Jedovaté látky z pneumatik mohou pronikat do zeleniny. Vědci to prokázali u salátu

Do hlávkového salátu, který je jinak považován za velmi zdravou součást stravy, se mohou dostávat jedovaté látky z pneumatik. Podle agentury APA na to přišli vídeňští vědci. Částice z pneumatik se na pole a poté do zeleniny dostávají ze silnic prostřednictvím větru nebo vody.

Pneumatiky automobilů jsou významným zdrojem mikroplastů, které znečišťují životní prostředí a vliv mají i na lidský organismus; americké studie ukazují, že každý člověk za rok pohltí množství mikroplastů odpovídající jedné kreditní kartě.

Vědecký tým vedený environmentálním geologem Thilo Hofmannem z Centra pro mikrobiologii a vědu o environmentálních systémech na Vídeňské univerzitě nyní upozornil, že jedním ze zdrojů mikroplastů jsou pneumatiky aut. 

Podle vídeňské výzkumné skupiny se do životního prostředí každý rok dostane asi jeden kilogram částic pneumatik na osobu, které vítr rozfouká, smíchá s deštěm a pošle do řek a kanalizace. 

Množství emisí těchto částic zatím není dostatečně změřené, a experti proto v laboratorním experimentu testovali toxické přísady v salátu, které vzniknou právě z opotřebení pneumatik automobilů. 

  • Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
  • Mikroplasty tvoří směs vláken, kuliček či zlomků nepravidelného tvaru, z nichž část je záměrně v takové podobě vyráběna (primární mikroplasty), ale většina vzniká postupným nalámáním, fragmentací větších kusů plastů (sekundární mikroplasty). Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
  • Nanoplasty jsou těmi nejmenšími druhy mikroplastů, jedná se o částice menší než 20 mikrometrů. Existuje řada podezření, že právě ony mohou působit nejhorší škody kvůli schopnosti pronikat různými biologickými bariérami.

Kořeny a listy

Práce, která vyšla v časopise „Environmental Science and Technology“, prokazuje, že salátové rostliny absorbovaly všech pět zkoumaných chemických látek, z nichž některé byly vysoce toxické.

„Rostliny salátu přijímají všechny studované sloučeniny prostřednictvím kořenů, přenášejí je pak do listů salátu a tam se hromadí,“ uvedla Anya Shermanová z Hofmannova týmu. K tomuto příjmu docházelo i v případě, že rostliny salátu nebyly vystaveny chemikáliím přímo, ale pouze nepřímo prostřednictvím gumových granulí v kořenové zóně.

Výzkumníci také identifikovali látky složené z chemikálií, které jsou absorbovány během metabolismu rostliny. Thorsten Hüffer, další člen týmu, zdůraznil, že tyto metabolity jsou sloučeniny, které dosud nebyly identifikovány, jejichž toxicita není známa, a proto „představují nepředvídané zdravotní riziko“. 

Mechanismus, jakým salát tyto látky pohlcuje, je mezi rostlinami do značné míry univerzální, je proto pravděpodobné, že stejný problém se týká i dalších zemědělských plodin – vědci to ale testovali zatím jen na salátu. V dalším kroku chtějí vědci prozkoumat, jak procesy pozorované v laboratoři probíhají v přírodních půdách. Chtějí také rozšířit množství zkoumaných látek.

Půl tisíciletí

Hofmannova výzkumná skupina nedávno v jiné studii prokázala, jak mohou mikroplasty dlouhodobě znečišťovat životní prostředí. Vědci se v ní zaměřili především na přísady (tzv. ftaláty) používané při výrobě PVC.

Jejich analýza ukázala, že zkoumané mikroplasty z PVC byly schopny uvolňovat tato změkčovadla do vodních systémů, jako jsou řeky, jezera nebo podzemní vody, po dobu více než pět set let. Do jaké míry se tak stane, bude vždy záviset na podmínkách životního prostředí.