Příčiny rozdělení společnosti v Česku i na Slovensku nevidí bývalý premiér za ODS Mirek Topolánek přímo v politicích, viní z toho lidi. Politici podle něj pouze reagují na poptávku ve společnosti, a pokud má část veřejnosti „proruský resentiment“, projeví se to i v parlamentu. O dopadu polarizace na ekonomiku i o rozdílu národních mentalit debatoval v Otázkách Václava Moravce s bývalým úřednickým premiérem Jiřím Rusnokem a exšéfem slovenské vlády Eduardem Hegerem.
Za polarizaci mohou lidé, ne politici, míní Topolánek. Rusnok kritizuje tlak na okamžité výsledky
Otázky Václava Moravce s Eduardem Hegerem, Jiřím Rusnokem a Mirkem Topolánkem – 1. část (zdroj: ČT24)
Premiér Petr Fiala (ODS) v předvečer dvacátého výročí vstupu Česka do EU uvedl, že by se země měla zbavit nálepky postkomunistického státu a ekonomiky. Podle Topolánka však aktuální stav střední Evropy nebyl ovlivněn pouze čtyřicetiletou komunistickou totalitou. „Je historicky determinovaná celou řadou resentimentů, křivd, územních nároků, různých drobných válek a nepravostí. Vždycky byla předmětem zájmu větších impérií,“ řekl.
Státy v regionu jsou si podle něj „v něčem hodně podobné a v něčem hrozně různé“. Primárním důvodem však není zkušenost s komunismem. „To bychom mohli najít dalších deset důvodů, která nás spojují a rozdělují současně.“
Češi jsou podle expremiéra „trochu nafoukaní“, řekl s nadsázkou. „Tváříme se, že na jedné straně do toho (do bývalého východního bloku, pozn. red.) patříme a na druhé straně už jsme Západ. A na východ od Hodonína je Asie,“ myslí si. Pro zahraniční partnery tak podle něj Češi zůstávají nečitelní a „pořád nás trochu berou jako zvířátka zavřená v komunistickém skanzenu“. Řada „nedorozumění a resentimentů“ se podle něj však postupem času obrušuje, zejména s nástupem nových generací.
I některé státy západní Evropy mají nedávnou zkušenost s totalitou, upozornil Rusnok
Rusnok se domnívá, že samotná debata o tom, kam zařadit Česko, je „jistým znakem slabé sebedůvěry v sebe sama“. „Neřešme to, jestli pro nás někdo používá to či ono označení. Jsme dnes středně vyspělá země, třicet let po změně režimu. (...) Nemáme podle mě příliš důvod vrtat se v tom, jestli nás někdo považuje za to, či ono.“
Připomněl, že i další evropské státy měly poměrně nedávnou zkušenost s totalitními režimy. „Italové měli svůj fašismus, Španělé měli diktaturu až do sedmdesátých let, Portugalci ještě déle. A nikdo nechodí a neříká: To jsou ti bývalí fašisté,“ popsal Rusnok. Historii podle něj nelze ignorovat, ale nechce její vliv ani přeceňovat.
Vzestup podpory populistických hnutí lze sledovat i jinde než ve střední Evropě. „Copak ve Francii, Itálii se nevolí populistická hnutí? Čím dál víc,“ upozornil. „To je determinováno dnešní situací. (...) Nezabýval bych se nálepkami, zabýval bych se věcnými problémy,“ dodal.
Komunistická zkušenost byla po ruské invazi cenná, poukázal Heger
Dle Hegera se „navrací autoritativní styl vůdcovství“. Zbavení se nálepky postkomunistické země je podle něj kvůli vlivu ruské propagandy obtížnější, a to v celém vyspělém světě. „Snaží se oživit vzpomínkový optimismus směrem k časům komunismu. Na druhé straně bičuje atmosféru tím, že autoritativní styl vládnutí je dobrý,“ popsal propagandu Moskvy.
Země s komunistickou minulostí však mohou mít i výhody, dokážou západnímu bloku svou zkušenost vysvětlit a zdůvodnit, proč tímto směrem cesta nevede. „Sám jsem byl u toho, když premiéři vysvětlili západnímu lídrům, proč je (ruský vládce Vladimir) Putin taková hrozba,“ popsal situaci po začátku plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu.
Topolánek: Za polarizaci mohou voliči, ne politici
V Česku i na Slovensku lze pozorovat rozdělení společnosti na dva tábory. Příčinu polarizace ale podle Topolánka nelze hledat u politiků. „Neviním politiky. Viním lidi. Přece oni si ty lidi zvolili, oni si je vybrali,“ domnívá se. Politici části společnosti pouze nabízí, po čem volá, myslí si Topolánek. „Jestliže část společnosti (...) má proruský resentiment (...), tak to má i vliv na současnou politickou situaci,“ řekl. Na Slovensku se podle něj proruské nálady projevují více než v Česku.
„Lidé jsou strašně hloupí. Říkám to veřejně, protože už nikam nechci nikdy kandidovat. Jsou hloupí, omlouvám je v tom smyslu, že mají úplně jiné starosti. Ale neviním z toho primárně politiky. To jsou jejich mluvčí. Jací jsou lidé, taková je politika,“ řekl. „Civilizace začala tak trochu umírat – hodnotově, ekonomicky, inovačně, mentálně, eticky,“ míní.
Rusnok sice souhlasí s tím, že politické elity jsou odrazem společnosti, nelze jim však prý upřít, že i ony mají „odpovědnost za to, jak společnost vypadá“.
Rozdílnost středoevropských mentalit
Oba čeští expremiéři poukázali na to, že mentalitu národů ve střední Evropě výrazně ovlivnila jejich historie. Topolánek zdůraznil, že české země patřily s výjimkou čtyř komunistických dekád k západní civilizaci. Naopak Maďarsko se podle něj jako bývalé impérium stále vyrovnává s následky Trianonské smlouvy, kterou Uhry přišlo o velkou část svého území.
Podle Rusnoka měl velký vliv i místní průmysl. „Dělník v továrně musel umět číst a psát. Tím, že byl o něco vzdělanější, vyžadoval jiný přístup elit než v Maďarsku a Polsku, což byly dominantně zemědělské a hierarchicky stavěné společnosti,“ uvedl.
Ve srovnání se Slovenskem je podle Rusnoka Česko „trochu víc prozápadní a méně panslovanské“. Slovenský národ se zrodil ochranou větších slovanských národů „skoro z ničeho“, dodal. „Má větší pocit, že ‚naši‘ jsou ti, co jim (jazykově, pozn. red.) trochu rozumíme. Ale ono to tak nakonec není,“ uvedl. Rusnok však zároveň upozornil, že před časem to byli zase čeští komentátoři, kteří Slovensko řadili do jádra EU a označovali jej jako „vzornou zemi“. „Všechno se vyvíjí v čase,“ poukázal.
Je třeba vybrat zatáčku, abychom se nevybourali, popsal Heger situaci na Slovensku
Pro Slovensko byla zásadním milníkem vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v roce 2018, která přiměla k rezignaci tehdejšího premiéra Smeru Roberta Fica. Následující parlamentní volby vyhrál Igor Matovič, který však podle některých komentátorů nezvládl svou roli. Po řadě zvratů ve slovenském vládním kabinetu, které do premiérského křesla vynesly i Hegera, vyhrál poslední parlamentní volby opět Fico.
Heger upozornil, že vláda, jíž byl součástí, se musela vyrovnávat s řadou krizí – pandemií covidu-19, ruskou invazí na Ukrajinu a následnou energetickou krizí a vysokou inflací. „Země na to nebyla připravená,“ podotkl. Přestože vláda přijímala opatření proti dopadu těchto problémů, nemluvilo se o nich. Pozornost poutaly zejména spory v koalici, upozornil Heger.
Nynější slovenský expremiér se po opětovném nástupu Fica obává eroze demokracie na Slovensku. „Kroky, které vláda začala dělat, poutají pozornost všech světových lídrů a všech světových médií. Tempo, kterým se to děje, je nezdravé,“ řekl. Je nutné politiku prezentovat jako zápas myšlenek, ne jako zápas jednotlivých představitelů stran mezi sebou, uvedl.
Rusnok se domnívá, že slovenská demokracie se „zas tak snadno nedá“. „Tipnul bych si, že i slovenská demokracie se s tím popere a zvládne to, ale čeká ji těžké období“. Topolánek upozornil, že i po atentátu na Fica měli slovenští politici, až na výjimky, tendenci situaci spíše uklidnit.
Podle Hegera je však iluzorní představa, že se situace na Slovensku okamžitě zlepší a že politici zcela otočí svůj styl komunikace. „Je to spíš o tom malými postupnými kroky vybrat zatáčku, do které se řítíme, abychom se nevybourali,“ řekl.
Politické boje ovlivňují i ekonomiku zemí
Heger upozornil, že neshody ve společnosti se promítají i do ekonomického výkonu států. Silná polarizace například odrazuje investory. Obecně se Heger domnívá, že pro dobré spravování země musí politici najít shodu. A to jak v koalici, aby vládní strany dosáhly svých cílů, ale i ve spolupráci s opozicí. „Až přijde do vlády o čtyři roky později, pokud to myslí se zemí vážně, musí na ně navázat.“
Politici mají správně pojmenovat celospolečenskou vizi, což se jim podařilo před vstupem do EU a NATO, uvedl Heger. „Byli jsme ochotní absolvovat všechny ty bolestivé kroky,“ podotkl s tím, že nutnost reforem se nyní voličům vysvětlovat nedaří. „Je třeba pojmenovat novou cílovou rovinu.“ To je však „mnohem těžší“, pokud politická diskuse zašla do roviny nenávistných projevů, upozornil.
Otázky Václava Moravce s Eduardem Hegerem, Jiřím Rusnokem a Mirkem Topolánkem – 2. část (zdroj: ČT24)
Dle Rusnoka je problematický také tlak veřejnosti na okamžité výsledky. „Různost horizontu politiků, kteří mají horizont tří čtyř let, a společenských změn v klíčových systémech, které trvají deset dvacet let, je problém,“ řekl.
Blahobyt, kterého Evropa dosáhla, přinesl také řadu problémů, myslí si Rusnok. „Nevytváří prostředí pro řešení výzev. Obávám se, že to skončí tím, že budeme muset padnout na tvář (...) a pak se možná vzpamatujeme.“ „Trošku jsme zlenivěli, zpohodlněli. Týká se to i nás, kteří ještě nejsme tak bohatí jako nejbohatší země Evropské unie,“ dodal.
„Dnes lidé chtějí okamžitou, nikoliv odloženou spotřebu. Chtějí peníze hned, ne až zítra. Už jsou v podstatě zdrogovaní dotacemi, sociálním transferem. Odvykačka bude nesmírně složitá a nikdo tady na ni nemá sílu ani mandát, aby proběhla,“ domnívá se Topolánek. Voličům podle něj ještě nikdo nevysvětlil, že tento přístup vede ke zchudnutí.
Pokud k sobě koalice a opozice nenajdou cestu, „půjde všechno do háje“, obává se. „Ale musí to jít, nebo se nic nezmění,“ řekl. Největší hrozbou podle Topolánka není strach z války, ale to, že stát nebude schopný lidem zabezpečit základní potřeby.