Mezi lidmi panuje podezíravost vůči všemu, co přichází zvenčí, uvedla v Událostech, komentářích eurokomisařka Věra Jourová k výročí vstupu Česka do EU. Podle ní by si lidé měli uvědomit, že už to není zvenčí – Česko je součástí a má v Evropě docela silný hlas. První eurokomisař za Českou republiku Pavel Telička zmínil, že si za mnoho předsudků v EU mohla země sama, protože zlenivěla a na začátku nenaplnila svůj potenciál, což se nyní zlepšuje. Podle dokumentaristy a producenta Víta Janečka, který před dvaceti lety točil situační dokument Den E o vstupu Česka do EU, představoval začátek členství pro polistopadové generace možnost skoro jediného pozitivního zážitku na státotvorné úrovni.
Mezi lidmi panuje podezíravost vůči EU, míní Jourová. Podle Teličky Česko po vstupu zlenivělo
29 minut
Události, komentáře Speciál: 20 let od vstupu do EU
Lidé podle Jourové mají pocit, že z Bruselu přicházejí věci, kterým úplně nerozumí nebo které nejsou potřebné. „Někdy se dost zapotím, abych vysvětlila, proč to tak je, a abych zopakovala to, co je známo, že my si v jednáních v rámci EU také říkáme své, máme tam svůj hlas, můžeme eventuálně použít i právo veta. Takže nic, co přichází takzvaně z Bruselu, nepřišlo bez dotyku české ruky a českého snažení.“ Je také přesvědčená, že málo věcí, které byly dohodnuté v Bruselu, by Česku vyloženě uškodily. „Drtivá většina věcí jde k duhu a přináší i veliké výhody,“ podotkla Jourová.
Osobně jí vadí, když si lidé dělají z EU legraci nebo ji zesměšňují. „Jsem tu skoro deset let a vidím, jak obrovská práce a tvrdá dřina statisíců lidí za tím je, aby to v Unii fungovalo a abychom z toho měli všichni prospěch. Neustálé vyjednávání, kompromisy, kde nikdo nesmí být vítězem ani poraženým. A takové posmívání se, když slyším od lidí, kteří o tom nevědí vůbec nic, to se přiznám, mi trošku hýbe žlučí,“ podotkla.
Zmínila, že se snaží vysvětlovat postoje Česka i v EU. „Vysvětluji historické konotace, že v relativně nedávné historii jsme měli špatné zkušenosti s věcmi, které přicházejí zvenčí (...) a tady je ten problém. Ono už to není zvenčí, my jsme toho všeho součástí,“ připomněla s tím, že se ale situace zlepšuje a Česko má podle ní docela silný hlas.
Telička: Neznalost plodí předsudky
Telička zmínil, že jakkoliv byla jednání o přistoupení složitá, jde o historicky krátké období, aby po čtyřiceti letech opony starší členské státy Evropy poznaly ty nové s jejich zvyklostmi a tradicemi. „My jsme se také učili o Unii, také jsme neznali všechno hned, nepoznali, nedokázali jsme se vždy včas plně konstruktivně integrovat, takže samozřejmě tady byla neznalost, která plodí do jisté míry předsudky, ale je třeba říci, že jsme si za mnohé mohli sami, že Česká republika po vstupu do jisté míry zlenivěla v ambici hrát konstruktivní aktivní roli odpovídající jejímu potenciálu,“ podotkl Telička.
V tom vidí odpovědnost politické reprezentace. „Je úplně jedno, které vlády a jestli je to vláda nebo opozice, ale my jsme tu politickou reprezentaci tehdy svým způsobem ztratili,“ dodal s tím, že se spíše cítila povětšinou lépe v české kotlině. „Neměla ambici hrát první housle v unijním orchestru, takže to samozřejmě přispěje k marginalizaci, k okopávání, což samozřejmě irituje. Takže já bych řekl, že každý je svého štěstí strůjcem a my jsme ty první roky skutečně nezvládali tak, jak já bych si býval, tehdy coby hlavní vyjednavač, představoval,“ podotkl. Zároveň dodal, že celkově jde ale o velmi pozitivní příběh, „který dává této zemi tolik, co už dnes považujeme za samozřejmost.“
Janeček zmínil, že po radosti z konce komunismu přišla silná vlna zbavení se státu, která vyvrcholila rozpadem Československa. „Myslím si, že i to založilo skepsi, se kterou jsme se při natáčení setkávali i v terénu. Bylo zvláštní, že mnozí lidé od Evropské unie tak málo očekávali a já považuji za šťastný moment a zázrak, že se to podařilo,“ zmínil a ocenil i tehdejší politickou reprezentaci. „I ty předtím, které nerozdmýchávaly strach, jak to vidíme dnes, ale hledaly to pozitivní a podařilo se,“ podotkl.
I podle něj je nyní větší skepse, z čehož viní i politiky. „Dnes je nástrojem politiky rozdmýchávání strachu a chybí tady státotvorný prvek,“ podotkl a dodal, že Česko slaví 28. října jako hlavní státní svátek vznik Československa, což je „svátek neexistujícího státu.“ „V té státotvornosti je tady jakási mlha, která si myslím, že se odráží i v tom, jak se se státem identifikujeme, jak ho máme rádi, jak vnímáme jeho instituce a lidi, kteří tam působí.“
Herec Jiří Vyorálek, který nyní hraje jednoho z Evropanů ve hře Europeana v Divadle Na zábradlí, zmínil, že má většinou kamarády, kteří jsou proevropští. „Jsme rádi, že jsme v Evropě, součástí EU. (...) Když se člověk podívá na ty čističky za vesnicemi, opravené věci, tak odněkud to vše pochází,“ podotkl. Dodal také, že kdyby mělo být posledních dvacet let ztvárněno, byla by to tragikomedie s prvky velké antické tragédie a také komedie. „Myslím, že to není jenom o Evropě, je to o světě, jak se to míchá – vysoké s nízkým a hodně smutné s hodně veselým. Takoví jako lidé jsme,“ dodal.
