Uběhly už čtyři měsíce od střelby na filozofické fakultě v Praze a pozůstalí dodnes nemají jistotu, zda rozsahu tragédie nemohla policie zabránit. Otázky padají, odpovědi ne. Čeká se na konec vyšetřování. Ve čtvrtek pozůstalí přišli i do sněmovny, aby se zeptali těch, kdo případ vyšetřují. Pro 168 hodin natáčeli Václav Crhonek a Jakub Hříbek.
Proč policie odešla, když ho hledala? Pozůstalí po obětech střelby na filozofické fakultě stále neznají odpovědi
168 hodin: Ohlušující ticho (zdroj: ČT24)
„Byl jsem úplně nadšený ze svých deseti studentek a studentů, jak reagovali naprosto skvěle, suplovali to, co by člověk trošku čekal u tísňové linky, že operátor dá třeba nějaký pokyn, udělejte to či ono. To se nestalo,“ popsal vyučující z fakulty Marek Vajchr.
Další pedagog David Vichnar řekl, že člověk zažívá někdy chvíle, kdy je po této tragické události ostražitější. „Trošku se tak ohlíží, je to ještě pořád živé,“ sdělil.
„Mně se to vrací spíš v souvislosti s lidmi, se kterými se setkávám, s pozůstalými studenty,“ poznamenal kandidát do Europarlamentu Lubomír Zaorálek (SOCDEM), který také na fakultě vyučuje.
Student Tomáš Hercík se cítí jako člověk, co měl štěstí v neštěstí. „Smůlu v tom, že tam byl. Možná štěstí v tom, že jsem mohl někomu pomoci,“ řekl.
Marek Vajchr vyučoval ve třetím patře a jako první volal na tísňovou linku. „Měl jsem pocit, že operátor tísňové linky je k mým sdělením nedůvěřivý. A závěr rozhovoru byl pro mě až překvapivý a vzbuzoval u mě dojem, že vlastně to, co mu říkám, nebere vážně,“ upozornil.
Anglista David Vichnar vstoupil do budovy těsně před střelbou. Zasekl se ve výtahu. Až teď se dozvěděl, že jeho život ušetřil paradoxně sám vrah. „Výtah nevypnuli ani pohotoví vrátní, ani vypnutí elektřiny v budově. Výtah údajně na 99 procent vyřadil z provozu pachatel, který prostřelil dveře a snažil se zneprovoznit oba výtahy, zabránit tak pohybu lidí do a z čtvrtého patra, což je další střípek do mozaiky. Je to zvláštní. Sice zaplaťpánbůh na dálku a zprostředkovaný, ale vlastně dotyk vraha, že jsem zrovna já byl v tom výtahu,“ konstatoval.
Z učebny ve třetím patře své studenty do bezpečí vyvedl Zaorálek. O tom, co se stalo, prý dodnes mluví. „Popis událostí z policejní strany pokládají také za nevěrohodný a mají dojem, že to asi někomu vyhovuje, že se to neobjasňuje, že všechny ty otázky pořád visí ve vzduchu a nikdo na ně neodpovídá,“ poznamenal.
Do čtvrtého patra, kde se zrovna střílelo, běžel spolužáky a vyučující varovat student historie Tomáš Hercík, který zahlédl vraha. Policistům pak ukazoval směr. „Podařilo se mi alespoň – asi se dá říct – zachovat chladnou hlavu a v kritický okamžik pomoct, jak jsem asi nejlépe mohl. A to znamená, vyšel jsem nahoru, šel varovat toho, koho šlo, pak jsem někoho pomohl vynést ven, ošetřovat. Byl to hodně dlouhý den,“ vzpomíná.
I když je každý jiný, jedno mají společné, a to otázku, zda tomu nešlo zabránit. „Vkrádají se otázky, zda bylo uděláno maximum. Nepochybuji o dobrém úmyslu ochranných, ozbrojených bezpečnostních složek, ale bylo skutečně uděláno maximum pro to, aby se to nestalo? Nemůžeme se zbavit pocitu, že tam prostě došlo ke zmatkům, došlo tam k pochybením,“ domnívá se Vichnar.
„Otázka, proč policisté provedli nějakou rešerši ve fakultě a pak tam nezůstala nějaká hlídka, byla mnohokrát položená. Jistě na toto téma ještě nějaká rozprava vedena bude,“ dodal Vajchr. A jestli k tragédii muselo dojít, se ptá i student Hercík.
Debata ve sněmovně
A ptají se i ti, kdo na fakultě přišli o své nejbližší. Na sněmovním bezpečnostním výboru se ve čtvrtek poprvé dotazovali policistů, státní zástupkyně i ministra vnitra.
„Všechno bylo tak v pořádku, že se nedalo ničemu zabránit. A začalo být neskutečné ticho. Úplně neskutečné ohlušující ticho, protože veřejnost si řekla: Pan Rakušan řekl, že bylo všechno v pořádku,“ sdělila ve sněmovně matka zavražděné studentky Lenka Šimůnková.
„To není zavírání úst, to není zacpávání úst. Já jsem se s každým, kdo chtěl, soukromě bavil, jenom jsem všem říkal, zcela otevřeně a tak, jak to je. Já teď nemám žádné informace,“ ohradil se na výboru ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).
„Kdyby budovu vyklidili, tak můj brácha žil, protože tam byl pět minut. Přišli dva policajti, ukázali fotku. Je tady? Není tady? A kdyby řekli: ‚Hele vypadněte,‘ tak já tady dneska nesedím,“ upozornil bratr zavražděného Ondřej Jurák.
A dostalo se jim jen odpovědi, že se incident stále vyšetřuje. „Když si vezmete, že tady máme čtrnáct mrtvých, čtrnáct poškozených, ale máme tady desítky dalších poškozených, zraněných, takže objem úkonů je mnohonásobně vyšší. My skutečně máme čisté svědomí v tom, že pracujeme s maximálním nasazením,“ informovala státní zástupkyně Jana Murínová.
A postup policie stále vyšetřuje GIBS. „Je potřeba vyčkat závěru Generální inspekce bezpečnostních sborů a samozřejmě závěrů našeho prověřování,“ doplnil náměstek policejního prezidenta pro SKPV Tomáš Kubík.
Mluvčí GIBS Ivana Nguyenová sdělila, že by inspekce samozřejmě ráda ukončila vyšetřování co nedříve. „Ale s ohledem na takové množství dat to není v našich silách, takže nemůžeme ani říct konkrétní datum,“ poznamenala.
Podle šéfredaktorky serveru Neovlivni.cz Sabiny Slonkové je v tuto chvíli pro policii velmi snadné schovat se za vyšetřování GIBS. „Je to trošku v kontrastu s tím, jak policie otevřeně komunikovala hned po samotném zásahu. Vlastně viděli jsme tu změnu. Ve chvíli, kdy se novináři začali ptát, začali se ptát i pozůstalí, začali klást otázky,“ zmínila.
A ptá se i Lenka Šimůnková, která na fakultě přišla o dceru Elišku. „Pokud nalezli mrtvého otce, ten člověk se neměl nikdy dostat do Prahy. Byla strašná spousta času, aby David Kozák do Prahy nikdy nedojel,“ domnívá se.
Bratr Ondřeje Juráka Adam po střelbě bojoval o život a zraněním nakonec podlehl. „Byl jeden z prvních, který byl zastřelen. A jelikož kulka neproběhla skrz hlavu úplně, tak se ho podařilo převézt do nemocnice, a tam jsme se pak rozhodli, že budeme darovat orgány. A následně poté ho odpojili od přístrojů. Chtěli jsme udělat to, co by udělal on. Konat dobro, jako on vždycky konal dobro,“ uvedl sourozenec.
A které odpovědi jeho bratrovi chybí? Proč policie vyklidila jen budovu v Celetné, a ne i hlavní budovu, kde se pak střílelo. Proč tuto budovu opustila policejní hlídka, která tam vraha hledala. „Policie zabezpečila pouze Celetnou, nezabezpečila i hlavní budovu filozofické fakulty. Zajímá mě to jako bratra pozůstalého, ale myslím si, že i ostatní lidi. Proč tam ti dva policajti, kteří tam přišli jenom se jako zeptat, jestli tady náhodou ten vrah v budově není, proč tam už nezůstali? Proč tu situaci nevyhodnotili jinak? Tam je tolik otázek,“ řekl Ondřej Jurák.
Vyšetřování GIBS
Policie zatím přiznala jedinou chybu, a to komunikaci s vedením fakulty. Proč školu opustila hlídka, která asi hodinu a půl před střelbou fakultu navštívila, dodnes nevysvětlila. „Vyčkejme na závěry šetření Generální inspekce bezpečnostních sborů, protože to je vrcholový nezávislý orgán, který prošetřuje činnost Policie České republiky,“ dodal Kubík.
„Jak je možno, že takovéto nebezpečí, a o jeho hrozbě je známo minimálně dvě hodiny předem, a na 15:00 se ve třetím patře plánuje vánoční zpívání koled a prostě nikdo, nikdo nic netuší, že by mělo být mimo běžný pořádek?“ ptá se vyučující David Vichnar.
Otazníky budí i lokalizace pachatele. V lednu policie tvrdila, že ho lokalizovala v okolí Pařížské ulice, a to dvacet minut před střelbou. „Úspěšná byla až třetí lokalizace v čase 14:38. Jeho telefon je již aktivní a je lokalizován v okolí ulice Pařížská,“ uvedl na začátku ledna ředitel Úřadu vnitřní kontroly z Policejního prezidia Michal Tikovský.
Jenže lokalizován nebyl pachatel, nýbrž jen buňka mobilního operátora. Střelec se ve skutečnosti pohyboval v jejím okolí, do kterého samozřejmě spadá i fakulta. „Mobilní operátoři mají samozřejmě centrum Prahy oseté těmito mobilními buňkami, které vyhledávají signál mobilního telefonu, na který se zaměří. Když je mobil vypnutý, tak vlastně nevidí nic. A v okamžiku, kdy se přihlásí, oni získají zhruba oblast, kde je. Nezískají přímou adresu nebo přímé místo,“ vysvětlil novinář magazínu Reportér Jiří Štický.
Ve škole byl vrah už hodinu před střelbou
A proč je to důležité? Zatímco policie prohledávala Celetnou a Pařížskou, vrah byl možná už dávno v budově fakulty. Jedna ze studentek popsala policii, že ho na chodbě potkala necelou hodinu před střelbou. „Od 14:10 jsem měla další hodinu, a to lingvistiku znakových jazyků s paní profesorkou Macurovou. Tato hodina měla být rovněž ve 4. patře v učebně 423. Z toho bistra jsem šla tedy před učebnu, kde jsme se všemi ostatními spolužáky čekali na chodbě. (...) Během doby, kdy jsme na chodbě stáli, potkali jsme toho člověka, který se toho všeho dopustil. To bych chtěla zmínit – zapamatovala jsem si ho,“ stojí v záznamu o podání vysvětlení.
Náměstek policejního prezidenta se nechtěl ale ani k této informaci vyjadřovat a znovu odkázal na probíhající vyšetřování GIBS. Štický upozornil, že policie zatím nezveřejnila záběry nebo informace z toho, co nasbírala z kamer obou budov. „Takže oni dneska už vědí, kde, v kolik hodin, kam přišel, stejně vědí, kudy se pohyboval centrem města, kam směřoval,“ podotkl.
Že vraha na fakultě potkali, řekli studenti i Zaorálkovi. „Také se to ke mně doneslo, že oni dnes tvrdí, že vrah chodil po fakultě, po budově na náměstí Jana Palacha ještě v civilu, ještě předtím, než se převlékl do černého mundúru, ve kterém potom vrazil do první učebny. Mně řekli, že měl na zařízení pro zdravotně postižené údajně uložené věci. Tam se někde musel převléct, tam se údajně převlékal a tam měl připravené zbraně,“ zprostředkoval výpovědi studentů.
„Přišel tedy dovnitř a začal rovnou střílet. Vůbec nejsem schopná říct, jestli nabíjel, nebo co dělal. Klidně bych i řekla, že nenabíjel, že jen střílel. Prostě ten člověk, kterého jsem popisovala, přišel dovnitř a střílel. Akorát byl jinak oblečen,“ stojí v záznamu.
Fakulta se vrátila k běžnému provozu, pozůstalí ale mají stále mnoho otázek. „Chtěl jsem strašně poděkovat policistům, co zasahovali. To je bez debat, odvedli dobrou práci. Ale nás všechny mrzí ta situace předtím – hodina, dvě. A myslíme si, že by to celé dopadlo dobře, kdyby někdo alespoň věděl, kde je hlavní budova, a předpokládal, kam by mohl jít,“ míní bratr zavražděného Ondřej Jurák.
I vyučující Marek Vajchr je zvědavý, jestli nakonec výsledná zpráva bude v něčem obsažnější než to, co už bylo řečeno, nebo jestli převáží formulace typu ‚všechno proběhlo standardně, řádně, uspokojivě a další otázky jsou bezpředmětné‘. Student Tomáš Hercík si myslí, že až se dozví odpovědi, zaplní to bílá místa, které osobně má.
„V tom není nějaká rejpavost nebo věčná česká nespokojenost a švejkování. Já myslím, že otázky a jejich zodpovězení dlužíme hlavně obětem a pozůstalým, kteří si je musejí klást ještě s mnohem větší naléhavostí,“ uzavřel pedagog David Vichnar.