Ztráta matky nemusí být pro gorilí mládě tragédií, jak je tomu u jiných druhů primátů. Nový výzkum ukazuje, jak dobře se tlupy starají o sirotky i opuštěná mláďata.
Gorily v přírodě nečekaně často adoptují osiřelá mláďata
Před několika lety opustily ve Rwandě svůj domov čtyři samice horských goril. Opustily nejen svého druha – nemocného alfa samce – ale i své děti, které byly sotva dost staré na to, aby se samy nakrmily. Možná předpokládaly, že jejich potomci budou ve větším bezpečí se svým nemocným otcem než s novými samci, kteří často zabíjejí mláďata z jiných skupin. U savců je ale opuštěné mládě vždy v nebezpečí – biologové se proto o jejich osud obávali.
Místo toho se vědci dočkali dojemného překvapení. O mláďata se totiž začal starat jejich strýc, gorilí samec Kubaha. „Nechal je spát ve svém hnízdě a lézt po sobě jako po prolézačce,“ vzpomíná primátoložka Tara Stoinská, která pracuje pro nadaci Diany Fosseyové.
Kubahova ochota být pěstounem je podle nové studie u goril horských překvapivě běžná. Analýza dat z výzkumného centra Gorilla Fund v Karisoke ve Rwandě za 53 let odhalila, že když mladé horské gorily přijdou o své matky – a někdy i o otce – není u nich větší riziko, že zemřou nebo přijdou o své místo ve společenské hierarchii. Zbytek tlupy je totiž chrání.
„Výsledky této práce byly opravdu překvapivé, protože víme, že u primátů a většiny sociálních savců je pro nedospělá mláďata opravdu špatné ztratit matku,“ uvedl behaviorální ekolog Matthew Zipple z Dukeovy univerzity.
Zipple a dalších deset primátologů před rokem přitom vloni vydali studii, v níž popsali, že mladí šimpanzi, paviáni a opice, kteří se po odstavení spoléhají na podporu svých matek, obvykle umírají mladí, pokud o své matky přijdou v raném věku. Jejich matky se o ně totiž starají i po odstavení; čistí a krmí je, poskytují jim sociální podporu a chrání je před predátory i útoky cizích samců. I když se primáti bez matky dožijí dospělosti, mají pak prakticky vždy nižší společenské postavení a méně potomků. Jiné studie zdokumentovaly stejné nebezpečí ztráty matky u dalších společenských savců, jako jsou kosatky, sloni a hyeny.
Zdá se ale, že horské gorily bez matky tolik netrpí. Stoinská a její kolegové předpokládají, že je to tím, že gorilí samice se s partnery poměrně často rozcházejí – zřejmě právě proto se jejich sociální hierarchie vyvinula tak, aby tlupa ochránila kojence před negativními následky ztráty matky.
Potvrzeno výzkumem
Tuto hypotézu teď přírodovědci testovali v nové studii, když se zaměřili na údaje o 59 gorilách ve věku od 2 do 8 let, které přišly o matku nebo osiřely dříve, než byly plně dospělé. Poté porovnali přežití těchto zvířat během jejich života s přežitím 139 neosiřelých goril. Porovnávali také jejich reprodukční úspěch a společenské postavení dospělých a sledovali, s kým mláďata tráví nejvíce času.
Nejenže osiřelé gorily bez matky nebyly vystaveny většímu riziku smrti, ale také ztráta matky neměla žádný dlouhodobý vliv na jejich schopnost reprodukce ani na jejich společenské postavení, uvedli vědci ve studii, která vyšla v odborném časopise eLife. Někteří samci, kteří vyrostli bez vlastní matky, se nakonec stali dominantním samcem své tlupy.
Rozdíly mezi gorilami a dalšími zkoumanými druhy primátů jsou podle vědců obrovské. Výzkumníci teď chtějí prohledat desítky let dat o dalších druzích společenských savců, nejvíc je zajímají bonobové – právě u těchto příbuzných šimpanzů se totiž ví, že někdy cizí samice adoptují cizí mláďata, a výsledky by mohly být podobné jako u goril.
Cílem výzkumu je snaha pochopit, kde se vzalo takové chování u lidí, co je příčinou toho, že se tak často a tak dobře starají o děti bez rodičů – a to prakticky ve všech kulturách.
