František Novotný

Závěr čtyřicátých let 14. století zastihl Evropu uprostřed změn. Angličané, vznášející nárok na sporná léna ve Francii, porazili ve velké bitvě u Kresčaku Francouze a jejich spojence, mezi nimiž padl i český král Jan Lucemburský. Království zdědil jeho syn Václav, který přijal panovnické jméno Karel. Obratný politik mířil ve své kariéře vysoko, přes korunu římskoněmeckého krále až na císařský trůn Svaté říše římské, a se svým dvorem se hodlal usídlit v Praze. Jiný slavný dvůr, papežský, sídlil tou dobou v jihofrancouzském Avignonu, a to k nelibosti mnohých kritiků, kteří by papeže mnohem raději viděli v Římě.

"Dodnes se raději dívám na parní stroj nebo krásnou lokomotivu při práci, než abych se díval na Rafaela" prohlásil spisovatel od jehož narození uplynulo 8. února 180 let. Známe jej všichni, když ne z knížek, tak z filmů Karla Zemana nebo televizních a divadelních adaptací. Není jím nikdo jiný než velký snílek a vizionář Jules Verne.František Novotný si do jubilejního stého Historického magazínu z 9. února pozval spisovatele a publicistu Ondřeje Neffa (ON) a programového ředitele nakladatelství Albatros Ondřeje Milera (OM).

Václav Hollar patří k prvním českým umělcům, kteří si vydobyli světovou pověst. Stal se jedním z nejdůkladnějších dokumentaristů své doby. Jeho grafiky jsou zázračným strojem času, který nám umožňuje nahlédnout do 17. století s nebývalou přesností a smyslem pro detail. Můžeme s ním cestovat nejen po Rýnu, ale také si prohlížet sbírku motýlů a mušlí, můžeme obdivovat krásné dámy, které pro Hollara byly ztělesněním čtvera ročních období, zavede nás však i na soudní dvůr a dokonce na popravy. Představí nám nejen anglického krále a Jana Ámose Komenského, ale též rozbouřené moře s plachetnicemi bojujícími o záchranu. Nechá nás s úžasem zírat na panorama Londýna ještě před požárem v roce 1666, který město na Temži celé změnil, ale můžeme také hledět do tajemných očí jeho dobré kočky, která nemlsá, jejíž neproniknutelný pohled jakoby symbolizoval vše, co o něm víme a nevíme. Letos uplynulo od narození světoznámého českého grafika Václava Hollara 400 let. Výstava, kterou k tomuto výročí uspořádala Národní galerie, představuje jeho dílo v nebývalé šíři, ale jeho život udává v suchých datech. Na otázky, jakým člověkem vlastně Václav Hollar byl a jak se vypořádal s dobou, která předznamenala český exil 20. století, se pokusili odpovídat hosté Františka Novotného v Historickém magazínu z 22. prosince. Byli jimi kurátorka výstavy Václav Hollar – Evropa mezi životem a zmarem Alena Volrábová (AV) z Národní galerie a historik Vladimír Urbánek (VU) z Filozofického ústavu Akademie věd České republiky.

Měl jsem štěstí, že v knihovně mého tatínka byly knihy Františka Fajtla, Adolfa Vrány, Alexandra Hesse a dalších leteckých veteránů z druhé světové války, které stačily vyjít do roku 1948. Teprve v roce 1964 jsem mohl doplnit tuto sbírku o další knihu, Nebeské jezdce od Filipa Jánského, jenž prolomil dlouhá léta mlčení. Letos by se Richard Husmann, jak se autor občansky jmenoval, dožil 85 let, kdyby v roce 1987 předčasně nezemřel. Na to, co v knize nebylo, na životní příběh muže, který se v sedmnácti letech vypravil do války jako na skautský výlet, se ptal František Novotný, moderátor pořadu Historický magazín z 8. prosince. Odpovídali mu letečtí publicisté Zdeněk Hurt (ZH) a Václav Tikovský (VT).

13. října tomu bylo sto let, co se narodil profesor Antonín Svoboda, jeden ze spolutvůrců dnešní informatické doby. Byl architektem prvního československého samočinného počítače, autorem první světové učebnice o počítačích a v roce 1948 se ČVUT v Praze díky jeho přednáškám stalo druhou univerzitou na světě, kde se o počítačích přednášelo. Historický magazín z 12. října se věnoval dramatu jeho života, které vedlo od státní ceny až k emigraci. Moderátor pořadu František Novotný si k tomuto tématu do studia pozval Petra Vysokého (PV) z Dopravní fakulty ČVUT a Jaroslava Foltu (JF), vedoucího odboru techniky Národního technického muzea v Praze.