Trhlinu, která vznikla na modulu Sojuz, se podařilo provizorně utěsnit – ale během oprav došlo k nečekaným sporům mezi ruskou a americkou sekcí.
Opravu díry na vesmírné stanici vyřešilo párátko a tejpa. Ruská a americká část posádky ve sporu
Ze středy na čtvrtek došlo na Mezinárodní vesmírné stanici ISS k nehodě. Neznámé těleso, podle prvních odhadů velké asi 6 milimetrů, zasáhlo modul Sojuz MS-09. Do této ruské kosmické lodi, která je ke stanici připojená, udělalo toto těleso drobný otvor, jímž začal unikat vzduch.
Podle velení na Zemi, kde problém identifikovali kvůli poklesu tlaku ve stanici, šlo jen o drobnější závadu, proto nechali posádku spát – šest astronautů bylo o situaci informováno až ve čtvrtek po probuzení. Současně byl na stanici vyhlášen poplach a v koordinaci s experty na Zemi začala posádka díru opravovat.
ISS
Prohlídka ukázala, že otvor se nachází v takzvané orbitální části lodi Sojuz, v případě nutnosti evakuace by se tedy astronauti mohli klidně vrátit zpět na Zemi – v takové situaci totiž sedí v návratovém modulu. A ten se od orbitální části odděluje.
Osmnáct dní na opravu
Dobrá zpráva byla, že tlak klesal jen pomalu: kdyby se otvor nepodařilo utěsnit, vzduch by na stanici vydržel asi 18 dní. Proto ani nedošlo k uzavření a utěsnění modulu; kdyby to astronauti udělali, uniklo by vzduchu mnohem více. Posádce se podařilo otvor rychle najít a provizorně zalepit pomocí speciální kaptonové pásky – jenže přístroje velmi rychle odhalily, že únik vzduchu pokračuje i nadále.
- Kapton je obchodní název pro polyimid, syntetický polymer, který na trh asi před padesáti léty uvedla americká firma DuPont. … Kapton je odolný vůči rozpouštědlům, olejům, kyselinám a dalším chemikáliím, výborně odolává ultrafialovému záření i radioaktivnímu záření alfa, beta i gama. (Wikipedie)
Provizorní záplatě se nepodařilo utěsnit celý otvor, ukázalo se totiž, že díra je více vyklenutá a její okraje roztřepené. Astronauti tedy dostali příkaz, aby místo lépe prohlédli – využili k tomu jednak moderní endoskop, tedy přístroj pro zobrazení vnitřních dutin, ale také obyčejné párátko, jímž měli otvor prohmatat.
Tento průzkum odhalil, že otvor je moc malý (v průměru asi dva milimetry) na to, aby se dal jen tak zalepit, proto vznikl plán na jiný scénář: do dírky se měla vpravit nějaká hmota, pryskyřice nebo lepidlo, která by ji zacelila, poté by se vše přelepilo „tejpou“. Analýzy trvaly až do čtvrtečního odpoledne, prováděli je oba ruští astronauti na palubě ISS, zejména Sergej Prokopjev. Ruské velení na Zemi si pak vyžádalo snímky a videa otvoru a dalo kosmonautům pauzu na oběd.
Vybraná data z historie ISS a několik zajímavostí
Po jídle přišly spory
Ruské řídicí středisko pak přišlo s konkrétním návrhem opravy. Ten spočíval v zalepení otvoru pryskyřicí, následném utěsnění kouskem látky namočené v pryskyřici a posléze v zalepení páskou.
V ten okamžik došlo k rozporu, který byl slyšet i v přímém přenosu ze stanice. Velitel celé 56. expedice Andrew Feustel se vyjádřil k tomuto plánu odmítavě. Podle něj je možné zkusit takovou opravu jen jedenkrát, druhý pokus by už nešel – proto by bylo špatné ho zkazit. Osobně navrhl provizorní opravu, zatímco by se pracovalo na definitivním řešení, které by se dalo lépe promyslet. Ruská část posádky ale trvala na tom, že oprava by měla proběhnout co nejdříve.
Vždy dobře informovaný novinář Chris Bergin z webu NASASpaceFlight.com uvedl, že pokud ví, zatím nikdy v dějinách ISS nedošlo k takovému veřejnému rozporu mezi americkou a ruskou stranou na vesmírné stanici. Velitel Feustel si pak na otevřeném kanále dokonce stěžoval, že Rusové na jeho podněty nereagují – stížnost poslal do Houstonu s tím, že ideální by bylo získat odklad 24 hodin.
V té době zřejmě proběhla komunikace mezi ruským a americkým velením na Zemi, jeho důsledkem bylo rozhodnutí Moskvy, které s Feustelovým názorem souhlasilo. Jen o několik desítek minut později ale přišel ze Země příkaz, že ruský plán bude vykonán.
V ten moment už byla v hlase Andrewa Feustela slyšet značná rozčarovanost – Houston mu poté jen potvrdil, že sice chce od ruské strany hlubší informace, ale k uskutečnění ruské opravy nejspíš přece jen dojde.
Čekání, až zaschne pryskyřice
Kolem půl osmé večer se ruští kosmonauti pokusili vložit do dírky látku napuštěnou pryskyřicí – přesně podle svého plánu. Už jen to stačilo, aby přestal vzduch unikat, proto došlo k rozhodnutí, že se zatím nebude „jizva“ zalepovat. Mělo by se počkat až na druhý den, kdy pryskyřice zaschne, není totiž jisté, jak bude reagovat.
Řešení hledali i experti v ruské kosmické agentuře Roskosmos
Zřejmě byla použita epoxidová pryskyřice, která se ve vakuu vypařuje – únik vzduchu je ale tak drobný, že by to podle ruské analýzy nemělo vadit. Během pátku by měl poškozené místo zkontrolovat Sergej Prokopjev, pak se uvidí, co bude dál. Poslední informací byla tisková zpráva Roskosmosu, která potvrdila, že tlak vzduchu na stanici je v daných parametrech a bezpečnost a zdraví posádky nejsou nijak ohroženy.
Úspěšnou opravu potvrdil v pátek ráno přímo z ISS také německý astronaut Alexander Gerst, který ocenil, jak důležité byly při řešení situace tréninky a také spolupráci jak na palubě stanice, tak mezi týmy na několika kontinentech na Zemi.
Co způsobilo nehodu?
Příčina nehody není zatím známá, mluvilo se jak o možnosti střetu s mikrometeoritem, ale pravděpodobnější je varianta, že stanici zasáhlo „kosmické smetí“. Těchto drobných částeček hmoty se na oběžné dráze Země nachází obrovské množství – kolem Země krouží na oběžné dráze asi 100 milionů kusů tohoto vesmírného odpadu.
Většinu kosmického odpadu tvoří zbytky kosmických lodí, raket a starých satelitů. Vytvářejí kolem Země stále větší „skládku“, přičemž roste riziko střetu s jinými objekty, například funkčními satelity, astronauty nebo Mezinárodní vesmírnou stanicí ISS. Ta už dokonce musela několikrát změnit kvůli hrozbě kolize svou polohu.
ISS už několik setkání s mikrometeority i orbitálním smetím zažila, například 10. června 2012 zasáhl mikrometeorit okno v kupoli – poškození bylo minimální. Tato tělesa jsou sice droboučká, měří jen několik milimetrů, ale pohybují se extrémní rychlostí – 28 tisíc kilometrů za hodinu.
Na rozdíl od větších zbytků lidské činnosti se nedají sledovat, takže se jim ISS ani nemůže vyhnout.
V současné době existuje několik plánů, jak s vesmírným smetím skoncovat, poslední pokus japonské agentury JAXA před rokem a půl ale selhal. Zásobovací loď Kounotori 6 měla tehdy vypustit několik set metrů dlouhé lano, které mělo nebezpečné objekty zachytávat – operace ale nevyšla.