Podle Psychiatrické kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice se zhruba každý čtvrtý Čech potýká se syndromem vyhoření. Čísla se zvýšila po covidu a se zhoršením ekonomické situace. Příčinou podle odborníků nebývá jen pracovní vyčerpání, ale jakákoliv dlouhodobá zátěž.
Lidí trpících syndromem vyhoření přibývá. Někteří zaměstnavatelé se mu snaží předcházet
Události: Prevence syndromu vyhoření (zdroj: ČT24)
Lukáše Millera před vyhořením zachránila před několika lety jeho rodina. „Přišly nějaké postupné příznaky. Problémy se zády, problémy s nespavostí, ztráta dobrých nálad,“ popisuje.
V práci trávil i čtrnáct hodin denně. Pak přišla poslední kapka. Podle jeho slov se v něm „všechno zhroutilo“. „Sešel jsem dolů za ženou, padl jsem jí do náruče a řekl jsem jí, že se stávající prací končím.“
Od roku 2020 lidí se syndromem vyhoření přibylo. Podobně jako pacientů s depresí, která může po vyhoření následovat. Proto je potřeba včas vyhledat specialistu.
Množství lidí trpících syndromem vyhoření a depresí v Česku
„Jestliže se člověk cítí unavený, jestli má pocit, že jeho činnosti jsou neefektivní a cítí, že ztrácí smysl anebo půdu pod nohama, je to velmi pravděpodobně to, co bychom mohli nazvat vyhořením,“ vysvětluje Radek Ptáček z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Některé firmy se snaží vyhoření svých zaměstnanců předcházet. Třeba tím, že jim dají několik měsíců volna navíc. V té době za ně platí odvody a drží jim místo. Aby k vyhoření nedošlo, člověk by se měl pravidelně věnovat koníčkům, sportovat a pečovat o dobré vztahy s blízkými.
O to se teď snaží i Lukáš Miller. Po tři čtvrtě roce rehabilitace se vrátil do pracovního rytmu. Chce se ale více věnovat rodině.