Před sto lety v Kyrgyzstánu založili Čechoslováci družstvo s názvem Interhelpo. I když do nehostinné krajiny přijeli pomáhat budovat socialismus, část z nich se stala oběťmi stalinských čistek. Po jejich osudech pátrala organizace Gulag.cz.
Na fotografii pořízené v Jáchymově po návratu z Interhelpa připomíná dalekou zem typická kyrgyzská čepice, kterou má jeden z členů družstva Antonín Korima na hlavě. Pavel Korima jako dítě svému dědečkovi často nerozuměl, protože mluvil jazykem, který si družstevníci sami vytvořili.
„Dávej pozor se říkalo ‚merkuj‘. Nebo on to říkal. Že když jsem byl malý dítě, nešika, tak mě tím odháněl. Prostě, když jsem měl dávat pozor, tak říkal ‚merkuj‘,“ sdělil Korima. Po osudu dědečka v Interhelpu začal pátrat až v dospělosti.
Do Kyrgyzstánu Antonín Korima odjel v roce 1932 se ženou a dvěma dětmi. Stal se tam ředitelem koželužny – poté obětí stalinistických represí. Věznění popisuje ve své autobiografii Cesty a zápasy jednoho života. Do Československa se vrátil po válce a pak za ním přijela s dětmi i jeho žena. Ve svém pase má zapsané i děti narozené v Kyrgyzstánu.
„On tam vzpomíná i na to, jak kolem něj mizeli lidé,“ přiblížil Pavel Korima. „Jenom za mluvení – za to, že někdo něco řekl. To v té knížce myslím i kritizuje, že jenom za to, že někdo něco pověděl, tak prostě šel. Že ho prostě sebrali,“ dodal Korima.
Po stopách Interhelpa
„Opravdu probíhala kampaň přímo proti cizím státním příslušníkům,“ vysvětlil předseda organizace Gulag.cz Štěpán Černoušek. „V té době vládla naprostá paranoia v Sovětském svazu. K zatčení stačilo jenom, že máte jiné příjmení,“ doplnil.
Organizace Gulag dohledala jména více než padesáti Čechů a Slováků, kteří se stali oběťmi perzekucí. To je zhruba dvojnásobek, než se doposud uvádělo. O výpravě natočila dokument, který je teď v kinech.
„Přímo do jámy, na kterou se dívám, hodili tělo Josefa Skalického, což byl jeden z Čechů z Interhelpa. Ale kde leží zbytek, těch zhruba dvacet Čechů nebo Slováků, to se neví,“ popsala v dokumentu členka expedice Gulag.cz Judith Krulišová situaci, kdy s kamerou navštívili místo původního uložení ostatků jedné z obětí čistek.
Informace organizace získávala od potomků nebo od bývalého příslušníka KGB. „Pro tajné služby zůstal pracovat jeho syn, který se do těch archivů, které jsou pořád ještě utajené, dostal,“ doplnila Krulišová.
