Stavební povolování je v Česku rekordně pomalé, v mezinárodním srovnání se republika umisťuje za rozvojovými zeměmi. Vysoká poptávka a zároveň nedostatek bytů vyhnaly ceny tak vysoko, že se pro řadu lidí stalo vlastní bydlení nedostupné. Složitá byrokracie a pomalý postup úředníků komplikuje život nejen velkým investorům, ale také drobným stavitelům, kteří si chtějí třeba jen rozšířit rodinný dům. Tématu se věnoval nový ekonomicko-publicistický pořad České televize Bilance.
Pomalá stavební řízení ovlivňují českou ekonomiku i život jednotlivců, upozorňuje Bilance
Podle údajů Světové banky se Česká republika v žebříčku států a stavebního povolování neustále propadá. V současnosti zaujímá 156. místo. Investory to stojí čas a peníze.
„Proces je významně složitější než v řadě jiných států a stavební investor procesem prochází několikrát. Prvním krokem je získání územního rozhodnutí, pak je to získání stavebního povolení. Procesy se v obou stupních řízení opakují a v obou řízeních je možné i kroky investora napadat,“ objasnil prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Prouza.
Úřady navíc podle šéfa komory architektů Jana Kasla nezajímá kvalita připravované stavby, jediným měřítkem je podle něj byrokracie. „Splňte všechny paragrafy všech zákonů, i často velmi nesmyslných a proti sobě jdoucích zájmů, a jestli je ten dům špička architektury, nebo jestli je to obyčejné stavební dílo, je v zásadě každému jedno,“ popsal předseda České komory architektů.
Špičkovou architekturu v Česku zastupuje třeba Eva Jiřičná. O povolení na projekt z jejího ateliéru na rezidenční dům v centru Prahy požádal investor v červnu 2011. Verdikt stále nemá, probíhá už čtvrté kolo řízení o umístění stavby. Projekt nejprve napadl soused kvůli zastínění jeho kuchyně, a ačkoliv později ze stížnosti odstoupil, jeho zájmy dál hájí magistrát. S městem také investor vede diskusi o ochraně nedalekého 160letého platanu při stavbě. Debata trvá už deset let.
- Novým ekonomickým pořadem autorů Filipa Černého a Michala Šenka rozšiřuje Česká televize reportážní publicistiku. Tvůrci v něm chtějí ukázat, jak velká čísla, která se denně povrchně a bez souvislostí objevují v médiích, ovlivňují budoucnost každého z nás.
- Půlhodinové reportáže se zaměří na zásadní ekonomicko-společenská témata současnosti. Kromě stavebnictví tak reportéři otevřou témata jako kolaps recyklace v tuzemsku nebo energetika a elektromobilita.
- První vydání ČT1 odvysílala 1. března, další díly pořadu se v programu objeví každé první pondělí v měsíci.
BILANCE: Kde budeme bydlet? (zdroj: ČT1)
Stavba? Not in my backyard
Podle Kasla mají v současné době stavební developeři velmi špatnou pověst. „Někdo chce stavět a je vnímaný jako podvodník, šizuňk. Diskuse je hrozně černobílá a vznikla na základě toho, že developeři zkoušeli limity, kam až mohou jít stavby, a třeba v 90. letech je výrazně předimenzovávali. Ovzduší nedůvěry pak vedlo k tomu, že zákon se zpřesňoval, zpřísňoval,“ popsal místostarosta Prahy 7 Pavel Zelenka (Praha 7 sobě).
Problémem je podle Kasla také fenomén „not in my backyard“ (ne na mém dvorku), nikdo totiž netouží po tom, aby právě v blízkosti jeho bydliště probíhala stavba. Předseda komory architektů ale míní, že jde o nepochopení problému.
„Město je od toho, aby se tam stavělo, naopak krajina okolo se má chránit, nemají se v ní stavět tu satelity, tu jednotlivé stavby,“ řekl Kasl.
Zastavme zapomenuté plochy, říká Boháč
Například v hlavním městě je přitom řada míst, ve kterých by mohly vyrůst nové budovy. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje města Prahy Ondřeje Boháče by se měla zacelit nepoužívaná nebo zapomenutá místa. „To neznamená zastavovat parky nebo zelené plochy, znamená to využívat zejména brownfieldy, bývalá nádraží, bývalé továrny,“ vyjmenoval.
Z ekonomického i ekologického hlediska podle něj město funguje, pokud na hektaru bydlí alespoň sto lidí. V takovém případě pak radnice nemusí dotovat veřejnou dopravu, v místě se uživí restaurace a škola bude dostatečně obsazená dětmi. V Praze přitom v současnosti žije 56 osob na hektar.
Jedním ze zapomenutých míst Prahy, které by se mohlo dočkat rozvoje, je Nákladové nádraží Žižkov
Dlouhá stavební řízení se navíc projevují i v ceně bytů. V Praze se za posledních deset let zdvojnásobila, průměrná cena dosahuje 92 tisíc korun za metr čtvereční. Ročně by se v hlavním městě mohlo prodat i osm tisíc bytů, postaví se jich však méně než polovina. Podle analytika nemovitostí společnosti Deloitte Petra Hány tak dochází k nerovnováze na trhu. „Čeho je málo, většinou bývá drahé,“ řekl.
Stavebnictví má přitom velký vliv na ekonomiku. Pokud investoři utratí za stavby třeba miliardu, v hospodářství se to projeví v další produkci za více než dvě miliardy. Vybere se zároveň víc na daních a klesne nezaměstnanost. Byrokratické překážky však odrazují zahraniční developery, kteří peníze raději vloží do projektů v zemích, kde stavební řízení probíhají o poznání jednodušeji.
Na komplikované předpisy doplácejí developeři i drobní stavitelé
Problém navíc není jen v povolování velkých staveb, problém mají i lidé, kteří chtějí například jen rozšířit svůj rodinný dům. Barbora Jonáková, která žádala úřad o povolení přístavby k vile v pražské Krči, se zahájení řízení dočkala po 483 dnech od podání žádosti. Povinností úředníků je přitom vyjádřit se do 30 dnů.
Stavební úřad Prahy 4 nejprve požadoval posudek na ovlivnění krajinného rázu, i když jde o stavbu ve dvorku v městském intravilánu, následujících pět měsíců úřad řešil odvod dešťové vody ze střechy, požadoval povolení od jiného oddělení stejného úřadu o tom, že se voda může vsáknout do země. „Bezmoc, beznaděj. Jako obyčejný člověk, který jen chce mít, kam složit své děti, se setkáte s tím, že je vlastně naprosto v pořádku nedodržovat zákonem dané lhůty,“ uvedla Jonáková.
Úřad se však brání tím, že některá, na první pohled nesmyslná, stanoviska úřadů musí být raději ve spisu, protože na jiném místě a v jiném případu to tak chtěl soud.
Novela stavebního zákona má přinést změnu, obaluje se ale úpravami
Zrychlit celý proces by měla připravovaná novela stavebního zákona. „Je nepřípustné, aby občan vůči státu musel dodržet všechno, a pokud nedodrží jakoukoliv lhůtu, dostane pokutu. Ale pokud stát nedodržuje lhůty třeba ve stavebním řízení, tak občan nezmůže vůbec nic,“ řekla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za ANO). „Cílem je, aby se zrychlilo stavební řízení, aby se odstranila byrokracie a abychom zrychlili a dodržovali lhůtu,“ uvedla ministryně.
Plánovaný je tak vznik elektronického portálu stavebníka. Po nahrání potřebných dokumentů by po úřadech měly kolovat už jen digitální spisy, a ne lidé. V případě, že by se i tak orgán ve lhůtě nevyjádřil, by to znamenalo jeho fiktivní souhlas. Když bude nečinný samotný stavební úřad, přejde spis automaticky výše na krajský úřad, který bude muset rozhodnout.
Svaz měst a obcí ale upozorňuje, že obíhání úřadů se žadatelé stejně nevyhnou. V extrémním případě je pro stavbu domu v České republice třeba až 48 razítek. „Mnohé z těchto razítek jsou vlastníci dopravní infrastruktury na daném území, s kterými se vždy musí jednat, aby se vůbec mohlo začít projektovat. Tato všechna razítka si stavebník stejně bude muset zajistit,“ podotkla místopředsedkyně svazu Radka Vladyková.
I když tak potřebných povolení příliš neubyde, mělo by dojít ke zrychlení vyřizování ze strany státu. Návrh zákona počítá se zřízením krajských stavebních úřadů nad těmi obecními. Všechny by je pak zastřešoval Nejvyšší stavební úřad. Pro povolování velkých staveb, jako jsou třeba dálnice, přehrady nebo elektrárny, by pak měl fungovat Specializovaný stavební úřad.
Pro návrh zákona jsou především investoři, architekti a stavbaři, proti jsou naopak obce. V parlamentu představila ministryně návrh bez zajištěné podpory poslanců. Provládní poslanci sněmovnou tlačí svoji verzi, část opozice naopak návrh podporuje, nepřeje si však vznik nového státního úřadu.
Předpis má už 25 změn a novelizací. V jaké podobě nakonec parlamentem projde a zda se podaří stavební proces zrychlit, tak zatím jisté není.