V neděli uplynulo třicet let od zvolení Michaila Sergejeviče Gorbačova jediným prezidentem Sovětského svazu. Šlo o nově vytvořenou funkci - 14. března 1990 stál Gorbačov v čele Sovětského svazu už pátým rokem - a změnu, která byla do značné míry jen estetická. Kolos na hliněných nohou se totiž už definitivně bortil a k jeho zániku došlo o půldruhého roku později.
Jediný prezident Sovětského svazu. Michail Gorbačov navždy změnil světovou politiku
Gorbačov se na velké politické scéně objevil 11. března 1985, kdy se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu, tedy de facto vládcem celé země. Od začátku prosazoval reformy, které měly zásadní dopad na vnitřní politiku. Mezi ty nejznámější patřily takzvaná perestrojka (přestavba) a glasnosť.
Pokus o modernizaci země ale narazil na pomalý ekonomický výkon. Současně byl Gorbačov nucen čelit tlaku USA. Ekonomickou nevýhodu se mu však aspoň dílčím způsobem podařilo narušit díky jednáním, která absolvoval s tehdejším americkým prezidentem Ronaldem Reaganem.
GALERIE
Jednou z nejzajímavějších politických událostí 80. let minulého století bylo setkání amerického prezidenta Reagana se sovětským protějškem Gorbačovem v říjnu 1986. Vešlo do dějin díky předběžné dohodě o snižování počtu balistických raket
Rozhovory vyústily v dohodu, která zajišťovala na obou stranách snižování počtu balistických raket. Došlo k výraznému oteplení vztahů obou zemí a Sovětský svaz se již tolik neobával svého dlouholetého amerického rivala. Ve stejné době většina evropských zemí bývalého východního bloku opouštěla ideje komunismu a přikláněla se k západní politice. To se odrazilo i v Sovětském svazu, kde se Gorbačov 15. března 1990 stal prvním a zároveň posledním prezidentem.
Slabá většina hlasů
Do nově vytvořené funkce se ale už podle dobových komentářů dostal „slabou většinou hlasů“. Pro hlasovalo 1329 poslanců, proti se vyslovilo 495 poslanců. Z celkového počtu 2245 se hlasování zúčastnilo 1878 poslanců. Gorbačov byl jediným kandidátem, a aby zvítězil, stačila prostá většina. Získal 59,2 procenta hlasů.
Hlasy o nepřesvědčivém vítězství se opíraly především o skutečnost, že v květnu 1989 byl rovněž Sjezdem lidových poslanců zvolen předsedou prezídia Nejvyššího sovětu, tedy do funkce obdobné prezidentské, téměř jednohlasně, když 2123 poslanců bylo pro, 87 proti a 11 se hlasování zdrželo.
obrázek
Vnitřní politický tlak a obavy z rychlých změn navíc neunesla část vedení země a zorganizovala pokus o puč, který vyvrcholil snahou o vojenské obsazení Kremlu. Gorbačov strávil období mezi 19. a 21. srpnem 1991 v domácím vězení. Puč však nakonec nepodpořila armáda a jak rychle začal, tak i skončil. Za Gorbačova se tehdy postavila i nová politická hvězda Boris Jelcin. Ten měl významný podíl na uklidnění vypjaté situace v zemi, která mohla vyvrcholit vnitřním ozbrojeným konfliktem.
obrázek
Zánik impéria
Následná situace, kterou puč vyvolal, destabilizovala SSSR natolik, že začalo docházet ke změnám na vedoucích politických pozicích. K tomu přispěly již rozběhnuté změny, jež Gorbačov nastolil. Prezident se nakonec stal obětí vlastních reforem a ve funkci nevydržel ani rok. Podlehl tlaku a 25. prosince 1991 svoji funkci složil.
Tím došlo k rozpadu Sovětského svazu. Konec SSSR potvrdili 21. prosince v Alma Atě představitelé 11 z 15 bývalých sovětských republik, kteří založili Společenství nezávislých států (SNS; Gruzie se připojila v roce 1993, tři pobaltské republiky se osamostatnily již dříve a orientovaly se na západní Evropu).
Sovětský svaz byl formálně rozpuštěn 26. prosince. Stalo se tak skoro na den 69 let poté, co byl 30. prosince 1922 založen. A Gorbačova nahradil ve funkci prezidenta již ne sovětského, ale ruského Boris Jelcin.
