Konci války na českém území předcházely tvrdé boje v ulicích. Jen v Praze podle historiků během povstání proti německým okupantům zemřelo přes tři tisíce lidí.
Říkala jsem si, že nás zabijí. A v tom začali přijíždět Rusové, vzpomíná pamětnice Pražského povstání
Události: Povstání proti německým okupantům (zdroj: ČT24)
„Pouze přes naše mrtvoly“ stálo na barikádě v Národní ulici. Podobné výzvy Češi nechali okupantům v květnu 1945 na řadě míst. A nacisté je vyslyšeli.
Při jednom z největších masakrů Pražského povstání se vyděšení obyvatelé před boji skrývali ve sklepích. Příslušníci SS je ale odhalili a všechny zabili. Mezi 51 oběťmi byla i těhotná žena a několik dětí. Podle Emilie Proškové, která se s rodiči skrývala jen pár metrů od místa tragédie, ale mrtvých mohlo být mnohem víc.
„Říkali, že to má vylítnout do vzduchu, tyto baráky. Aby zamezili hnusu, který tam provedli. Tak jsem si říkala, teď nás zabijí. No a najednou se začali ztrácet. To už právě snad od Benešova přijížděli Rusové. To nám zřejmě zachránilo život,“ popsala pamětnice Pražského povstání Emilie Prošková.
Jen o pár stovek metrů dál zase Němci postříleli 23 zajatců, hroby si před popravou museli sami vykopat. Právě v okolí Pankráce byly boje nejtvrdší. V suterénu se tam schovával i tehdy dvacetiletý Ladislav Müller. „Okýnka jsme bláhově opevnili, čím bylo. Naše necky, to si pamatuju, a moje veliké rýsovací prkno,“ zavzpomínal.
Předtím pomáhal stavět barikády. Doufal, že to zpomalí pohyb nepřátel. Ti se ale nakonec k jejich domu dostali. „Jeden z tanků zamířil na tatínka, ale asi špatně, protože se netrefil – naštěstí. A tohle je kus šrapnelu, který otec právě potom sebral a přinesl jako trofej. Přes všechny ty útrapy, které byly, byli všichni velice dobře naladěni. Byl konec války,“ sdělil Müller.
Německé i sovětské plány počítaly s boji na území Česka ještě kolem 20. května. „České povstání připravilo tu největší poslední bojeschopnou skupinu armád střed o týl, o zázemí, tak vlastně německým vyjednavačům potom už nezbylo než podepsat bezpodmínečnou kapitulaci Německa, do toho 8. května bylo po všem,“ upřesnil historik Tomáš Jakl.
Právě to, jestli mělo krvavé povstání v závěru války smysl, je jedna z nejčastějších otázek, na kterou Jakl odpovídá, když provází lidi po místech květnových bojů. Müller, který je zažil, na ni má jasnou odpověď. „Já myslím, že mělo. Mělo pro psychiku národa,“ uzavřel pamětník.
