Válka na Ukrajině může podle duchovního Tomáše Holuba i v nejhorších chvílích ukazovat, že existují hodnoty přesahující lidský život. Spravedlivá válka podle něj neexistuje, bojující na Ukrajině se ale spravedlivě brání. „Jasné odpovědi mít v této situaci nelze, jestli má člověk srdce, které chce mít rádo. Je to situace, ve které se člověk chytá naděje, ale nestojí na ní pevně,“ uvedl v Interview ČT24 plzeňský biskup, který má zkušenosti jako vojenský kaplan během válečných konfliktů v Bosně nebo Iráku.
Je důležité mít naději, která se neviklá, říká o válce biskup Tomáš Holub
27 minut
Interview ČT24: Plzeňský biskup Tomáš Holub
Mezi lety 1996 a 1997 jako vojenský kaplan působil Holub v bývalé Jugoslávii, kde viděl obrazy války na vlastní oči. Vedle bezprostředního válečného nebezpečí pro něj nejsilnějším zážitkem bylo přímé setkávání s vojáky a místními. „Byly to osobní rozhovory s těmi, kterým jsem naslouchal. Intenzivní byly stovky a tisíce rozhovorů, kdy jsem byl potichu a ti lidé mluvili.“
Současná situace podle něj v mnoha lidech rovněž vzbuzuje existenciální pochyby. „Vnímám, že tu existuje jakási existenciální úzkost, která otřásá základními jistotami. To se v těchto rozhovorech objevuje velmi vážně,“ řekl. „Věci, na kterých si myslíme, že můžeme stavět svoji naději na štěstí, že ty základy se zdají nestabilní a kývou se,“ hodnotí.
Spravedlnost, která dává životu smysl i v hraničních situacích, kdy zbylé hodnoty nemají smysl, podle něj tkví v principech, které člověka přesahují. „Věřím, že to jsou hodnoty, které přesahují horizonty viditelného a horizonty lidského života na Zemi. Kdyby takové hodnoty nebyly, tak odpověď nemám.“
Náboženství jako motor ideologie
S faktem, že násilí se dopouští lidé hlásící se k náboženství, se podle Holuba často těžko vyrovnává. „V Bosně jsem si uvědomil, že nacionalismus a vedle toho náboženství jsou dva nejsilnější motory ideologií. A v okamžiku, kdy náboženství není o osobním vztahu s Bohem, ale o jakési struktuře hodnot, které chráníme, nebo dokonce za ně bojujeme, tak se to může zvrhnout v něco naprosto šíleného,“ říká.
Roli ruské pravoslavné církve ve vztahu k prezidentovi Vladimiru Putinovi a schvalování invaze na Ukrajinu v tomto kontextu vnímá problematicky.
„Bojím se, že konflikt má v sobě ještě možná hlubší rozměr, který ho činí ještě těžším a dramatičtějším. Že to není jen boj o moc, ale o určité vidění světa, ve kterém bohužel pravoslavná církev spoluvytváří spasitelské pohledy, kdy se údajně bojuje za hodnoty, které jsou ty správné a které evropský liberalismus pošlapal. Tohoto ideologického rozměru se bojím,“ dodává.
Uprchlíky bychom měli přijímat s tím, že si v mnoha věcech neporozumíme, apeluje Holub
Z Ukrajiny v důsledku války uteklo už přes čtyři miliony lidí, víc než 300 tisíc z nich zamířilo i do Česka. Biskup Tomáš Holub tvrdí, že při sledování vlny solidarity českých občanů pociťuje hrdost. Zároveň ale apeluje na to, aby pomoc rychle neopadla.
Současnou vlnu zájmu o pomoc přirovnává k počátečním fázím vztahu, na kterém by se mělo pracovat. „To, co jsme zažili, je podobné zamilovanosti a silnému vzepnutí citů. Je to podobné, jako když se ze zamilovanosti dostáváme do normálního vztahu, stejně tak z pomáhání nesmí přijít nějaká kocovina, ale vzájemný dobrý vztah,“ dodává.
Lidem, kteří válečné uprchlíky ubytovávají, radí, aby přijali i vzájemné nepochopení. „Moje rada je, aby věřili, že jim možná v něčem nebudou vůbec rozumět. A že přijetí nezáleží na našich domácích kritériích a že doma nemají vysněné uprchlíky, ale lidi z masa a kostí. Tenhle rozdíl musíme mít na paměti.“
Velikonoční naděje
Poselství a útěchu před blížícími se Velikonocemi nachází v naději, která by podle plzeňského biskupa měla být pevná.
„Je důležité mít naději, která se neviklá. To je spojeno i s Velikonocemi. Tato krize ukazuje, že jsou hodnoty, za které má smysl položit život. Kdyby nebyly, tak dnes Ukrajinci žijí jako ti, kteří poslouchají prezidenta Putina. A také to, že jsou hodnoty, které horizont tohoto života přesahují a jsou nadějí, která i v takhle těžkých situacích vydrží a je pravdivá. Není to jen hraní si na naději,“ uvedl.
„Věřím, že ve spojení s tím, kdo tenhle svět zachránil, je možné mít naději, která i v situaci, kdy vidíme zlo, nás nevede k tomu, abychom se báli, ale abychom říkali, že jsme silnější,“ uzavírá.