Michail Gorbačov

Písničkář Jaroslav Hutka si myslí, že Rusko se nezměnilo, a v demokracii země pod vedením Vladimira Putina nevěří. V Interview ČT24 také řekl, že Ukrajina prohrát nemůže, jde ale o to, aby Západ dál pokračoval s dodávkami zbraní. Myslí si ale, že „Putin je v kaši“, což zpívá i ve své písni Ukrajina. Rusko svou plnohodnotnou invazi na Ukrajinu zahájilo před dvěma lety, 24. února 2022.

„Klasickou chybou západního novináře, který působí v Rusku, je to, že si do něj promítá příliš evropských zkušeností. Je to svět sám o sobě, lidé žijí jinak,“ říká bývalý zpravodaj ČT v Rusku a Polsku Josef Pazderka. S Ruskem má bohaté zkušenosti, ať už jako humanitární pracovník, nebo jako novinář. Posledních šest let pracoval v redakci Aktuálně.cz, kde ale na konci srpna skončil na pozici šéfredaktora. O své budoucnosti i o rozhovoru s nedávno zesnulým Michailem Gorbačovem mluví v podcastu Background ČT24.

Michail Gorbačov přijel v roce 1987 jako nejvyšší představitel Sovětského svazu do Československa. Pro zemi to byla mimořádná událost. Gorbačova na letišti vítal prezident Gustáv Husák a stovky lidí. Od návštěvy se čekala mimo jiné omluva za invazi sovětských vojsk v roce 1968, ta ale nepřišla.

Ve věku 91 let zemřel Michail Gorbačov, první a zároveň poslední prezident Sovětského svazu. Informovala o tom agentura Interfax s odvoláním na vyjádření moskevské Ústřední klinické nemocnice. Jako šéf komunistické strany, a tedy celého SSSR, se zasloužil o konec studené války, pád železné opony a rozpad impéria.

„Takhle už nemůžeme dál žít,“ řekl Michail Gorbačov své ženě Raise v předvečer zvolení generálním tajemníkem sovětské komunistické strany. Byl si vědom, že země naléhavě potřebuje reformy. Když se do nich ale pustil, musel čelit odporu konzervativních a radikálních sil zevnitř, nedostatečné podpoře zvenčí a následkům svých vlastních chyb. Jím započaté změny vedly k demokratizaci sovětské společnosti i k ukončení studené války. Zároveň ale způsobily, že Sovětský svaz se mu nakonec rozpadl pod rukama. Gorbačov zemřel ve věku 91 let po těžké nemoci 30. srpna 2022.

Československá i ruská delegace podepsaly znění nové smlouvy o vzájemných vztazích a spolupráci. Součástí dokumentu se stala i formulace, která označila sovětskou invazi ze srpna 1968 za nepřípustné použití síly proti Československu. Stalo se tak během oficiální návštěvy prezidenta Václava Havla v Moskvě.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1992.

Před 30 lety zanikl Svaz sovětských socialistických republik a Michail Gorbačov rezignoval na post prezidenta Sovětského svazu. Jaké názory na odchod Gorbačova přinášel tisk? A s jakými slovy vystoupili prezidenti Václav Havel, George Bush nebo britský premiér John Major? Stanovisko vlády ČSFR k rozpadu Sovětského svazu přišel do studia sdělit Jiří Dienstbier.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

21. prosince 1991 představitelé jedenácti republik Sovětského svazu podepsali dohodu o vzniku Společenství nezávislých států. Tím SSSR oficiálně přestal existovat. Nové uskupení navazovalo na Sovětský svaz, ale na základě dobrovolného členství jednotlivých států. Účastníci summitu rovněž zrušili funkci prezidenta SSSR, čímž jeho lídra Michaila Gorbačova definitivně zbavili moci.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Vojenský puč v Sovětském svazu, který začal 19. srpna, skončil krachem. Pučistický Státní výbor pro výjimečný stav byl rozpuštěn a internovaný prezident Michail Gorbačov se vrátil do funkce. Demonstrující Moskvané se obrátili proti komunistům. Nezdar převratu, jenž měl zajistit návrat starých sovětských pořádků, všichni vnímali jako vítězství demokratických sil.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Před 30 lety se v Sovětském svazu odehrál pokus o státní převrat. Skupina politiků za pomoci armády odstavila od moci prezidenta Gorbačova a vyhlásila výjimečný stav. Do ulic Moskvy vyšly tisíce lidí. Nikdo tehdy nevěděl, co se bude dít a zda nedojde ke krveprolití.Vraťte se každý den na chvíli o 30 let zpět a podívejte se, jaké okamžiky přinesl rok 1991.

Přední světový vědec, jeden z otců vodíkové bomby, ale také odhodlaný bojovník za lidská práva a držitel Nobelovy ceny za mír. Od narození Andreje Dmitrijeviče Sacharova uplynulo v pátek sto let. Geniální fyzik se stal později bojovníkem proti jadernému zbrojení, hlasitým kritikem sovětského režimu a obráncem pronásledovaných. Nobelův výbor jej označil „hlasem svědomí lidstva“.

Přesně před 75 lety – pátého března 1946 – přednesl Winston Churchill, v té době už bývalý britský ministerský předseda, v americkém Fultonu ve státě Missouri projev. Upozornil v něm na hrozbu komunismu a expanzi vlivu Sovětského svazu nejen ve střední a východní Evropě. Vyzval západní demokracie, aby spojily své síly a v souladu s principy Charty OSN zabránily „katastrofě“.

Americký prezident Joe Biden, německá kancléřka Angela Merkelová, britský premiér Boris Johnson i ruský prezident Vladimir Putin a řada dalších významných státníků a osobností blahopřáli někdejšímu prvnímu a poslednímu sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi k jeho 90. narozeninám. Mezi gratulanty je také český prezident Miloš Zeman.

V brzkých ranních hodinách 13. ledna 1991 sovětské jednotky podporované tanky obsadily rozhlas a televizi v litevském Vilniusu. Zabily 13 civilistů, samy ztratily jednoho muže. Pokus moskevského vedení o udržení nadvlády nad Pobaltím měl opačný efekt: ještě více znepřátelil tamní obyvatele, kteří si už konec ruské okupace a obnovu státnosti nenechali vzít.

Před třiceti lety vpochodovali gruzínští vojáci do Cchinvali, aby porazili osetinské separatisty. Konflikt trvá dodnes, byť už bez bojů. Gruzie kvůli němu nemá pod kontrolou část území, které drtivá většina světa včetně Česka považuje za její. Osetinci se kvůli němu musí v každodenním životě potýkat s hromadou potíží pramenících ze statusu oblasti. A Rusko má díky němu nástroj, jímž může blokovat zásadní geopolitická rozhodnutí sousední země.

V neděli uplynulo třicet let od zvolení Michaila Sergejeviče Gorbačova jediným prezidentem Sovětského svazu. Šlo o nově vytvořenou funkci - 14. března 1990 stál Gorbačov v čele Sovětského svazu už pátým rokem - a změnu, která byla do značné míry jen estetická. Kolos na hliněných nohou se totiž už definitivně bortil a k jeho zániku došlo o půldruhého roku později.

Před třiceti lety došlo k podepsání smlouvy mezi Sovětským svazem a Československem o odsunu okupačních vojsk. V důsledku toho skončila sovětská okupace, která byla zahájena v srpnu 1968. Dohodu tenkrát podepsali v moskevském Kremlu ministři zahraničí obou států – Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze.

Když 24. prosince 1979 napadly sovětské jednotky Afghánistán, měla Moskva za to, že půjde jen o několikatýdenní operaci. Konflikt, který se ale nakonec protáhl na devět let a značně finančně zatížil komunistické impérium, opět posílil napětí mezi Východem a Západem. Podle některých historiků patří invaze do Afghánistánu mezi největší strategické chyby Sovětského svazu. A je také jedním z hlavních důvodů, proč se Sovětský svaz začal na konci 80. let hroutit.

Revoluční listopad, probuzení do svobodné země, očekávání revoluce i ekonomická transformace. Po třiceti letech se v Laterně magice, kde Občanské fórum v roce 1989 zformulovalo své požadavky komunistické vládě, sešli ústřední postavy tehdejšího dění Václav Klaus, Petr Pithart a Zdeněk Jičínský. Diskuzi moderovala Světlana Witowská.

Na jaře 1989 seděl Václav Havel ve vězení a československá armáda plně podřízená sovětské generalitě se pod transparenty „Se Sovětským svazem na věčné časy“ připravovala na možný střet s imperialisty ze Západu. Uběhlo pouhých deset let – a Havel v roli prezidenta suverénní a demokratické republiky stvrzuje ve Spojených státech vstup své země do Severoatlantické aliance. „Dává nám to naději, že naše země už nikdy nepodlehne ani nebude obětována,“ řekl tehdy s odkazem na mnichovský diktát a sovětskou okupaci. Česko spolu s Polskem a Maďarskem se staly členy NATO přesně před dvaceti lety, 12. března 1999.

Ve sledu bouřlivých událostí roku 1989 vedoucích k pádu komunistického panství ve státech tehdejšího východního bloku zaujímají přední místo takzvané kulaté stoly v Polsku. V nich poprvé vládnoucí strana připustila oficiální dialog s opozicí. Rozhovory byly zahájeny 6. února 1989 ve Varšavě. Jak se později ukázalo, staly se kulaté stoly modelem pro předání moci i v dalších sovětských satelitech včetně Československa (a s výjimkou Rumunska).