Pro Česko jako stát bez vlastního moře je téma vlečných sítí prakticky neznámé, v rybářských zemích se o něm mluví ale už desítky let. Tato metoda nazývaná „bottom trawling“ neboli vlečné sítě na dně přeorává mořské dno – je z ní sice hodně úlovků, ale také ničí vše, co tam žije. Ekologové ji přirovnávají k vypalování deštných pralesů, jen není tak nápadná, protože mořské dno jen tak lidé nevidí.
Teď vědci v odborném žurnálu Nature popsali další problém, který s tímto způsobem rybolovu souvisí. Bottom trawling totiž odčerpává každoročně z oceánského dna asi 1 gigatunu uhlíku.
Uhlík se uvolňuje z usazenin na mořském dně a může zvýšit okyselování oceánů a také nepříznivě ovlivnit produktivitu a biologickou rozmanitost, uvedla studie. Mořské sedimenty jsou přitom největším „skladištěm“ uhlíku na světě.
Tato zpráva bezmála tří desítek expertů je první studií, která ukazuje klimatické dopady lovu vlečnými sítěmi v celosvětovém měřítku. Přichází ale nejen s kritikou, poskytuje také plán, který doporučuje, které oblasti oceánu by měly být přednostně chráněny, aby se tak bránily mořské ekosystémy, snížily se klimatické emise a lidé tak mohli využívat bohatství oceánů i v budoucnosti.
V současné době je pod nějakou formou ochrany pouhých sedm procent oceánu. Autoři analýzy tvrdí, že pokud by se vytvořilo více speciálních zón, zejména těch, kde je zakázán rybolov, těžily by z toho státy mnoha způsoby – mělo by to totiž přínos pro klimatickou stabilitu, potravinovou bezpečnost i biodiverzitu.
„Život v oceánech celosvětově ubývá kvůli nadměrnému rybolovu, ničení lokalit a změně klimatu,“ uvedl hlavní autor studie Enric Sala. „V této práci jsme se stali průkopníky nového způsobu, jak rozpoznat místa, která budou podporovat produkci potravin a současně ochrání mořský život, a ještě přispějí ke snížení uhlíkových emisí – v případě, že je ochráníme,“ popsal vědec.
„Je jasné, že lidstvu i ekonomice prospěje zdravější oceán. A tyto výhody jsme opravdu schopní realizovat, pokud státy budou spolupracovat a do roku 2030 ochráníme alespoň 30 procent oceánů,“ naznačuje cestu Sala.
Jak vybrat klíčová místa
Vědci určili mořské oblasti, kde rostlinné i živočišné druhy a celé ekosystémy čelí největším hrozbám způsobeným lidskou činností. Potom přišli s algoritmem, který vypočítal místa, jejichž ochrana by přinesla největší výhody napříč třemi cíli: ochranou biologické rozmanitosti, produkcí potravy a zmírňováním změny klimatu. Ty pak zmapovali a vytvořili konkrétní plán, který mohou vlády používat – podle toho, co je pro ně prioritou.
V první desítce zemí s největšími emisemi uhlíku z lovu vlečnými sítěmi se podle této práce umístily Čína, Rusko, Itálie, Velká Británie, Dánsko, Francie, Nizozemsko, Norsko, Chorvatsko a Španělsko.
Analýza ukazuje, že svět musí chránit minimálně 30 % oceánu, aby mohl poskytovat několikanásobné výhody. Vědci tvrdí, že jejich výsledky dodávají důvěryhodnost ambici chránit do roku 2030 alespoň 30 % oceánu, což je součástí cíle, který letos přijala koalice 50 zemí, aby zpomalila ničení přírody.
