Soška Věstonické venuše sice měří na výšku jen 11,5 centimetru, pro vědce ale stále představuje obrovskou výzvu. Stále například nevědí, proč byla soška vyrobena. A to přesto, že už byla pečlivě prozkoumána i zevnitř. Díky těmto skenům víme, že byla na výrobu sošky použita i mamutovina. Poslední skenování ovšem také ukázalo, že je uvnitř těla sošky několik nebezpečných prasklin. Teď bude soška jednou z hlavních hvězd na výstavě ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.
Věstonická venuše měla na hlavě čelenku z per a na hýždě jí sahalo dítě
Zhruba 30 tisíc let stará soška je nejstarším známým použitím pálené hlíny, a tedy i dokladem počátků keramiky. Stala se světovou senzací okamžitě po svém nálezu 13. července roku 1925. Přestože se stejně staré plastiky z pálené hlíny našly i v sousedních Pavlovicích a v Předmostí u Přerova, stala se patrně nejslavnějším archeologickým nálezem v Česku.
Objevil ji moravský badatel Karel Absolon, respektive jeho tým – samotný vědec v době objevu na lokalitě dokonce ani nebyl. Nálezu dokázal dokonale propagačně využít – a udělal ze sošky superstar. Kolem věstonické sošky například rozšířil mýtus, že mu za ni někdo z Ameriky nabízel 40 milionů korun.
„On samozřejmě potřeboval na vykopávky velké peníze, takže všemu dělal reklamu. Dělal to pro svůj věhlas, na ten byl velmi ješitný, ale hlavně proto, aby měl peníze na vykopávky. Legenda Dolních Věstonic a venuše souvisí s jeho obrovskými manažerskými a propagačními schopnostmi. Dnes bychom řekli, že byl génius PR,“ popsal archeolog z Moravského zemského muzea Martin Oliva.
Přesný smysl neznáme
Stylizovaná soška ženy ležela tisíce let v jednom z pravěkých ohnišť na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě. Byla rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě. Venuše je 11,5 centimetru vysoká a 4,3 centimetru v bocích široká černošedá figurka. Má velká ňadra, zřetelné břicho, plné hýždě a ztvárněná záda.
Události, komentáře: Obdivovaná Věstonická venuše (zdroj: ČT24)
„Hlavní otázka je po jejím významu. Tyto sošky byly zpočátku vykládány jako nějaké erotické či sexuální symboly, protože na nich byly zdůrazněny bujné ženské tvary. Ale jiné sošky vykazují znaky těhotenství, což ukazuje spíš ke kultu plodnosti. Nicméně interpretace je velice složitá a nikdy to nebudeme vědět s jistotou, můžeme se jen domnívat,“ dodává Oliva.
V roce 2004 podstoupila soška důkladné „vyšetření“ na tomografu. Výsledky potvrdily, že venuše je z jemné hlíny smíchané s vodou. Jsou v ní ale navíc i malá bílá zrníčka, což může být vysrážený vápenec nebo úlomky kostí. Objevil se také pikantní detail: na hýždích sošky se zachoval otisk prstu asi desetiletého dítěte.
Další velký průzkum proběhl od roku 2015. Ten prokázal, že pravěký tvůrce sošky si dal víc záležet na tvarování těla než na hmotě, ze které je soška vymodelovaná. „Keramické těsto nebylo připravováno nějakým speciálním způsobem. Ten tvůrce vyloženě sáhl pod sebe v místě, kde seděl, kde tu sošku tvořil,“ uvedl kurátor paleolitických sbírek Moravského zemského muzea Petr Neruda.
Dokazuje to pohled z nového úhlu, a to zevnitř – skeny tam našly množství hrudek, úlomků kostí, a dokonce i mamutoviny. Moderní technologie také třeba objasnily čtyři vpichy na hlavě. „Můžeme přinejmenším říct, že byly vytvořeny stejným předmětem a velmi mi to připomíná hrot ptačího brka. To oživuje Absolonovu teorii, že venuše byla na hlavičce zdobena ptačími pery,“ říká Neruda.
V ohništi, kde byla soška nalezena, zřejmě docházelo k záměrnému ničení hodnotných předmětů, jak o tom svědčí nejen velké množství deformovaných zlomků dalších keramických sošek především zvířat, ale také několik set přepálených jader a nástrojů z ceněného importovaného pazourku. Takové obřady jsou známé například od severozápadních indiánů, kteří takto demonstrují svoje postavení a vliv. Věstonická venuše tak představuje ve světovém měřítku zcela unikátní svědectví kultury a spirituality spojené s šamanistickým výkladem světa tehdejších lovců a sběračů žijících v Evropě a na území Moravy, uvádí experti z Moravského zemského muzea.
Venuše není sama
Venuše z Dolních Věstonic není jedinou ukázkou umění pravěkých lidí. Jiné plastiky z pálené hlíny jsou známé také ze sousedního Pavlova, Předmostí u Přerova nebo Landecká venuše nalezená v roce 1953 na ostravském vrchu Landek.
GALERIE
Věstonická venuše slaví narozeniny
Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu je kromě Věstonické venuše považována i Willendorfská venuše z Rakouska. Ta byla sice nalezena v Rakousku, nové výzkumy ale ukazují, že pochází z jižní Moravy.
Nejstarší zpodobnění lidské postavy na světě vytvořil pravěký umělec asi před 35 tisíci až 40 tisíci lety. Jde o šesticentimetrovou sošku Švábské venuše. Podobizna ženy vyřezaná z mamutí kosti byla objevena v září 2008 při vykopávkách v jeskyni Holhe Fels u Schelklingenu v pohoří Švábská Alba na jihozápadě Německa. Druhá nejstarší zatím nalezená venuše je ta z Galgenbergu v Rakousku. V tomto žebříčku figuruje Věstonická venuše jako třetí nejstarší na světě.
GALERIE
Další pravěké venuše a významné archeologické nálezy
Zraněná kráska
Poslední skenování ukázalo, že uvnitř těla venuše je více nebezpečných prasklin, než se původně předpokládalo. Nyní probíhá analýza, zda a v jaké míře jsou propojeny a jak velké nebezpečí hrozí při jejím transportu. „Výsledky pomohou v rozhodování, jak nejlépe venuši převážet, zvláště pak v letadle. Při změně tlaku by totiž vzduch v prasklinách mohl způsobit její roztržení,“ uvedl vedoucí Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea Petr Neruda.