Profesor Pěchouček: V některých oborech je ideální nahradit člověka úplně. Manažeři budou ohrožený druh

Budoucností dopravy ve městech jsou podle mnoha futurologů automobily automatizované, sdílené nebo na vyžádání. Ovládané umělou inteligencí by měly být schopné zajistit bezpečný a rychlý přesun z místa na místo.

Právě autonomní vozy jsou jedním z témat pro tým profesora Pěchoučka. A ne jen teoreticky – už v současné době se podílí třeba na algoritmech pro autonomní taxislužbu v Singapuru.

Aby mohly jednou autonomní automobily zachraňovat lidské životy, šetřit palivem a urychlit dopravu, je třeba, aby byly schopné úplné samostatnosti v terénu. A to není možné bez robotů, kteří se učí, jak vnímat a mapovat své okolí, přizpůsobit se změnám a vždy najít nejlepší cestu k cíli. Spoléhají nejen na kameru, ale také na informace proudící ze svých končetin.

„Kombinací těchto dat si robot vytváří model propustupnosti terénem. A dokáže tuto informaci extrapolovat na terény, kde sice sám nebyl, ale třeba je viděl,“ vysvětluje Jan Faigl z Centra umělé inteligence na ČVUT.

V takovém mapování mu mohou pomoci drony, což je další velmi populární obor na poli umělé inteligence. Ovšem z ptačího pohledu krajina vypadá jinak než z kamery těsně nad zemí. Navíc ne vše, co vypadá schůdně, je pro stroj při průchodu bezpečné – terén může být třeba příliš měkký. A naopak – ne vše, co vypadá na snímku shora jako překážka, je nepřekonatelné.

„Právě tam se objevuje ta největší výzva; kdy máme věřit senzoru, a kdy má robot zkusit si ověřit tuto hypotézu a zkusit, jestli projde něčím. Typickým příkladem je třeba vysoká tráva,“ vysvětluje Jan Faigl.

Řízení letového provozu bez lidí?

Další projekt, na němž tým profesora Pěchoučka pracuje, je automatizace leteckého provozu ve Spojených státech. Pražští experti na umělou inteligenci totiž dokázali vytvořit systém, který simuluje provoz nad Spojenými státy. „Díky tomu mohou vědci virtuálně experimentovat,“ vysvětloval na ČT24 Michal Pěchouček. Mohou si tak zkoušet nejrůznější scénáře, například různou míru zasahování lidských nebo autonomních operátorů do řízení provozu. V reálném provozu není možné něco takového zkusit – velmi rychle by to totiž mohlo skončit katastrofou.

„Ukazuje se, že člověk tam pořád být nemusí. Ukazuje se, že ideální je nahradit tam člověka úplně,“ popisuje výsledky experimentů Pěchouček. „Ideální je používat pro tu nejjednodušší část vypouštění letadel nahoru a jejich přistávání algoritmy a mít tam člověka jen jako hlídače.“

Počítač sehrál víc pokerových partií, než všichni lidé v historii dohromady

Další výzvou je dlouhodobě nezávislé fungování těchto autonomních strojů bez ohledu na počasí a dalších podmínky. „Umělé inteligence“ se tedy musí učit poznávat svět kolem sebe rovnou dvěma způsoby. Jak to vypadá, popisuje Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence: „Zaprvé se učí krátkodobé děje – jak kolem chodí lidé, jezdí vozidla; ale také se snaží učit děje dlouhodobější, což mohou být třeba změny osvětlení, počasí a podobně. Obyčejný strom vypadá jinak v létě a v zimě, nemá listí a sníh prostředí úplně změní.“

Díky tomuto přístupu k učení je takový robot schopný orientovat se i po setmění, i když data z kamery mu říkají o světě kolem něco jiného než ve dne.

Dalším z oborů, kterým se v Centru umělé inteligence věnují, je i teorie her. A jeden z úspěchů, který v tomto oboru čeští vědci zaznamenali, se týká pokeru. Vloni totiž člověk vyklidil umělé inteligenci pole v další hře – tentokrát to byl poker a jeho varianta Texas Hold Them. V týmu na Albertské univerzitě v Kanadě, který vytvořil vítězný algoritmus DeepStack, byli i tři Češi – Martin Schmid a Matěj Moravčík z Karlovy Univerzity a Viliam Širý z ČVUT.

Ti pomohli vyvinout program, který dokázal pracovat s neúplnými informacemi, které jsou podstatou pokeru. Na obrovském množství partií, které hrál algoritmus sám proti sobě, se pak tuto hru perfektně naučil. „Ten počítačový program si pravděpodobně zahrál víc partií pokeru než všichni lidé dohromady během celé historie lidstva,“ konstatuje Viliam Širý.

Jejich algoritmus se tak stal nejzkušenějším hráčem pokeru na světě. A své zkušenosti zúročil. Ne, že by vyhrál každou partii, ale uměl si vždy spočítat pravděpodobnost úspěchu, takže dlouhodobě měl úspěšnost, které se soupeři nemohli rovnat.

Jejich algoritmus se dostal do časopisu Science a teď s ním vědci dál pracují. Jeho využití vidí třeba ve světě financí nebo bezpečnosti – jak v kybernetickém, tak reálném světě.

Vedle dopravy ovlivní roboti banky i státní úřady

„Lidská práce je vlastně velmi neefektivní věc,“ konstatuje Pěchouček. „A umělé inteligence ji dokáží dělat mnohem efektivněji.“ Umělá inteligence nás podle něj ohrožuje bezprostředně – vezme obrovskému množství lidí práci. „Nemyslím si, že by lidstvo mělo strategii na situaci, kdy přijde umělá inteligence a obrovskému množství lidí vezme práci,“ varuje profesor.

Nejohroženější podle něj bude práce intelektuálně-manuální. „Taková ta práce, kdy člověk přijde a píše maily, něco počítá nebo něco plánuje. Tohle umělé inteligence umí.“ Kromě dopravy, která je ohrožená zcela mimořádně, tak jsou to banky, pojišťovny, státní úřady. Ale také sekretáři nebo dokonce manažeři. „Myslím si, že manažeři budou ohrožený druh. Dál budou takoví ti vizionáři, ale aby někdo úkoloval, že někdo splní úlohy, to už nebude potřeba,“ dodává Pěchouček.

Robot – chirurg je nezajímavý, ale diagnostiku zvládá umělá inteligence lépe  

Podle něj se počítače a jejich vliv projeví obrovským způsobem také v medicíně. Nejvíc se to může ukázat v diagnostice, tedy v rozpoznávání diagnóz. Pěchouček říká, že jde o velmi náročnou činnost, která stojí spoustu času i financí, ale výsledky tomu tak úplně neodpovídají – mnohdy je totiž založená na individuální a tedy logicky omezené zkušenosti jednoho konkrétního lékaře.

To  by mohla umělá inteligence zcela změnit. „Myslím si, že zdravotnictví je automatizovatelné po stránce diagnostiky. Spousta lidí se sice těší na roboty-chirurgy, ale to mi přijde nezajímavé. Naopak si myslím, že roboti se nedostanou do té stránky péče o pacienta. Věřím, že lidé budou dlouhodobě vyžadovat, aby se o ně staral člověk, aby tu pomoc nemohoucímu vykonával člověk,“ uvádí Pěchouček. 

Jednou z mála možností, jak by se robotika mohla uplatnit v tomto oboru, jsou podle něj exoskeletony, tedy jakési železné vnější kostry, které by umožnily i slabým sestrám bezpečně přenést pacienta z místa na místo.

Potenciálním rizikem jsou hackeři – mohli by ovlivnit i způsob léčby

Šéf Centra umělé inteligence ale zároveň upozorňuje na potenciální rizika, která robotizace ve zdravotnictví může znamenat. Pokud by totiž někdo dokázal hackovat takový systém, který monitoruje lidské zdraví, pak by mohl ovlivnit i způsob léčky. Právě proto je podle Pěchoučka tak důležitá kybernetická bezpečnost.

A té se v „jeho“ Centru umělé inteligence věnuje další tým. Má za úkol zkoumat bezpečí internetu, který do lidských životů proniká stále víc. Třeba tím, že klade pasti v podobně routerů, prvků chytré domácnosti nebo síťových disků. Jsou online, ovšem záměrně bez jakékoli ochrany; vědci sledují jejich provoz a čekají na sebemenší odchylky naznačující, že se děje něco nekalého – například nějaký nový pirátský trik. „Můžeme třeba včas zjistit, že útočníci mají nějaký nový způsob, jak tato zařízení napadnout a zneužít,“ popisuje Karel Durkota z Centra umělé inteligence.

Někdy takové útočníky záměrně pustí dál, tedy do izolované části sítě, aby zjistili, jak se budou chovat dál. „Chceme vědět, jaké techniky používá, aby infikoval dál ostatní počítače v síti. A tím, že můžeme analyzovat jednotlivé kroky, které útočník udělá na tomto zařízení, tak se můžeme o nich mnohem více naučit,“ dodává Durkota.

Hyde Park Civilizaci můžete nyní také jen poslouchat jako takzvaný  podcast: