Češi budou moct znovu potvrdit, jak jsou dobří v třídění. Od ledna začne povinný sběr textilu. Obce budou muset zřídit místo, kde ho lze odložit – podobně jako nyní například bioodpad. Množství textilního odpadu v Evropské unii narostlo. Souvisí to i s chováním spotřebitelů, kteří kupují více oblečení a nosí ho kratší dobu. Ekologické a sociální dopady podle čerstvého průzkumu většinou neznají.
Množství textilního odpadu v EU narostlo. Od příštího roku začne v Česku povinný sběr
Události: Třídění textilu (zdroj: ČT24)
Síť kontejnerů na staré oblečení provozuje například Diakonie Broumov. Každý měsíc roztřídí pět set tun textilu. „Ten nejkvalitnější materiál se pokoušíme prodat, a kde už to není módní, ale je ten materiál použitelný, tak posíláme do zemí třetího světa, kde ta móda je posunutá,“ vysvětluje předseda diakonie Pavel Hendrichovský. Dodává, že z poškozeného bavlněného materiálu udělají čistící hadry a další materiál posílají do firem, které jej dokáží zrecyklovat. „To jsou třeba svetry, kabáty a tak dále,“ podotýká.
K likvidaci je desetina špinavého nebo poškozeného materiálu. I ten ale chce diakonie využít a začíná z něj vyrábět například desky pro stavební konstrukce. „Druhý typ jsou desky, které jsou vytříděné podle barevnosti, pro interiérové účely,“ dodává také manažer pro technický rozvoj Diakonie Broumov Jaroslav Dvořák.
Jak Češi nakupují oblečení a co o něm vědí, zjišťovali výzkumníci z Mendelovy univerzity. Podle výsledků chybí například povědomí, jak oblečení vzniká a kde končí. „Vnímají udržitelnost jako třídění a myslí si, že když obecně vytřídí nebo hodí textil do textilního kontejneru, že je to v pořádku,“ vysvětluje vedoucí Ústavu marketingu a obchodu Mendelovy univerzity Lucie Veselá.
Textil tvoří tři procenta směsného odpadu
České domácnosti vyprodukovaly v roce 2020 přes 36 tisíc tun textilního odpadu a ještě více ho vzniklo v průmyslu. Textil tvoří odhadem tři procenta směsného komunálního odpadu, tedy objemu černých popelnic. Nějakým způsobem ho už sbírá přes šedesát procent obcí, většinou na charitativní účely.
„Pokud textil skončí v černé popelnici, my už s tím tričkem nebo s těmi riflemi nic neuděláme. Buď to skončí ve spalovně, nebo na skládce. (…) V kontejneru na textil je velká šance, že se s tím dá nějak dál pracovat,“ dodává ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Na obcích tak bude, jak třídění textilu od ledna zajistí – pořídit mohou právě kontejner nebo zřídit místo ve sběrném dvoře.
Podle průzkumu Mendelovy univerzity Češi také nakupují módu nejčastěji v takzvaných fast fashion řetězcích s velkým množstvím levného oblečení, i když tento termín většinou neznají. A respondenti také odhadli, že až třetinu vlastního šatníku nakonec nenosí.
„Kupují z 37 procent oblečení alespoň jedenkrát za měsíc, takže opravdu relativně často. Kromě toho, že ho tedy potřebují, tak velice často, myslím až ve čtyřiceti procentech, je to proto, že si chtějí udělat radost a nebo že je nějaká slevová akce,“ podotýká Veselá.
Miliardy kusů textilu
Oděvní firmy ročně vyrobí miliardy kusů textilu. Valná většina končí jako odpad a recyklovat se v Evropě daří zhruba jedno procento. Do jednoho z českých second handů dovážejí použitý textil z Anglie, Belgie a dalších států. „Může se vám stát, že tady koupíte úplně stejnou věc jako v obchodě,“ podotýká vedoucí prodejny second handu Petra Klierová.
Většina zákazníků se do prodejny vrací pravidelně. Lákají je nižší ceny i ekologie. Sami sem ale použitý textil nosit nemohou. Mají ho dost. „Je nadbytek oblečení. Vidíte to všude, že lidé se zbavují oblečení, a jak přibývá obchodů s oblečením, tak je toho strašně moc. Strašně moc se vyrábí oblečení,“ dodává Klierová.
Právě nadprodukce textilu a hlavně jeho nedostatečná recyklace je problém po celém světě. „Celý textilní průmysl ročně vytvoří zhruba 1,6 miliardy tun materiálu, což je obrovské množství. Spotřebuje zhruba pět set trilionů vody ročně,“ vysvětluje také expert na odpady z Hnutí DUHA Ivo Kropáček.
„Pětaosmdesát procent módního průmyslu data nezveřejňuje. Ale z těch odhadů, které jsou, je to mezi 80 až 150 miliardami nových produktů každý rok a je velká pravděpodobnost, že čísla mohou být mnohem větší,“ podotýká analytička výzkumného týmu Institutu cirkulární ekonomiky Andrea Veselá. Většina výrobků končí po použití v kontejnerech a jen malé procento v obchodech, aby si ho někdo znovu koupil.