Plzeňský biskup a bývalý hlavní vojenský kaplan české armády Tomáš Holub si myslí, že v době války křesťanství nabízí schopnost dívat se realitě do očí a zároveň mít naději, která není naivní. Důležité je prý stále riskantně hledat dobro. Úkolem vojenského kaplana je podle něj být s lidmi ve druhé linii. Uvedl to v pořadu Interview ČT24.
Bojuju s tím, aby naděje nebyla floskulí, říká plzeňský biskup. Strach vidí jako jednu z charakteristik doby
28 minut
Interview ČT24: Válka se znovu vrátila do Evropy
Holub je prý nyní na jedné straně zděšen z toho, že žil v iluzi, že se nás válka nemůže dotknout, na druhé straně bojuje s tím, aby „naděje nebyla floskulí, ale byla něčím živým, co je založené na víře v Boha, který je dobrý“. Podle něj je strach jedna z charakteristik této doby.
„Lidé najednou zjistili, že některé jistoty, o nichž se domnívali, že jsou pevné, se jim začaly viklat. Nám se začaly viklat,“ uvádí. Duchovní podle něj mají možnost lidem nabídnout příběh, v němž je zlo přítomno jako realita, s níž se počítá, ale nakonec není a nebude vítězné. „Schopnost dívat se realitě do očí a neuhýbat a zároveň mít naději, která není naivní,“ odpovídá na otázku, co teď nabízí křesťanství.
Válka je podle něj i důsledkem toho, že člověk „uvěřil lákání, že je možné pojmenovat dobro a zlo tak, jak to chci já“. „Lidé naletí tomu, že když jsou dost mocní a dost se jim věci daří, tak mohou věci nazývat jmény, které sami určí, a říkat, kde je hranice mezi dobrem a zlem. A ne hledat dobro,“ myslí si Holub. Dodává, že když rezignujeme na riskantní hledání toho, co je dobro a zlo, tak končí harmonie.
S tím je spojeno i hledání pravdy. „Věříme, že pravda je něco, co je spojeno se vztahy, ve kterých nám jde o druhé,“ prohlašuje s tím, že „když člověk skutečně miluje, poznává pravdu, která ho pak osvobozuje“. Nyní se ale podle něj prý děje také to, že se lidem „krade možnost najít pravdu“.
Co dělá vojenský kaplan
V Rusku je část církve pevně spojená s režimem Vladimira Putina, patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill je jeho věrným spojencem. Podle Holuba je jedním ze slabých bodů pravoslavné církve to, že je „nesmírně vázaná na ty, kteří vládnou ve světské rovině“. Říká se tomu caesaropapismus a stalo se to podle něj zkázou a tragédií ruské pravoslavné elity. Patriarcha Bartoloměj z Cařihradu si prý ale například zachoval mnohem větší svobodu.
Vojenský kaplan na frontě války na Ukrajině má podle něj náročnou práci. „Je s lidmi, kteří se v druhé linii připravují na to, že půjdou do akce. Úloha kaplana je být s lidmi v druhé linii. Snaží se s nimi modlit a povzbuzovat je, že věříme, že spravedlnost je skutečně ta, která zvítězí, a že dobro je silnější než zlo,“ uvádí. Pak se prý kaplan rychle přesouvá, aby byl blízko raněným a trpícím.
Utrpení je nicméně podle Holuba přítomné i mimo válečný stav. „Zlo, mučení, utrpení prožívá každý člověk velmi individuálně, i když je naprostý mír, situace, ve které se děje zlo, je bohužel realitou, která na jednotlivce někde na světě dopadá úplně strašlivým způsobem,“ myslí si.
