Zemřel veterán druhé světové války podplukovník ve výslužbě Viktor Ráža. Bylo mu 96 let. Jeho skon oznámil ředitel Vojenské nemocnice Olomouc Martin Svoboda a potvrdila organizace Paměť národa. Viktor Ráža se narodil v rodině volyňských Čechů, po vpádu Němců na Ukrajinu se zapojil do odboje, v roce 1944 se připojil k 1. československému armádnímu sboru, v jehož řadách došel přes Slovensko a Moravu až do Čech. Po válce se usadil na Moravě. Dostal mnoho vyznamenání, naposledy jej předloni poctil ministr obrany medailí k 75. výročí od konce druhé světové války.
Zemřel Viktor Ráža, odbojář z Volyně a veterán ze Svobodovy armády
Viktor Ráža se narodil 13. července 1925 v Ulbárově na Volyni, v dnešní oblasti na severozápadě Ukrajiny. Chodil do české matiční školy, než ji však dokončil, začala válka.
Když v roce 1941 vpadli Němci na Ukrajinu, potažmo do Sovětského svazu, stal se členem podzemní organizace Blaník. „V našem vedení byli i učitelé, kteří tajně poslouchali rádio a připravovali malý zpravodaj. Jmenoval se Hlasatel a tímto způsobem jsme šířili informace o tom, jak postupuje fronta, jaká je situace v Čechách, o vypálení Lidic a podobně. My jako kluci, bylo mi asi 15 let, jsme dělali spojky. Vzpomínám si, že nás každou chvíli zastavovaly maďarské nebo německé hlídky, takže jsme chodili v noci a nosili Hlasatele složeného pod vložkou v botách,“ popisoval Ráža ve vzpomínkách pro Paměť národa.
Na jaře 1944 po osvobození Volyně se jako jeden z asi dvanácti tisíc volyňských Čechů přihlásil tehdy osmnáctiletý Ráža do 1. československé samostatné brigády pod velením generála Ludvíka Svobody. Díky posilám z Volyně se z brigády stal armádní sbor.
Viktor Ráža prodělal výcvik samopalníka, poté byl zařazen do zbrojířských dílen dělostřelectva v týlu fronty, kde měl za úkol sbírat a opravovat zbraně, zároveň zajišťoval jako držitel vojenského řidičského průkazu i přesun. Později se dostal i na frontu. „Měli jsme poměrně nepříjemný úkol: sbírali jsme po raněných a padlých zbraně. Byly celé od krve a často držel voják ještě na spoušti prst. Bylo to i nebezpečné, zbraně byly odjištěné, a když jsme je hodili na vůz, vystřelily. Jednou mi kulka proletěla kabinou kousek od hlavy. Všude bylo také plno min,“ vzpomínal Ráža.
S armádou se dostal z Volyně přes Polsko na Slovensko a dále přes Moravu do Čech. Po válce se celá rodina přestěhovala ze Sovětského svazu do Babic na Olomoucku.
„Poslední léta života trávil Viktor Ráža v péči Centra komplexní péče o veterány při Vojenské nemocnici Olomouc. Nositel řady československých a sovětských vyznamenání a ocenění, náruživý kuřák – říkal, že kouří, aby si zkrátil život – a ctitel žen, muž jadrné mluvy, ale dobrého srdce, podplukovník ve výslužbě Viktor Ráža, zemřel v pátek 28. ledna 2022 ve Vojenské nemocnici Olomouc… Pro naši nemocnici bylo ctí o něj pečovat,“ uvedl ředitel nemocnice Martin Svoboda.
