Rybolov pomocí vlečných sítí způsobuje stejné emise oxidu uhličitého jako letecká doprava

Lodě, které loví ryby pomocí takzvaných vlečných sítí, nejen poškozují extrémním způsobem ekosystémy na mořském dně, ale navíc podle nové studie uvolňují stejné množství CO2 jako celý letecký průmysl. 

Ilustrační foto
Zdroj: Jon Anderson/ Flickr Commons

Pro Česko jako stát bez vlastního moře je téma vlečných sítí prakticky neznámé, v rybářských zemích se o něm mluví ale už desítky let. Tato metoda nazývaná „bottom trawling“ neboli vlečné sítě na dně přeorává mořské dno – je z ní sice hodně úlovků, ale také ničí vše, co tam žije. Ekologové ji přirovnávají k vypalování deštných pralesů, jen není tak nápadná, protože mořské dno jen tak lidé nevidí.

Teď vědci v odborném žurnálu Nature popsali další problém, který s tímto způsobem rybolovu souvisí. Bottom trawling totiž odčerpává každoročně z oceánského dna asi 1 gigatunu uhlíku.

Uhlík se uvolňuje z usazenin na mořském dně a může zvýšit okyselování oceánů a také nepříznivě ovlivnit produktivitu a biologickou rozmanitost, uvedla studie. Mořské sedimenty jsou přitom největším „skladištěm“ uhlíku na světě.

Tato zpráva bezmála tří desítek expertů je první studií, která ukazuje klimatické dopady lovu vlečnými sítěmi v celosvětovém měřítku. Přichází ale nejen s kritikou, poskytuje také plán, který doporučuje, které oblasti oceánu by měly být přednostně chráněny, aby se tak bránily mořské ekosystémy, snížily se klimatické emise a lidé tak mohli využívat bohatství oceánů i v budoucnosti.

V současné době je pod nějakou formou ochrany pouhých sedm procent oceánu. Autoři analýzy tvrdí, že pokud by se vytvořilo více speciálních zón, zejména těch, kde je zakázán rybolov, těžily by z toho státy mnoha způsoby – mělo by to totiž přínos pro klimatickou stabilitu, potravinovou bezpečnost i biodiverzitu.

„Život v oceánech celosvětově ubývá kvůli nadměrnému rybolovu, ničení lokalit a změně klimatu,“ uvedl hlavní autor studie Enric Sala. „V této práci jsme se stali průkopníky nového způsobu, jak rozpoznat místa, která budou podporovat produkci potravin a současně ochrání mořský život, a ještě přispějí ke snížení uhlíkových emisí – v případě, že je ochráníme,“ popsal vědec.

„Je jasné, že lidstvu i ekonomice prospěje zdravější oceán. A tyto výhody jsme opravdu schopní realizovat, pokud státy budou spolupracovat a do roku 2030 ochráníme alespoň 30 procent oceánů,“ naznačuje cestu Sala.

Jak vybrat klíčová místa

Vědci určili mořské oblasti, kde rostlinné i živočišné druhy a celé ekosystémy čelí největším hrozbám způsobeným lidskou činností. Potom přišli s algoritmem, který vypočítal místa, jejichž ochrana by přinesla největší výhody napříč třemi cíli: ochranou biologické rozmanitosti, produkcí potravy a zmírňováním změny klimatu. Ty pak zmapovali a vytvořili konkrétní plán, který mohou vlády používat – podle toho, co je pro ně prioritou.

V první desítce zemí s největšími emisemi uhlíku z lovu vlečnými sítěmi se podle této práce umístily Čína, Rusko, Itálie, Velká Británie, Dánsko, Francie, Nizozemsko, Norsko, Chorvatsko a Španělsko.

Analýza ukazuje, že svět musí chránit minimálně 30 % oceánu, aby mohl poskytovat několikanásobné výhody. Vědci tvrdí, že jejich výsledky dodávají důvěryhodnost ambici chránit do roku 2030 alespoň 30 % oceánu, což je součástí cíle, který letos přijala koalice 50 zemí, aby zpomalila ničení přírody.