco, co je v podstatě zdrcující, tak způsob, jakým to popsal, je lidský a pochopitelný. Byl v první řadě lidská bytost a i to tahle cena reprezentuje,“ míní Vetchý.
Stal se kmotrem Lustigovy knihy, hrál také ve filmové adaptaci novely Colette. Snímek z prostředí osvětimského koncentračního tábora vznikl ale až po spisovatelově smrti v roce 2011.
Cenu má Malý, Němcová či Řehka
Tehdy byla založena Cena Arnošta Lustiga se záměrem podpořit literátův odkaz. Lustig prošel ghettem v Terezíně a koncentračními tábory v Osvětimi a Buchenwaldu. Prožitky z té doby představovaly těžiště jeho tvorby. Prvním laureátem se stal pražský biskup Václav Malý. „To bylo symbolické, protože organizátorem ceny je Česko-izraelská smíšená obchodní komora, a přesto ji jako první dostal katolický kněz, tím jsme chtěli vyslat signál, že ji skutečně dáváme lidem, kteří si to zasluhují,“ připomněl Pirk.
Ocenění v minulých letech také převzali například hlasatelka Kamila Moučková, spisovatel Jiří Stránský, někdejší mluvčí Charty 77 Dana Němcová, generál Karel Řehka či ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek. Loni cenu obdržel biochemik Jan Konvalinka.
„Nemůžeme žít minulostí, musíme také ukazovat, že i mezi námi žijí hrdinové,“ poznamenává Pirk. „Odvaha je odvaha za všech okolností, ale projevuje se jinak podle doby. Zdá se, že začíná být odvahou i to, že řeknu svůj názor, protože si myslím, že v naší společnosti není zažito, co je demokratická diskuse. Jestliže mám jiný názor než druhý člověk, neznamená to, že je můj nepřítel na život a na smrt. Pořád se musíme učit, co je demokracie,“ domnívá se.












