Stát sice pozvolna digitalizuje většinu svých služeb, podle vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše (Piráti) ale nesměřuje k tomu, že by k elektronickým službám nebyla alternativa. Považuje proto za zbytečné úsilí části senátorů zakotvit právo na nevyužívání digitálních služeb státu do Listiny základních práv a svobod. Podle jednoho z těchto senátorů Zdeňka Hraby (nestr. zvolený za STAN, dnes v klubu ODS) je to klíčové jednak kvůli ochraně lidí, kteří nejsou digitálně zdatní, ale také proto, aby stát nezkolaboval při mimořádných situacích, jako by mohl být blackout. Digitalizaci se věnovaly pořady 90‘ ČT24 a Události, komentáře.
Podle skupiny sedmnácti senátorů převážně z klubů ODS a TOP 09 a KDU-ČSL by mělo být v Listině základních práv a svobod stanoveno, že „nikdo nesmí být nucen vykonávat svá práva a povinnosti prostřednictvím elektronických sítí a úložišť“. Chtějí také do ústavního pořádku zakotvit povinnost obchodníků přijímat hotovost.
Zdeněk Hraba, který se pod návrh také podepsal, míní, že to není projev odporu k digitalizaci. Je ale podle něj potřeba mít pojistku pro případ, že by elektronické služby selhaly. „Mohou nastat krizové situace, kdy digitální jedničky a nuly nebudou fungovat. Nemusí se jednat jenom o válku, může se jednat o nějakou elektromagnetickou bouři nebo o blackout. Musí okamžitě naskočit záložní varianta, která bude fungovat zjednodušeně řečeno v režimu tužka – papír. Kdy bude možné dál vést běžnou agendu v nouzovém režimu. Pokud přijdeme o tuto variantu, tak je to velmi nezodpovědné,“ řekl.
Zároveň se domnívá, že jde o ochranu lidí, kteří digitální nástroje neumějí používat. Ti tvoří podle Hraby čtyřicet procent společnosti. „Už v dnešní době jsou digitální šmejdi, kteří se maskují jako instituce. Kdyby se to rozšířilo, tak by toho využíval kyberzločin k získávání dat třeba o bankovních kartách a podobně. Protože by to lidé, kteří to neumí používat, používat museli,“ řekl.
Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš však ujistil, že žádnou takovou povinnost pro běžné občany nechystá. Digitalizace bude pokračovat, podle Bartoše ale bude k elektronické komunikaci vždy alternativa. „Věci by měly být na dobrovolné bázi u běžných fyzických osob,“ řekl.
Zároveň však odmítl, že by bylo možné se zcela vyhnout tomu, aby člověk v databázích nefiguroval. Jsou v nich všichni včetně těch, kdo nikdy nedrželi v ruce chytrý telefon a neseděli u počítače. „Informace o tom, že existuje Ivan Bartoš, není plastová kartička. To je interpretace toho, že někde v databázi státu je Ivan Bartoš. I když nevyužíváte digitální technologie, někde v databázi státu jste digitálně,“ poukázal.
I přes ujištění, že nic takového nehrozí, je senátor Hraba přesvědčen, že je správně mít v Listině základních práv a svobod ustanovení zabraňující povinnosti využívat digitální nástroje státu. Jednak ho považuje za pojistku do budoucna, protože běžný zákon může změnit i proti vůli Senátu a prezidenta sama Poslanecká sněmovna, najde-li se v ní dost hlasů. A jednak je přesvědčen, že ničemu neškodí, když jsou v listině čistě deklaratorní ustanovení.
„Listina musí být dokument, který fixuje základní práva, která lidé mají, jsou nezměnitelná. Nucené práce nebo vězení pro dluhy také nehrozí, a přesto jsou v Listině základních práv a svobod zakotveny – že to prostě nepřichází do úvahy. Tak nadčasově by měla být listina koncipována,“ míní.
Tempo digitalizace
Stát zosobněný v případě digitalizace Ivanem Bartošem čelí na jedné straně úsilí části senátorů stanovit pro digitalizaci limity, na druhé straně i kritice, že je pomalá. Na to poukázal například Nejvyšší kontrolní úřad, podle nějž je digitalizováno jen sedmnáct procent služeb, které stát v minulosti digitalizovat plánoval, přičemž se nedaří dohánět státy, které jsou v digitalizaci dál.
Prezident NKÚ Miloslav Kala také míní, že některé změny se odehrávají na pozadí, a pro občana nejsou viditelné. Bartoš je však přesvědčen, že i to je nezbytné. „Pokud chceme štíhlý a levný stát, tak na straně státu musí probíhat digitalizace a automatizace. (…) Náklady státu vznikají tím, že rutinní procesy dělají lidé fyzicky pomocí složitých procesů,“ podotkl.
Ostatně ke svým největším úspěchům ve funkci vicepremiéra pro digitalizaci zařadil Bartoš modernizaci centrálních registrů, tedy právě toho, co funguje na pozadí. „Tam se nám podařilo během šesti měsíců vysoutěžit a zahájit obměnu hardwaru, aby se nám to srdce digitalizace nerozpadalo,“ poznamenal.
Jsou podle něj naopak i služby pro občany, které nemá smysl převádět do digitální občany. Jako příklad uvedl žádost o povolení expedice na Antarktidě. „K tomu nebudete dělat interaktivní formulář, když je žádost jedna za dva roky,“ řekl s tím, že je potřeba soustředit se na digitalizaci služeb, které jsou používané nejvíce.
Elektronickou identitu používá více než polovina občanů
Podle zástupce ředitele Digitální a informační agentury Petra Kuchaře v Česku šest milionů občanů užívá patnáct milionů identitních prostředků – elektronickou identitu tak umí používat nadpoloviční většina společnosti.
Třeba v Pobaltí však elektronicky s úřady komunikuje 67 procent lidí, téměř polovina si jich například sjednává přes internet lékařské prohlídky. Podle Kuchaře bude České republice ještě trvat, než se na podobná čísla dostane.
Bezpečnostní expert a zakladatel serveru Digitální pevnost Miloslav Lujka uvedl, že očekávání občanů často předchází realitu. „Představa lidí je, že je všechno ‚one click away‘, že si vše vyřídím na jeden klik v mobilu. Realita je ale jiná,“ poznamenal. Stát by podle něj proto měl zapracovat na komunikaci svých priorit směrem k občanům. „Není to úplně špatné, ale rozhodně máme ještě velký kus cesty před sebou,“ zhodnotil českou digitalizaci.
