Prezident republiky Miloš Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí Jana Lipavského (Piráti). Designovaný premiér Petr Fiala (ODS) uvažuje, že se obrátí na Ústavní soud, aby jednou provždy vyřešil otázku kompetencí ohledně nových členů vlády. Ústavní právníci mají na oprávněnost postupu prezidenta různé názory, byť v jejich vyjádřeních pro ČT či agenturu ČTK převažuje postoj, že k tomu oprávněn není.
Ondřej Preuss z katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy uvedl v pořadu 90' ČT24, že podle prvního odstavce článku 68 je vláda odpovědná Poslanecké sněmovně. To je podle něj základní princip, který tady musí být dodržen. Pokud je vláda ve sněmovně domluvena na koalici, tak prezident nemůže z důvodů, které uvedl, jednotlivé kandidáty odmítat, domnívá se Preuss.
Dodal, že to neznamená, že prezident nemůže za žádných okolností odmítnout. „Tady záleží na argumentaci.“ Nemůže tedy odmítnout kandidáta, se kterým nesouhlasí politicky. Ale může podle něj uvést konkrétní důvody, například kdyby se zjistilo, že je to agent cizí státní moci, má zákaz činnosti ve státní správě nebo je třeba negramotný.
Ústavní právník a vedoucí katedry teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch ve stejném pořadu řekl, že se domnívá, že je to trochu jinak. Předseda vlády, natož další členové kabinetu nejsou voleni Poslaneckou sněmovnou.
Souhlasí s argumentací Preusse v tom, že vláda je odpovědná sněmovně. Není však stanoven přesný počet členů kabinetu, například minimální či pevný, aby pak byla vláda jmenována jako celek. Vláda podle něj vznikne jmenováním, a jestli bude mít sedmnáct, nebo osmnáct členů, není relevantní. To, že se odpovídá sněmovně, podle Gerlocha znamená, že je-li jmenována, musí do třiceti dnů požádat dolní komoru o důvěru. „Tedy z jedné strany se opírá o vůli prezideta republiky a z druhé sněmovny.“
Gerloch také například zmínil, že když někdo rozhoduje a někdo jiný navrhuje, pak ten, kdo rozhoduje, má silnější pozici. Návrh by tedy (prezident) v zásadě měl akceptovat, ale také nemusí.
Preuss s odkazem na článek 54 odvozoval, že to nemůže být prezident, kdo ve výsledku rozhoduje, kdo bude členem vlády. Podle něj je tém, kdo rozhoduje, kolik bude členů vlády, premiér. Ten rovněž zodpovídá za to, že kabinet bude funkční, a to nejen sněmovně, ale i celé veřejnosti, potažmo občanům celé republiky. Soudí, že jiným výkladem bychom se posouvali k poloprezidentskému systému. „Ale český systém je parlamentní republikou,“ dodal.
Pohledy dalších ústavních právníků
Prezident nesmí při výkonu pravomocí zohledňovat své osobní či politické sympatie ke konkrétním lidem, myslí si ústavní právník Marek Antoš z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Připomněl, že vláda je podle ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně, ne prezidentovi.
„Odepřít jmenování by po mém soudu směl jen tehdy, pokud by tomu bránila nějaká právní překážka na straně kandidáta, což ale není tento případ,“ uvedl právník. Pokud se designovaný premiér Fiala obrátí na soud, měl by podle Antoše velkou šanci uspět.
S tím souhlasí i ústavní právník Jan Wintr. Podle něj se na tom, že je prezident povinen jmenovat členy vlády tak, jak je navrhl předseda vlády, shodují komentáře ústavy i dosavadní praxe. „Prezident může ministra odmítnout, jenom pokud brání nějaká právní překážka, například z důvodu střetu zájmů. Ale nikoli proto, že se prezidentovi nelíbí,“ sdělil.
Případný verdikt ve prospěch Fialy očekává také emeritní soudce Ústavního soudu Stanislav Balík. „Zcela jednoznačně bych rozhodl ve prospěch navrhovatele, tedy předsedy vlády. Ústava zní jasně – prezident na návrh předsedy vlády jmenuje členy. Není tam žádná možnost, že by si mohl vybírat,“ řekl pro ČT. Dodal, že to, že je v ústavě napsáno „jmenuje“, znamená, že prezidentu nedává jinou možnost.
Na slovo „návrh“ nelze podle Balíka pohlížet pouze striktním jazykovým výkladem, ale je třeba sledovat cíle ustanovení. Tím je jmenování vlády, „která není odpovědná prezidentovi, ale Poslanecké sněmovně. V podstatě role prezidenta je tady ceremoniální,“ upozornil. Výklad proto považuje za zcela jednoznačný. „Myslím si, že návrh nelze vnímat jako návrh, který lze odmítnout,“ dodal.
Někdejší zpravodajka pro Ústavu ČR a poslankyně České národní rady Hana Kordová Marvanová (STAN) odmítá, že by článek 68 dával prezidentovi právo odmítnout jmenovat. Přiklání se tedy k těm názorům, že když prezident jmenuje, tak na návrh premiéra musí. Není tam uvedeno, že může jmenovat, ale jmenuje, což podle Marvanové znamená, že jmenovat musí.
Koncepce byla v tehdejší situaci taková, že prezident je hodně ceremoniální funkce. „Jsme tedy parlamentní republikou, kde klíčový je parlament, z něhož vychází vláda na základě výsledků voleb. A vláda se zodpovídá sněmovně, je zde tedy bezprostřední vztah k voličům,“ řekla právnička. Prezident je podle ní ve vztahu k vládě procedurální figura.
Advokát a vysokoškolský pedagog Zdeněk Koudelka podotkl, že vláda se opírá o hlavu státu a důvěru parlamentu. „Ústava říká, že jmenuje ministry prezident republiky. Je omezen tím, že nemůže jmenovat kohokoliv, ale pouze na návrh předsedy vlády. Ale návrh není příkaz pro prezidenta,“ řekl v pátečních Událostech, komentářích.
Co čekat od Ústavního soudu
Gerloch soudí, že Ústavní soud by neměl projednávat případnou kompetenční žalobu, jak o tom uvažuje designovaný premiér, protože tu nejde o kompetenční žalobu. Pokud tak však učiní, měl by řešit, kdo je v této věci odpovědný, kdo je příslušný vydat rozhodnutí. Je podle něj také sporné, zda žalobu může podat designovaný premiér ještě v době, kdy nebude mít jmenovanou vládu.
Preuss soudí, že zde jsme na neprobádané půdě. Ale kdyby byl prognostikem, tak by očekával, že Ústavní soud tuto záležitost věcně projedná. A to i v případě, že ji podá premiér bez vlády. Předpokládá zároveň, že Ústavní soud tento spor vyřeší relativně explicitně.
Bývalý ministr spravedlnost a současný advokát a člen prezídia Unie obhájců Tomáš Sokol by se čistě jako právník těšil na zajímavý spor v případě podání kompetenční žaloby. Ve čtvrtečním pořadu Události, komentáře řekl, že by už jednou tento stav (spor o kompetence) měl být rozetnut. Domnívá se, že prezident tyto pravomoce (nejmenovat některého ministra) nemá.
Jako občan by si však tento spor nepřál, protože by se dnešní situace ještě víc zkomplikovala. Myslí si, že by prezident měl vládu na návrh premiéra jmenovat a nedělat obstrukce. Výsledkem žaloby – pokud by Ústavní soud dal za pravdu premiérovi – by podle něj byl pokyn prezidentovi, aby jmenoval ministra. Pokud by pak prezident vzdoroval, bylo by to na jinou žalobu, ve které by šlo o jeho prezidentské bytí a nebytí.
