Lidé si v obchodech často kupují potraviny, aniž by věděli, z čeho jsou složeny. Přitom výrobci mají povinnost na obalech uvádět velké množství informací. Odborníci upozorňují, že je dobré etikety na potravinách číst, protože se může stát, že zakoupené výrobky mohou zklamat, nebo dokonce kvůli alergiím ohrozit na životě.
„Obecně je nutné na etiketě uvádět následující: je to především název potraviny, seznam složek, množství potraviny, informace o trvanlivosti výrobku nebo například výživové údaje,“ popsala Markéta Zelenková z potravinářského odboru ministerstva zemědělství. U většiny potravin se dále lidé setkají s informacemi o zemi původu, obsahu alkoholu a dalšími.
Při výběru potraviny je především důležité sledovat její složení. Obal obsahuje informace o tom, z čeho je potravina vyrobena a v jakém množství jsou jednotlivé složky zastoupeny. Ty jsou ve složení seřazeny sestupně podle hmotnosti při výrobě.
Složení také obsahuje informace o alergenech, které mohou hrát při výběru potraviny zásadní roli. „Alergenní složky musí být v seznamu složek zvýrazněny, což v praxi znamená, že alergenní složku ve výčtu všech složek poznáte tak, že bude například podtržená, uvedená velkým písmem či tučně, nebo kombinací těchto uvedených možností,“ dodala Zelenková.
Například na etiketě výrobku s názvem „Martinovy buchty s makovou náplní“ lze vidět zvýrazněné alergeny a jednotlivé složky výrobku jsou seřazeny sestupně. A jelikož je v názvu výrobku zvýrazněna složka maková náplň, dozvíme se podle Zelenkové dokonce ze složení přesné procentuální zastoupení této složky.
Ze složení výrobků lze taky zjistit, zda do potraviny byly přidané přídatné látky. „Jsou přidávané do potraviny záměrně, ať z hygienických, nebo technologických důvodů. Není důvod se čehokoliv obávat. Jejich užívání je přísně regulováno a bezpečnost a množství je posuzováno Evropským úřadem pro bezpečnost potravin,“ dodala Zelenková.
Přídatné látky jsou na obalu jednak označeny názvem skupiny, která představuje určitou informaci o tom, z jakého důvodu je vlastně látka do potraviny přidávána – například konzervant či regulátor kyselosti –, a za touto informací následuje buď celý název přídatné látky (například kyselina citrónová), či její E-kód, například E330.
Tabulka výživových údajů
Na výrobku také najdeme tabulku výživových údajů. Ta obsahuje sedm základních výživových hodnot. Musí být uvedeny na balených potravinách povinně, a to v daném pořadí. Zelenková však dodává, že pro některé potraviny existují výjimky. Ty platí například pro nebalené potraviny, jako je pečivo, pokrmy prodávané ve stravovacích službách nebo třeba čerstvé maso.
Pokud není na obalu potraviny dostatek místa, tak nejsou výživové údaje v tabulce, ale mohou být i v řadě za sebou, jako třeba výčet složek bez složení. „Vždy se ale setkáme se sedmi povinnými hodnotami,“ doplnila Zelenková.
Z tabulek se podle ní lidé dozví velmi cenné informace například o obsahu tuků, a to i těch nasycených, o obsahu cukru či soli. „Pokud se například chceme vyhnout potravinám s vyšším obsahem soli, je vhodné se zaměřit právě na výživové údaje a tuto informaci si ověřit na obalu potraviny. Jsou vztaženy na sto gramů či sto mililitrů výrobku, můžeme si tak porovnat stejné typy potravin od různých výrobců,“ podotkla Zelenková.
Dobrovolně je podle ní možné doplnit další údaje, jako je například informace o obsahu nenasycených mastných kyselin, vlákniny, vitaminů či minerálů.
Země původu
Dalším údajem, se kterým se setkáváme na etiketě, je informace o zemi původu. Povinně se uvádí například u masa. „Na hovězím nalezneme zemi narození, chovu a porážky, u vepřového, drůbežího, skopového či kozího masa se pak uvádí země původu a porážky,“ vysvětlila Zelenková.
Třeba u vajec je uvedena informace o zemi, kde byla snesena, přímo na skořápce. „Je proto důležité ověřovat původ vajec přímo na skořápce, nikoliv na obalu. Tam totiž není přímo povinnost uvést konkrétně informaci o původu vajec, ale naleznete tam například informaci o firmě, která potraviny zabalila,“ popsala Zelenková.
„Pozor je nutné dát na případnou záměnu informace o původu za veterinární ovál, který vidíme na etiketě hovězího masa. Značka zdravotní nezávadnosti nám říká, kde došlo k poslední hygienicky podstatné manipulaci s potravinou, nejedná se tedy o informaci o zemi původu,“ apelovala Zelenková.
U nebalené zeleniny a ovoce se pak musí lidé dívat a hledat informace o zemi původu na regálech nebo přímo cenovkách.
V případě potravin, u kterých informace není uvedena, tak může být podle Zelenkové dobrým vodítkem značka Česká potravina, která má velmi specificky stanovená pravidla v zákoně o potravinách.
„V případě, že si koupíme potravinu, která je označena tímto logem, když je to nezpracovaná potravina, tak sto procent složek celkové hmotnosti pochází z České republiky, v případě zpracované potraviny je to 75 procent,“ upřesnila Zelenková.
Určitým vodítkem k produktům, které splňují vysoké standardy, mohou být také značky kvality, například Klasa a Regionální potravina.
„Správná etiketa“
Etiketa jako celek musí vypadat tak, aby se v ní dalo orientovat. „Informace o potravině musí být uvedeny v českém jazyce, musí být přesné, dobře čitelné a spotřebitelům pochopitelně jasně srozumitelné. K tomu napomáhá povinnost uvádět povinné informace písmem o velikosti nejméně 1,2 milimetru. Pouze v případě obalů, které jsou menší než osmdesát centimetrů čtverečních, tak tam je úleva, že velikost písma může být nejméně 0,9 milimetru,“ vysvětlila Zelenková.
Lidé také v obchodě mohou narazit na to, že na etiketě budou výživová a zdravotní tvrzení. Výživová informují například o tom, že se jedná o nízký nebo vysoký výskyt některé živiny, vitaminů nebo minerálů. Mezi taková tvrzení patří: se snížením obsahu cukru, s vysokým obsahem vlákniny, zdroj bílkovin. „Použití těchto tvrzení je přísně regulováno a nelze použít žádná další tvrzení, která nejsou schválena Evropským úřadem pro bezpečnost potravin,“ dodala Zelenková.
Oproti tomu zdravotní tvrzení informují spotřebitele o spojení potraviny nebo nějaké složky s konkrétním přínosem pro zdraví. Jsou schvalována pouze ta, která projdou velmi důkladným vědeckým posouzením. Nejčastěji se vztahují k vitaminům a minerálům. „Příkladem může být tvrzení týkající se vitaminu D, u kterého je povoleno tvrzení, že přispívá k normální funkci imunitního systému,“ zmínila Zelenková.
Zakázané proklamace
V případě, že se lidé setkají na potravině s nějakým takzvaným léčebným tvrzením, měli by vědět, že je to zakázáno.
„Rozhodně by na žádných potravinách neměla být uváděna jakákoliv informace, že potravina má léčebné účinky, že může dokonce nějakou nemoc zmírnit nebo vyléčit,“ upozornila Zelenková.
Doplnila, že se lidé s takovými výrobky mohli setkat například během covidu. V takovém případě se mají obrátit na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci.
Pozor na zkažené potraviny
Na etiketě lidé také najdou datum použitelnosti označené „Spotřebujte do…“, které se uvádí u potravin, které snadno podléhají zkáze. Jde například o jogurty a jiné mléčné výrobky, ryby a chlazenou drůbež. Po uplynutí tohoto data se potravina považuje za nebezpečnou a obchody ji nesmí prodávat.
Naopak u potravin, které se rychle nekazí, lidé uvidí na obalu datum minimální trvanlivosti, které se uvádí slovy „Minimální trvanlivost do....“ Jsou to například konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje nebo těstoviny. Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti mohou prodejci nabízet, pokud jsou zdravotně nezávadné. Většinou jsou označeny jako prošlé a lidé je najdou v oddělených regálech.
