Evropské volby přinesly politickým stranám nejedno překvapení. Voliči se rozhodli využívat preferenčních hlasů a upravovat pořadí zvolených kandidátů. A v několika případech se jim to i výrazně podařilo. Jednotlivých jmen na volebních lístcích si všímali a některým pomohli až do lavic evropského parlamentu. Naopak jiným kandidátům se přízeň vyhýbala. Kdo patřil mezi oblíbence a kdo mezi smolaře letošních voleb?
Analýza: Neplánovaní europoslanci, oblíbenci a smolaři
Voliči v evropských volbách disponují dvěma preferenčními hlasy, což je oproti sněmovním volbám o polovinu méně, přesto je však dokázali efektivně využít. Platí totiž, že získá-li některý z kandidátů takový počet preferenčních hlasů, který činí alespoň pět procent z celkového počtu platných hlasů pro danou kandidátku, získává hlas přednostně. Politické strany a ani kandidáti se tak nemohou spolehnout, že v pořadí, v jakém jsou uvedeni, budou i zvoleni.
- § 37
(1) Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. V prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv. - § 48
(5) Jestliže však některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně 5 % z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi.
Rekordmanem těchto voleb v zisku preferenčních hlasů se stal Luděk Niedermayer, který na kandidátní listině Starostů a TOP 09 získal 67 430 hlasů. Tím se stal absolutním vítězem této kandidátky, protože přeskočil jak lídra Jiřího Pospíšila, tak i dvojku Stanislava Polčáka.
V jistém smyslu se tak opakovala situace z minulých evropských voleb, kdy jedničkou kandidátky byl právě Niedermayer, kterého ale pro změnu přeskočil Pospíšil. Pořadí na prvních třech místech se změnilo a voliči dali najevo, kterého kandidáta si přejí více a kterého méně. Ale vzhledem k tomu, že uskupení získala celkem tři mandáty, stranu to nikterak nepostihlo.
Jinak tomu ale bylo u dalších politických stran. Nejvýrazněji ovlivnili voliči výsledek v případě křesťansko-demokratické kandidátky. Lidovecký lídr Pavel Svoboda získal sice přes 21 800 preferenčních hlasů, to mu však nestačilo. O více než 800 preferenčních hlasů více totiž získala Michaela Šojdrová, trojka kandidátky, a ještě úspěšnější byl Tomáš Zdechovský, který kandidoval z druhé pozice. Svoboda se tedy europoslancem nestane.
Pro KDU-ČSL je to velká ztráta, protože její člen vedl doposud v parlamentu velmi vlivný Výbor pro právní záležitosti. V poslední době patřil také k velmi viditelným evropským politikům, a to když se zasazoval o zrušení střídání letního a zimního času. I z titulu této funkce patřil k nejvlivnějším Čechům v Evropské unii vůbec. Ani ne tisíc hlasů tak zapříčinilo, že Svoboda po těchto volbách patří spíše ke smolařům.
Dalším rekordmanem, a to napříč všemi doposud proběhlými volbami, je Alexandr Vondra. Ten se totiž stal největším skokanem v rámci kandidátky. Z patnácté pozice se díky 29 536 preferenčním hlasům dostal až na druhé místo v rámci ODS, za sebou nechal i zbývající dva kandidáty, Evžena Tošenovského a Veroniku Vrecionovou.
Dřívější ministr a vicepremiér se tak vrací do vrcholné aktivní politiky. Dá se předpokládat, že vedle Jana Zahradila, lídra kandidátky, se Vondra stane druhou výraznou tváří občanských demokratů na půdě europarlamentu.
Ke změně v pořadí došlo i u hnutí SPD. Kandidátku vedl bývalý ředitel psychiatrické léčebny v Bohnicích a exministr zdravotnictví v Zemanově vládě Ivan David. Jako nominant SPD se snažil již před rokem dostat do Senátu, voliče v obvodu však tehdy nepřesvědčil.
A ani letos nebyla jeho pozice úplně dostatečně suverénní. I když získal sedmý nejvyšší počet preferenčních hlasů od českých voličů (získal jich 33 055), nestačil na svého protikandidáta Hynka Blaška, který jich získal ještě téměř o 14 a půl tisíce více. Tím se stal vítězem voleb za Svobodu a přímou demokracii. Na první příčku se dostal z osmé pozice na kandidátce.
- Luděk Niedermayer: 67 430
- Dita Charanzová: 53 924
- Jan Zahradil: 51 381
- Hynek Blaško: 47 505
- Kateřina Konečná: 38 650
Komu voliči nepřáli
Své evropské angažmá v parlamentu bude muset ukončit Pavel Telička, dřívější eurokomisař a vyjednavač o přístupových podmínkách Česka do Evropské unie. Poté, co se rozešel s hnutím ANO, založil před volbami vlastní hnutí HLAS, kde kandidoval společně s dalším europoslancem Petrem Ježkem. Voliče se mu ale oslovit nepodařilo. Sám sice získal téměř 17 500 preferenčních hlasů, celkově hnutí ale podpořilo jen 2,5 procenta voličů.
Podobně jako v případě Svobody se jedná o odchod poslance, který zastával hned po pozici eurokomisařky druhou nejvyšší pozici v evropské instituci. Pavel Telička byl totiž v posledních dvou a půl letech také místopředsedou Evropského parlamentu za politickou frakci ALDE.
Velmi vysoký počet preferenčních hlasů získal komunistický kandidát a současně poslanec sněmovny Zdeněk Ondráček. S téměř 10 900 preferenčními hlasy se z 18. místa kandidátky dostal až na pozici prvního náhradníka. V případě, že by KSČM získala dva mandáty, Zdeněk Ondráček by byl každopádně nejúspěšnějším zvoleným poslancem.
Politik, známý svým zásahem během demonstrací v listopadu 1989, patří také k těm, kteří jsou spíše smolaři těchto voleb. Skok z osmnácté příčky na pozici prvního náhradníka je v českých poměrech bezkonkurenční.