Západoafrická Guinea ohlásila první případ a zároveň úmrtí na vysoce nakažlivou krvácivou horečku způsobenou virem marburg. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) to potvrdily guinejské zdravotnické úřady. V západní Africe jde o první výskyt této nemoci, která se podobá ebole. Od roku 1967 bylo zaznamenáno dvanáct případů propuknutí této infekce, která se šířila na jihu a východě kontinentu.
Případ byl v Guineji poprvé identifikován minulý týden, necelé dva měsíce poté, co WHO v zemi oficiálně oznámila konec epidemie eboly. Krátké šíření této nemoci si na začátku letošního roku vyžádalo 12 lidských životů, celkem se nakazilo šestnáct lidí.
Pacient, který viru marburg podlehl, nejprve vyhledal lékařskou pomoc na místní klinice, než se jeho stav rapidně zhoršil, píše ve vyjádření WHO. Že jde o tento virus, potvrdili analytici z guinejských laboratoří a později i Pasteurova institutu v Senegalu.
„Možnost, že se virus marburg rychle a daleko rozšíří, znamená, že ho potřebujeme okamžitě zastavit,“ uvedla regionální ředitelka WHO pro Afriku Matshidiso Moetiová.
„Se zdravotnickými úřady pracujeme na zavedení rychlé reakce, jež staví na předchozích zkušenostech Guineje se zvládáním eboly, která se přenáší podobným způsobem,“ dodala.
Nebezpečná nemoc
Případy viru marburg i letošní případy eboly v Guineji byly zaznamenány v oblasti města Guéckédou, nedaleko hranic s Libérií a Pobřežím slonoviny. V tomto zalesněném regionu na jihovýchodě země se objevily i první případy dosud nejhorší epidemie eboly v historii. Ta v letech 2013 až 2016 zabila v západní Africe přes 11 300 lidí.
Dosud největší epidemie propukla v Angole v roce 2005, kdy se virem nakazilo 374 osob a 329 jich zemřelo, což představuje 88procentní úmrtnost.
Podle WHO se úmrtnost na virus marburg v závislosti na kmeni viru a zvládání šíření infekce pohybuje mezi 24 a 88 procenty. Marburg se na člověka přenáší prostřednictvím kaloňů a mezi lidmi se šíří přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených osob. V roce 2018 našli vědci v Sieře Leone živé netopýry nakažené tímto virem, ale žádný případ nebyl potvrzen u člověka. Mezi příznaky patří bolest hlavy a svalů, krvácení z různých tělesných otvorů a zvracení krve.
Virus byl poprvé identifikován v roce 1967 během dvou epidemií, které se vyskytly současně v Marburgu a Frankfurtu v Německu a v Bělehradě v Srbsku. Epidemie byla spojena s laboratorní prací s opicemi dovezenými z Ugandy.
