Před třiceti lety došlo k podepsání smlouvy mezi Sovětským svazem a Československem o odsunu okupačních vojsk. V důsledku toho skončila sovětská okupace, která byla zahájena v srpnu 1968. Dohodu tenkrát podepsali v moskevském Kremlu ministři zahraničí obou států – Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze.
Podpisu přihlížel tehdejší sovětský generální tajemník Michail Gorbačov a československý prezident Václav Havel. Na odsun sovětských vojsk z československého území tenkrát dohlížel exšéf parlamentní komise Michal Kocáb.
„Ta smlouva nese známky spěchu. Po sametové revoluci nám bylo jasné, že pokud bychom měli sovětské vojáky stále na našem území, tak to může skončit,“ upozornil Kocáb. Zároveň dodal, že jeho tým na federálním shromáždění měl na starosti jak politickou stránku celé záležitosti, tak i budoucí vztahy se Sovětským svazem.
Měli tehdy za úkol také kontrolovat sovětské generály při organizaci odsunu. Když koncem února 1990 začal armádní odchod, v Československu se nacházelo 73 500 sovětských vojáků a téměř čtyřicet tisíc jejich rodinných příslušníků.
Bojový arzenál tvořilo mimo jiné 1220 tanků, 2505 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1218 děl a minometů, 76 bojových letadel a 146 bojových vrtulníků. Poslední transport se sovětskými vojáky a technikou opustil území republiky 21. června 1991.
O šest dní později pak republiku opustil i poslední sovětský voják – tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov.
Invaze ukončila pražské jaro
Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, kde nebyla umístěna sovětská armáda. To se změnilo po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.
Armády pěti států překročily československé hranice těsně před půlnocí 20. srpna 1968 a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. V prvním sledu vstoupilo na území ČSSR zhruba sto tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků.
Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila pražské jaro – pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. V Československu poté začalo dlouhé normalizační období.
Přítomnost vojsk legalizovala smlouva potvrzená poslanci
Pobyt sovětských vojsk v Československu byl legalizován smlouvou z 16. října 1968. Dokument o dva dny později schválilo Národní shromáždění, když pro smlouvu hlasovalo 228 poslanců, deset se zdrželo hlasování a čtyři hlasovali proti – František Kriegel, František Vodsloň, Gertruda Sekaninová-Čakrtová a Božena Fuková.
V dohodě stálo, že „zůstává část sovětských vojsk dočasně na československém území za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil“. Na tento dokument se zaměřili i po roce 1989. „Při projednávání odsunu jsme chtěli tuto smlouvu zrušit, udělat ze Sovětů okupanty a nenechat je jen tak odejít,“ vzpomínal Kocáb.
Koncem 80. let každopádně byli sovětští vojáci rozmístěni v 83 posádkách v českých zemích a na Slovensku. Počet lokalit s odloučenými jednotkami byl ještě vyšší. K oblastem, které měla armáda Sovětského svazu plně k dispozici, patřily i vojenské výcvikové prostory Mimoň – Ralsko, Libavá, Boletice a Kežmarok. Velitelství měla takzvaná Střední skupina vojsk ve vojenském prostoru Milovice-Mladá nedaleko Prahy.
Okupace přišla Československo na miliardy
Po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl jedním z prvních požadavků veřejnosti právě odchod všech sovětských vojsk. První jednotky sice Československo opustily dříve v květnu, tehdy ovšem šlo pouze o plánované snížení počtu ozbrojených sil SSSR.
Sovětská strana nejdříve chtěla řešit otázku stažení svých armád v rámci evropského procesu, což československá vláda premiéra Mariána Čalfy odmítla.
V souvislosti s pobytem sovětských vojsk na území Československa bylo 296 lidí usmrceno a 577 těžce zraněno. Celkové československé pohledávky a požadavky v souvislosti se vstupem, pobytem a odchodem okupačních jednotek projednané československou federální vládou byly vyčísleny na téměř patnáct miliard korun.
Do likvidace ekologických škod na území, které využívala sovětská vojska, stát od roku 1991 vložil několik miliard korun. Práce přitom stále nejsou dokončeny. K nejzatíženějším lokalitám po sovětské armádě patří letiště Hradčany na Českolipsku, bývalý vojenský prostor Milovice a Jánská na Děčínsku. V Česku se navíc po Sovětech stále nachází opuštěné vojenské prostory, které postupně chátrají.
