Nepřijata, nepřijat. Deváťáci se ocitají bez střední, na které budou od září pokračovat. Obrovskému přetlaku čelí hlavně školy s maturitou ve velkých městech. Některé děti, které by se dřív hravě dostaly na gymnázium, končí na odborných školách nebo učilištích. Že bude letos dětí ještě více než loni, se vědělo od roku 2008, kdy se letošní deváťáci narodili. A že je pro ně zejména v Praze málo míst na gymnáziích, se vědělo také. Řešení nepřišlo a výsledkem je stres a nejistota stovek dětí a jejich rodičů. Pro 168 hodin o tom natáčeli Jaroslav Hroch a Darina Vlková.
168 hodin: Premianti zůstávají bez středních škol. Zahlcená jsou gymnázia i učiliště
8 minut
168 hodin: Právo na vzdělání
Emma je žákyní deváté třídy. Tancuje a jezdí na koni. Baví ji dějepis a je premiantkou. Logickou volbou je pro ni pokračování na gymnázium. „Připravovala jsem se intenzivně, měla jsem dvakrát týdně doučování. Každý víkend jsem chodila na zkoušky nanečisto, a hlavně jsem napsala úplně všechny testy Cermatu, které byly,“ nastiňuje.
Nestačilo to. Emma podala odvolání a teď čeká. „Mně i Emmě pomohlo to, že jsme věděly, že jsme tomu daly maximum. Asi bych neudělala nic jinak – ani u ní, ani u nás jako u rodičů,“ říká matka Emmy Helena.
Kam od září nastoupí, neví ani Marek. Hraje na klarinet, sportuje. Na pražský gympl, kam se hlásil, se dostal jeden ze čtyř, on ne. „Minulý rok třeba s těmi body, které jsem měl letos, bych se dostal na kvalitní gymnázium v Praze,“ podotýká. I on se připravoval tři čtvrtě roku. U Marka ve třídě se na střední v prvním kole nedostalo devatenáct dětí z 29.
Zahlcená jsou nejen gymnázia, ale i další školy. „Moje spolužačka měla průměr 1,58 a nedostala se na kadeřnici, což mě docela překvapilo,“ říká Marek. „V Praze se letos stalo, že došla prakticky všechna středoškolská místa – bez ohledu na to, jestli je to odborná škola, maturitní obor, učiliště a tak dále,“ upozorňuje předseda správní rady informačního centra o vzdělávání EDUin Tomáš Feřtek.
Do učení s průměrem nejhůře 1,7
Druhá největší střední škola v Praze na Jarově učí například truhlařinu, zedničinu nebo management. Letošní zájem byl nevídaný. „Počet přihlášek převýšil ve všech těch studijních oborech násobně naše kapacitní možnosti. A na jedno volné místo, na studijní obor, máme tři uchazeče,“ nastiňuje zástupce ředitele Střední odborné školy Jarov David Fresar. A tak ani nevyhlašují druhé kolo.
Velký zájem vyhnal nahoru i studijní průměry pro přijetí. „Co se týče učebního oboru truhlář, instalatér a zahradník, tam letos byl ten průměr základních škol u těch přijímaných uchazečů nejhůře 1,7. Tak ve srovnání třeba se situací pět let zpátky, byl ten z nejhorších přijímaných na průměru. 2,8,“ dodává Fresar.
Verdikt „nepřijat“ si vyslechl i František. Jeho otec je diplomat, matka učí na vysoké škole. František se hlásil na pražské střední odborné školy. Je šikovný na jazyky, a tak chtěl jít na diplomacii, nebo jako druhou volbu na cestovní ruch.
Fronty už od porodnice
Jako další zoufalí rodiče jsou i ti Františkovi ochotni platit školné, které rodinu bude bolet. Alternativou by byl syn jenom se základkou. A tak tento týden stáli společně s dalšími rodiči v hodinových frontách na vzdělání svých dětí. Volná místa měli jen na několika placených soukromých školách a na těch, kde se konalo teprve první kolo.
„Skoro mě zaráží, že vláda a vlády před tím si nevšimly na statistickém úřadě nějakých čísel, protože toto přece musely vědět z roku 2008, co se stalo a co se bude dít,“ kritizuje otec žáka deváté třídy Jozef.
„Ti, kteří dneska stojí v té frontě před střední školou, tak už stáli fronty opakovaně leckde. Takže oni, teď to je trochu cynismus, jsou zvyklí. Ale stáli ve své době fronty v porodnicích, potom v mateřských školách, pak i základních školách a tak dále. A z toho vyplývá ta odpověď – prostě my samozřejmě víme patnáct let, že tahle vlna přijde,“ zdůrazňuje Feřtek.
Míst je dost, tvrdí pražský magistrát
Za tu dobu se na školství vystřídalo třináct ministrů. Dva roky resort řídila Kateřina Valachová (ČSSD). „V polovině roku 2015 jsem se stala ministryní. Pravděpodobně hned, jak jsem se spustila z hradu dolů do podhradí, tak jsem měla naplnit vše, co se dvacet let nedělalo a ještě dvacet let přepracovat. Takže já si myslím, že jsem toho udělala hodně,“ říká Valachová.
„To primární selhání je na straně krajských reprezentací, ale to rodiče a děti nemusí zajímat. Samozřejmě vždycky se pak nakonec všichni podívají na ministerstvo. Já můžu říct, že ministerstvo vždycky s těmi krajskými reprezentacemi jednalo,“ tvrdí tehdejší šéf resortu za ANO Robert Plaga, jemuž analýza přistála na stole.
Podle magistrátu, který pražské střední školy zřizuje, je míst údajně dost, protože se čtyři tisíce dětí dostaly na více škol. Až uvolní kapacitu a vyřídí se odvolání, dostanou se podle radního všechny děti. „Máme hromady rodičů, kterým se ty děti nedostaly nikam. Takže jsou ve stresu, že žádná místa nebudou. Ale těch míst ve skutečnosti je dost. A kdyby to přijímací řízení bylo digitalizováno, tak už dneska víme, že ta situace není tak hrozná, jak vypadá,“ míní pražský radní pro oblast školství a sportu Antonín Klecanda (STAN).
Současný ministr Mikuláš Bek (STAN) je ve funkci teprve týden a půl. „Já dnes neřeknu své priority. Ty představím na tiskové konferenci 16. května poté, co se obeznámím s pokrokem jednotlivých agend tady na ministerstvu,“ předesílá.
Eroze státu, míní analytik
Analytik školství z PAQ Research Karel Gargulák má na otázku, kdo selhal, „jasnou odpověď“ a mluví o erozi státu v oblasti vzdělávání. „Je to sdílená odpovědnost státu, který formuluje tu základní vzdělávací politiku a krajských zastupitelstev, která formulují krajskou vzdělávací politiku a jsou zřizovateli středních škol,“ je přesvědčen Feřtek.
Výsledkem je nepřehledný systém, vystresované děti a bezradní rodiče. Stojí ve frontách a usilují alespoň o nějakou školu, i když tam jejich dítě nechce. „Protože mají z těch testů poměrně slušné body, tak jdou na to učiliště s maturitou. Takže my najednou budeme mít na učilišti s maturitou lidi, kteří to nechtějí dělat, kteří pravděpodobně za rok odejdou,“ varuje Feřtek.
Gargulák upozorňuje, že to pak znamená ztráty pro veřejné rozpočty. „Protože jednoduše se platí to studium vlastně znovu, prodlužuje se, a tak dále. Což je velmi neefektivní pro celý ten systém,“ vysvětluje. „Studovat jenom proto, abych něco studoval, nebo být někde jenom proto, abych někde byl. Tak to asi není to, co bychom chtěli těm dětem předávat dál,“ podotýká matka Helena.
